Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 08:30:19  27. 08. 2008
	Vzkříšení hmotného těla je pro mě jeden z absurdnějších aspektů křesťanské víry. Vždycky znova mě překvapuje snaha o zkloubení zcela abstraktních představ (duch boží) s absolutním konkrétnem (a teď pijete moji krev), která se objevuje v katolické víře.

Eva, vloženo 08:25:21  27. 08. 2008

Ono záleží, jak si to člověk přebere. Vycházím z toho, že je vesmír stvořený - aby to dávalo smysl, musí ten stvořitel existovat mimo tento vesmír, nezávisle na něm - vesmír může být jeho součástí, myšlenkou, podjednotkou, co já vím. Od toho se tedy odvíjí předpoklad, že mimo čas a vesmír není absolutní nic, ale něco - a do toho něčeho si situuji ono "nebe", ráj, který pro mě nikdy nebyl nijak fyzicky reálný - spíš bych se blížila onomu splynutí s prahmotou: v mém případě tedy splynutí s Bohem :-) Což ovšem zároveň nevylučuje vzkříšení těla - co víme o Ježíšově vzkříšení je mimo jiné jeho "Nedotýkej se mě" řečené Máří, protože jeho vzkříšené tělo mohlo být sice pořád jemu podobné, ale dost jiné podstaty, než jsme u našich smrtelných těl zvyklí. Pokud tedy uvažuju, že by se nejednalo o nějaké to splynutí energie a ráj by mohl být něčím konkrétnějším než kmitáním elektronů, jak si to zkusit představit líp, než zkusit hledat světy, které stojí mimo náš časoprostor, jako je Avalon a spol?

verlit, vloženo 08:00:04  27. 08. 2008

Řekla bych ale, že to je hned několik různých věcí, které nejsou jedno a totéž: - světy a říše mimo ten náš svět, obvykle v duševní, ne fyzické rovině – Avalon, Férie, Valinor atd. Čas v nich buď neexistuje nebo plyne jinak než v našem. Je za určitých okolností možné do nich vstoupit, ne vždy je možné se vrátit a pokud ano, pak velmi pravděpodobně se člověk vrátí buď změněný nebo v časovém “posunu”. - Posmrtný život – buď chápaný doslovně, jako nekonečné radosti v poměrně fyzicky “reálném” ráji (čuchání ke kytičkám a tak podobně), nebo jako víceméně abstraktní splynutí s nečím (prahmotou, energií, bohem atd.) Čas v tomhle případě nemá žádný smysl, neexistuje. Věčnost může být stejně tak nekonečná jako uzavřená v jediném okamžiku, protože čas neběží a tudíž neexistuje jeho lineraita - Konec světa/vesmíru – absolutní konec, vycházející z linearity času a faktu, že co má začátek, má i konec. Z tohohle hlediska pro mě zároveň znamená i zánik “nebe”, prostě výsledkem je absolutní nic

Cigi, vloženo 07:07:53  27. 08. 2008

Bude po změně parametrů vztažné soustavy (současného vesmíru) definice koně stejná jako dnes? Stejně tak běhu? Změní se složka hmotná i duchovní? Tedy, např. kůň ztratí tělo, ale když si usmyslí, že poběží a po louce, proč by si to nemohl představit, vsugerovat, vnutit a uvěřit tomu? A kdyby si to představil dostatečně zpomaleně (limitní běh času), proč by mu i jen ten jeden skok netrval téměř věčnost? Teď čtu Mlhy Avalonu a i tam je zobrazeno plynutí dvou (tří) paralelních světů. Náš "lidský" běží "normální" rychlostí, ale ten avalonský se postupně zpomaluje, takže opravdu třeba týden tam je rokem tady. A vlastně tam i normálně žili. Další časové paradoxy nám předčítal Skřítek na vandru v šumavských pověstech.

Eva, vloženo 06:48:49  27. 08. 2008

Hallorn: no to jsem se právě zkoušela zeptat, co vlastně bude? Když vesmír jak ho známe skončí, nahradí jej něco? Bude to existovat bez času? Moje představa přece vůbec nemusí s ničím ladit - vždyť je nereálná - kůň může stejně dobře bez času běhat jako zpívat nebo vůbec být :-) Přemýšlím, co na to říkají pohádky a legendy: takovéto vstoupil do hory a když se vrátil, byli všichni o sto let starší. Problém je, aby se v té hoře dalo dělat něco jiného než spát - třeba tančit s květinovými skřítky? :-)

Hallorn, vloženo 22:10:40  26. 08. 2008
	A může bez času existovat pohyb? Může tedy bez času utíkat kůň? Nějak vám to neladí :-)

verlit, vloženo 19:19:04  26. 08. 2008
	Ne, nepamatuje, to je celá podstata toho splynutí.

Eva, vloženo 19:18:20  26. 08. 2008
	Hm, nejvyšší blaženost ... taky nekonečná? :-))) Zajímalo by mě, jak vnímá budhismus tu pralátku. A taky pokud se stane energie (?) součástí pralátky, uvědomuje si sebe sama? Pamatuje si třeba, čím prošla?

Skritek, vloženo 18:44:26  26. 08. 2008

V budhismu ta pouť (pančašíla se tomu říká?) může trvat třeba 10 životů, ale i jen 2, je to různé. A reinkarnace tam není vnímána jen jako "poučení", je to především cesta, kdy můžete být i průvodcem druhému/druhým, přinášet v dalších životech něco, bez čeho by se neobešly. Nirvana = nejvyšší blaženost, svoboda, energie dosáhne svého cíle a stává se součástí pralátky (někde jsem kdysi slyšel). Toť, co mi utkvělo v podvědomí, čili jestli je v informacích nepřesnost, sorry.

Eva, vloženo 18:25:44  26. 08. 2008

Aha, nenapsala jsem to úplně jasně: mně šlo v tom případě východních náboženství o vnímání koloběhu času, který tu nemá počátek ani konec a prostě je ... donekonečna. Stejně jako kruh nemá počátek ani konec. Narozdíl od judaismu a ostatních přidružených náboženství, které předpokládají běh času lineární. Což by potom mohlo docela souviset s tím, že na východě si mohou dovolit libovolný počet reinkarnací, dokud se duše nepoučí, protože kolo času se pořád točí, zatímco my máme pokus jenom jeden, protože to prostě může skončit kdykoliv :-) Nirvána je potom prakticky vysvobození z onoho koloběhu - když jsme u toho, jak si tedy představovat nirvánu? Zase nějak podrobněji tohle neznám, takže by mě docela zajímalo, jak to řeší :-)

verlit, vloženo 18:00:46  26. 08. 2008
	Přesně tak. Žádné nekonečno :-)

Skritek, vloženo 17:28:32  26. 08. 2008
	Ale ve východních náboženstvích není představa "nekonečného koloběhu". Nevím teď přesně jejich definici, ale co jsem porozuměl, je to cesta, pouť s nějakým určitým koncem. Reinkarnace, ano, ale do určité fáze, kdy ta duše dosáhne finiše a nalezne nirvanu (ne kapelu ;-)).

Eva, vloženo 15:07:48  26. 08. 2008
	V tom vidím právě ten vtip, díky kterému se koník možná tolik neunaví: že ona věčnost není doba trvající bez konce ale bezčasí. Jak si ovšem představit bezčasí, když jediné, co známe a dokážeme vnímat, je životní zkušenost plynoucí minulosti a budoucnosti s prchavým a nepostižitelným teď někde mezi, že... :-)

verlit, vloženo 14:45:39  26. 08. 2008
	Jak už jsme tu před časem řešili, představa "nekonečné blaženosti" je pro mě příšerná. (I když teda ten obraz koníka je moc hezký. Ovšem cválat takhle po nekonečnou dobu by mě asi tak za dva střípky nekonečna taky přestalo bavit :-)

Eva, vloženo 13:14:36  26. 08. 2008

Na rozdíl od východních náboženství, které předpokládají nekonečný koloběh, vychází křesťanská představa myslím spíše z toho, že pokud vesmír v určitém bodě vznikl (byl stvořen) tak v čase spěje i k nevyhnutelnému zániku (apokalypsa). Právě tuto možnost existence mimo nám známý časoprostor (po konci světa a všech věků) bych si zkusila představit, pokud bych měla mluvit o tom, jaké to bude po smrti - na věčnosti - nebe - peklo - ráj. Nemyslím ale, že takovou představu je možné formulovat - nemáme prostě zkušenost s tím, jak a zda mohou věci (věci?) být, když neexistuje žádný čas, prostor, hmota. Takže se spokojím s Ježíšovým ...ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, případně ...hle, tvořím věci nově, a podobné věci naprosto neřeším, protože tady a teď je třeba žít, vždyť život je tak vzácný dar :-) Možná se ale můžu zasnít, že jsem po smrti bílým koněm, který letí rozlehlou stepí vstříc Slunci, oslepený jeho září cítí jeho hřejivé paprsky, vítr v hřívě, vůni trávy a hlíny rozryté kopyty, je náramně šťastný, svobodný a nespoutaný a celé jeho nitro jásá v jedné známé písni serafínů z proroka Izajáše :-)

Silmarien, vloženo 12:28:47  26. 08. 2008
	V nebi budem spievať a robiť futbalového rozhodcu:) a plánujem ho na dosť dlho:)

Hetta, vloženo 12:26:56  26. 08. 2008

A jak to vlastně s tím nebem plánujete ? Myslím tím, na jak dlouho ? A co budete dělat pak ? A pokud bude nějaké pak, nebude to nové zrození ? Ale pak jsme ve východních náboženských systémech, které dobu mezi jednotlivými zrozeními považují za odpočinek pro duši, která se znovu musí vrátit do pozemského života dokud se nenaučí všemu co má, aby teprve poté mohla dosáhnout věčné blaženosti - nirvány.

Aes Sedai, vloženo 15:56:37  19. 08. 2008
	Aha, tak entity jo :)

Rivan, vloženo 14:28:39  19. 08. 2008
	Aes: No ale počkej, třeba v islámu tuším slibují 72 pannen, v té valhale tuším slibují toto, neřekl bych že třeba někde vyrostlo 72 pannen jejichž představou bylo čekat v nebi na atentátníky. Jde mi o to že to nemusí být lidské duše jakoby, jen jakésy entity, nadpřirozené bytosti které tam budou aby se mnou pili a tak dále.

Aes Sedai, vloženo 14:25:58  19. 08. 2008
	jo, ale jen tvé nebe, nemůžeš nutit, aby to bylo nebe i pro druhé ;) Jako svou představu klidně sdělit můžeš i tak :))

Zpět