 |
Tak já bych nejdřív trochu podráždil Marcuse, a pak se pobavím i s vámi ostatními :-D
Zaprvé - nejsem chrámový sluha církve Zapřeného boha, nýbrž Zapřené církve. To je prosím pěkně rozdíl, ačkoli nemyslím, že by bylo možno ti ho vysvětlit. Mezi náma - co se týče samotné existence boha nebo bohů, tedy zda je vesmír původu přirozeného nebo umělého, jsme vlastně všichni agnostici. Akorát vy věřící to ještě nevíte. Ale pšššt, to je opravdu jenom mezi náma. Nerad bych kazil někomu jeho iluze :-D
Když máš tak rád ty pořekadla, tak i tu reformaci versus katolicismus shrnu do přísloví: Když se dva perou, třetí se směje. Zatímco se tedy katolíci s protestanty rvali o to, zda církev samospasitelná má patent na rozum, či zda má bůh v každém z nás svou filiálku, začala nám poznenáhlu bujet moderní doba. Chytří lidé z nejrůznějších koutů světa, které zajímalo, jak celý ten vesmír vlastně funguje, už se nemuseli skrývat, ale mohli se zvesela družit, aniž by se kdo z nich stal středobodem morbidního veřejného barbecue. To vše za mocné nápomoci šlechty, kterou věda, vlastně tehdy ještě předvědecké disciplíny, eminentně zajímaly. A navíc vztah šlechty k církvi, zejména katolické, byl už z principu řekněme chladný.
A tak vznikaly, (zpočátku tajné, protože strach z barbecue byl dosud částečně oprávněný) učené společnosti (societas eruditorum). Pak přišel na řadu knihtisk, který definitivně ukončil možnost ukrýt informace za zdmi klášterů. Vznikala literatura v nároních jazycích. Přírodní vědy našly své místo na univerzitách.
Vznikl moderní empyrismus a ve vědě první náznaky metodické práce. A odtud byl už jen krok k průmyslové revoluci.
Jakožto akolytu z chrámu přírody mě mrzí zásahy do přírody a krajiny, zejména v souvislosti s těžbou. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že už v té době byla krajina dost zpustošená, pardon - tvými slovy vzdělaná a opečovaná, už od středověku, takže například u nás bylo území téměř kompletně odlesněno. Plocha pokrytá lesy ve středověku dosahovala nepatrného zlomku ve srovnání s dnešním stavem! Časté hladomory způsobily, že i ty poslední zbytky nejdrsnější a nejhouževnatější zvěře, která ve vzdělané a opečované krajině přežila, zkončily zanedlouho na pekáči.
Já to nikomu nevyčítám - středověk byla doba dřeva tak, jako dnešek je doba plastů, ale prosímtě nevykládej tady, že ve stedověku ležela někomu na srdci ochrana přírody! Opak je pravdou. |