 |
Meridion: S románskými kostely je to jak píšeš, mohl to být třeba už třetí kostel na stejném místě. Krásně to ilustruje třeba římská basilika S Clemente, kde si díky vykopávkám irských dominikánů člověk tu historii může doslova projít. Současná basilika pochází z přelomu jedenáctého a dvanáctého století, pod ní je starší basilika z přelomu pátého a šestého století vypálená při normanském vyplenění Říma. Očividně ji prostě (velmi po římsku) prostě zasypali a rychle nad ní postavili kostel nový. Ještě pod nájezdníky pobořenou stavbou je pak úroveň římských domů, kde byl jeden z domus ecclesie křesťanských svatyň v domě. Doslova přes ulici pak bylo mithraneum. Podobnou procházku deseti patnácti stoletími si člověk může udělat v Římě ještě třeba v S Cecilie v Trastavere.
Zrovna v Římě se samozřejmě víceméně nedotčeně dochovaných kostelů z prvního křesťanského tisíciletí poměrně dost (nějaké fotky jsem sem dával tak před půldruhým rokem). Dochovaly se i s o něco novějšími středověkými chrámy v dalších městech ve větším či menším počtu (Ravenna, Bologna, Verona). Další byly přestavovány i později, takže jsou dnes např. směsí renesance a baroka. Což se mnohdy nepozná zvenku, protože italské kostely notoricky klamou fasádami. ;-) či spíše jejich absencí.;-)
Je jisté, že už jen procházka centrem italského historického města či pohled z nějakého vršku či věže naznačuje jistou, pro nás tady za Alpami, těžko představitelnou integritu a kontinuitu jejich celkové stavební podoby. Italové se sice prali a válčili poměrně notoricky, ale nepostihly je důsledky působení hnutí, jehož vojenská síla se přímo a důsledně zaměřovala na plenění a ničení církevních objektů o hubení jejich personálu ani nemluvě. Typické středověké městské požáry či zemětřesní pří vší snaze tolik škody nadělat nestihly.
Pokud jde o Benátky, zas tolik té gotiky tam není. Frari, S. Giovanni e Paolo, Madonna del Orto patří k jejím nejlepším ukázkám. Za zmínku stojí asi S Polo, S Pietro in Castello nebo S Stefano.
Ale renesance a baroka, někdy až v okázale nestřídmé podobě je v Benátkách taky dost. Ona výstřednost a nestřídmost, bijící do očí zejména na fasádách S. Mosé a pár dalších je hlavně produktem soumračných let republiky.
Ještě před tím ale vyrostly některé z nejslavnějších benátských kostelů. Nejvíc na očích při pohledu z Mola u piazzy sv. Marka je asi Palladiův S Gorgio Maggiore z druhé poloviny šestnáctého století po levé straně a Santa Maria della Salute o necelé století starší votivní barokní chrám po pravé straně při pohledu zády k náměstí. Trojici doplňuje druhý Palladiův kostel, podobně jako Salute postavený jako díkůvzdání po moru - Il Redentore. Nějaké obrázky pohledám a nahážu posléze. |