 |
Arenga, Sil: nakolik moje chatrná paměť sahá, tak my jsme asi ze starých kronik měli možná těch pár odstavečku někde v čítance a obávám s,e že v četbě jsme spíš měli toho tlachapouda z Hronova, než Kosmu či Dalimila. ;)
Sám jsem si, přiznávám, Kosmu přečetl teprve teď a na Dalimila si ještě musím udělat nějaké to odpoledne (já na ty veršovtepce totiž moc nejsem tak nějak generálně ;) )A na první čtení jsem Kosmu záměrně četl spíš jako literaturu, než bych pečlivě střehl, co kde o kterém knížeti píše (byť jsem jakousi povědomost měl, protože jsem zrovna dočetl Wihodovu Moravu v době knížecí) a musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak je to zajímavé a příjemné čtení. Pokud se mi to povede, hodím sem během týdne pár vybraných kousků.
------
Jinak ještě upozorním na toho Wihodu. Ten člověk se zřejmě rozhodl, že bude psát monografie o dobách a lidech, o kterých nevíme skoro nic. ;) Nejdřív si to zkusil na moravském markraběti Vladislavu Jindřichovi a pak se pustil do Moravy v době knížecí. Vladislav sice vyšel dřív, ale teprve jsem si ho opatřil, takže k němu zatím moc nepovím.
Moravu v době knížecí jsem nicméně už prokousal a docela doporučuju. Sice ji asi víc ocení (nebo se nad ní rozčílí) poučenější čtenář než jsem já, nicméně i pro běžného "kolemjdoucího" je myslím relativně přístupná.
Úvodní shrnování moravské historiografie je sice krapet dlouhé ;) ale zase se i nepoučený čtenář dozví, že o počátcích české vědy historické by se dal asi napsat spisek "Padělek jako metoda" ve které by neměla chybět významná kapitola o moravském archiváři Bočkovi a falzech, kterými ehm osvěžil svou edici listin z moravského archivu.
Další výklad se pak nese v duchu řekněme "příjemného revisionismu", kde autor při ohledávání sporých dokladů o dění na Moravě za časů přemyslovských knížat porůznu rýpe do zavedených tezí, ať už je to povaha a způsob záboru Moravy nebo později příčiny hroucení říše Boleslavů (místo teze o tom, že se sesypala mj. následekm kolapsu obchodu s otroky si Wihoda pohrává s myšlenkou, že v tom mohlo hrát roli mezinárodní pobouření nad masakrem Slavníkovců).
Zajímavé je myslím také podrobnější seznámení s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem - osobností evropského formátu a působení a možná právě proto také člověka, který měl svým způsobem poněkud podobný úděl jako pražský biskup Vojtěch, i když Jindřicha pravda mučednictví minulo (byť jednomu spiknutí všech komu šlápl na kuří oko a ležel v žaludku unikl jen velmi těsně) a dožil se požehnaného věku.
Celkově Wihoda pléduje za více zemské pojetí historie (a tahle cesta jak vrátit Moravu v její dlouhé paměti svébytnosti na mapu a do myslí se mi jeví sympatická a užitečnější než rozličné pošetilé křepčení) a očividně patří k určité generační skupině, která s českou historickou vědou hodlá podnikat všelijaké kousky, což začasté zřejmě znamená začít ji dělat po nějakých sto padesáti letech jako vědu a ne jako pokračování národního či ideologického boje jinými prostředky. V tom nejsou samozřejmě první, spíš jsou těch vzbouřenců nejméně druhá generace, ale zas mají svá témata a přístupy, což bude myslím ještě zajímavé. |