Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Hallorn, vloženo 00:33:55  29. 08. 2008

Víš, já bych to nechal plavat. Ale! Problém je, že všeobecné oblbování lidu náboženskou propagandou se dneska rozmáhá v médiích, na internetu, ale i všelijak nenápadně (všimla sis třeba v knihkupectví, kolik knih o náboženství připadá na jednu knihu přírodovědeckou?). Ke každému problému (medicína, literatura, umění) se věřící vyjadřují, i když mnohdy naprosto nemají co sdělit. Odborník na etiku dneska musí být nejmíň teolog, nebo aspoň kněz. Proč? Nevidím jediný důvod, proč by to nemohl být třeba satanista :-). Vyšlo by to nastejno. Postmoderní doba dává prostor žvanilům a mlžičům, a tady je církev i různé sekty už po staletí na koni. A vrcholem je, že tu bandu platí stát. Takže - i když se tu vyjadřuju bezohledně a hrubě, berte to jako určitou snahu o protiváhu. Extrém z druhé strany. Nemám potřebu ustoupit ze svých názorů jenom proto že "moudřejší ustoupí". To je důvod, proč tak často vítězí hlupáci.

Mivka, vloženo 23:46:46  28. 08. 2008
	Jo a jinak verlit, já se ohrazuji, mně tyhle symboly směšné nepřijdou :) Směšné mi přijde, když někdo uctívá špagetové monstrum, ale křesťanské (muslimské, hinduistické...) symboly mi nepřijdou směšné... pouze zajímavé, ale cizí :)

Mivka, vloženo 23:45:20  28. 08. 2008

Já bych v té objektivitě zašla o něco dál než "věřící potřebují symboly" :) Prostě... nevím, věřící mají víru, která má určité symboly. Symboly křesťanství jsou kříž atd. Ale řekla bych, že na samotnou tu víru jedince ty symboly nemají takový vliv... neřekla bych, že je věřící potřebuje, že by bez nich ta víra nebyla... Víra je abstraktní pojem, který prostě využívá konkrétní symboly, aby té víře dal určitou podobu... asi se vyjadřuji zmateně, ale ty Hallornovy výroky mi přijdou dost urážlivé, aniž bych já byla věřící. Ale jako... nevím... přijde mi to tady jako takový opak většiny světa :) Nevěřící se snaží trvale přesvědčit křesťanskou část taverny, že nemá pravdu :) To mi přijde jako totální nonsens :) Obvykle se děje to, že věřící se snaží nevěřícího konvertovat na svou víru (nesnáším, nesnáším, svítí mi rudě očička :))... první příklad, který mi přijde na mysl je moje sestra, ateistka, která žije ve velice silně religiózním prostředí v USA- manžel a jeho rodina a všichni jeho známí. Ta se s tím potýká denně a je mi jí líto. Stejně jako je mi vrcholně nesympatická tahle stránka věci, je mi nesympatická i ta "taverní" :) Přijde mi zbytečné polemizovat o tom, že někdo nemohl vstát z mrtvých a že oni chudáčci se bez symbolů/berliček neobejdou. :) Jako ano, většina diskuzí v téhle místnosti mě nějak v tomhle nezaráží, ale konkrétně tyhlety berličkové debaty (v historii je jich asi sto) mi přijdou takové dost útočné ze strany nevěřících psů :)) (já můžu, já k nim patřím :))

verlit, vloženo 23:01:24  28. 08. 2008

No, zase bychom asi měli být fér (i když já osobně tomu "berličkování" těžko odolávám, však mě znáte, takže nemám moc co říkat). Ale ve snaze být objektivní si to holt představuji jako reakce zarytých fanoušků Tolkiena na posměšné poznámky o "bobitech" a "fousatých čarodějích". Taky se toho, kdo tu knihu miluje a detailně zná celou mytologii Středozemě dotknou. Přestože to skutečně může znít směšně, když napíšete (a není to nepravda), že je to kniha o tom, jak zakrslí lidi s chlupatýma nohama cestují několik měsíců, aby hodili prstýnek do sopky. Takže budiž, věřící potřebují symboly, na druhou stranu by měli chápat zase oni, že pokud věřící nejste, tak jsou tytéž symboly mírně řečeno směšné.

Hallorn, vloženo 21:31:20  28. 08. 2008
	Berlička zní opravdu trochu otřepaně, to je fakt. Můžeš tomu říkat třeba "zkratka přes logiku" nebo "objížďka rozumu". BTW, myslím že stačí si přečíst nějaký výplod od Halíka a jemu podobných, aby byl člověk v obraze. Co slovo, to perla :-/

Eva, vloženo 12:21:24  28. 08. 2008
	No právě, koho by taky přesvědčilo, kdyby mu vousatý třicetiletý týpek tvrdil: "Jsem vtělený Bůh, říkej mi mami".

verlit, vloženo 09:57:05  28. 08. 2008
	No on to měl Ježíš vůbec těžké, když technicky vzato byl syn totéž co otec a ještě k tomu ten třetí, že jo :-) Alespoň tak chápu trojjedinost boží.

Eva, vloženo 09:36:45  28. 08. 2008

Hetta: ále v klidu, nebudem na sebe sršaté, jen jsem už lehce alergická, pokud někdo takhle používá pojem "berličky". A sice: mě symboly smysl nedávají, takže pravděpodobně stejně nedávají smysl ani věřícím, ale protože oni to chudáčci nezvládaj, zřejmě se potřebujou o něco opírat, invalidi. Chápeš - když se neznáme, ani na sebe nevidíme, takhle mi to vyznívá: dost blahosklonně, chybí jen uklidňující poplácání po rameni. A když už je tu zase něco o pánském klubu: nebylo by od věci připomenout, že Bůh jako takový není muž, ale zahrnuje v sobě prakticky oba principy, má tedy mužskou i ženskou složku - koneckonců i svůj obraz stvořil jako muže a ženu. Rúach, dech života, ze které se převodem do latiny stal on - Spiritus - po našem on - Duch, je ženským principem. Ve Starém zákoně najdeme místa, kde Bůh hovoří z pozice matky. Je fakt, že se dlouhodobě na tuhle složku spíše zapomínalo, protože z hlediska životaschopnosti a udržení se ta pánská dokázala ve světě jako agresivnější líp prosadit. Taky je trochu svádějící moment, když se Ježíš modlí k Bohu jako Otci - ale co mu zbývalo, když jeho máma Marie stála vedle :-)

Hetta, vloženo 09:01:00  28. 08. 2008
	Verlit : o Kálí toho moc nevím,našla jsem její docela hezký popis tady http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/122321 Je z něho zřejmé, že se v jejím jménu nevedly války za dobytí dalších území pod záminkou že je pravý, správný a jediný bůh, ani její vyznavaci nenutili jinověrce aby v ní věřili :-)

Hetta, vloženo 08:53:10  28. 08. 2008
	Eva : z čeho usuzuješ, že ....cituji " Tenhle postoj: něčemu nerozumím, považuji tedy toho, co si to myslí za hlupáka, slabocha nebo jinak invalidního, už mě fakt unavuje." Nikoho jsem za hlupáka neoznačila a pokud jsi to tam vyčetla, je to jen tvůj výklad. A proč si myslíš, že ty tomu rozumíš a ostatní ne ?

Eva, vloženo 07:08:25  28. 08. 2008

OMG - už zase berličky na scéně. Tenhle postoj: něčemu nerozumím, považuji tedy toho, co si to myslí za hlupáka, slabocha nebo jinak invalidního, už mě fakt unavuje. Kdyby byly všechny symboly stejné, byla by to pěkná nuda. Symboly jsou tak různé, jak různé jsou národy na zemi, jejich zvyky, obyčeje. Náboženství se neděje mimo tenhle svět, děje se teď a tady, proto reflektuje pozemskou zkušenost. Znamení ukazující k nebi nikdy nebylo jedno, může jich být celá řada, stejně jako je více ovčinců :-) Náboženské systémy se proti sobě díky téhle různorodosti samozřejmě vymezily, ale možná jenom proto, aby si jednou dokázaly říct, co mají vlastně společného, a jestli to odlišné je skutečně tak podstatné. To všecko je v rukách člověka. A vy dva heretici, jaký střevíc? Jaká tykev? U svatého králíka, zanechte rouhání!

verlit, vloženo 21:56:28  27. 08. 2008
	Á, sakra! No ale já stejně uznávám pouze Střevíc :-)

PetrKor, vloženo 21:43:01  27. 08. 2008
	verlit: Tykev!!! Za to tě upálíme!!! (džbán, pche, tková trivialita...)

verlit, vloženo 21:33:31  27. 08. 2008
	No on je to stejně všechno jeden chlap, ne? (Myslím otce, syna a to třetí) Ale možná na tom něco bude. I když pokud si pamatuji, indická Kálí sice neinspirovala války, ale nějakou tou lidskou obětí nepohrdla, ne? Ty nepodstatné detaily - vždycky si vzpomenu na Život Briana. Střevíc! A co bylo to druhé, džbán?

Hetta, vloženo 21:09:39  27. 08. 2008

Pokud jde o symboly jako kříže, přijímání těla, krve a další, myslím, že jsou to jen berličky pro věřící. Pokud by skutečně měly nějaký význam, musela by všechna náboženství používat stejné. Každé náboženství je jen určitý systém, který je definován tak, že se může vymezit vůči jinému systému. Připadá mi legrační, že se mohou jednotlivé sekty v rámci jednoho náboženství hádat o tak nepodstatné detaily. Narazila jsem na zajímavou myšlenku, a sice že všechna náboženství, která mají za svého boha muže jsou náboženství agresivní, která ve jménu svého boha zabíjejí, zabírají území, násilím nutí ke konverzi. Naproti tomu nábožeství, která mají boha ženského pohlaví jsou mírumilovná a nenásilná. A u nás v Evropě je to už po tisíciletí výlučně pánský klub -Bůh, syn, otec a duch.... a také jedna válka na druhou ve jménu těchto pánů.

Hallorn, vloženo 14:08:43  27. 08. 2008

Já to myslel takto: Čas jsme si zavedli, abychom mohli měřit rychlost změn (třeba v přírodě). Protože rychlost bez času nemůže existovat. Takže ani běžící kůň nemůže bez času existovat. Ve světě běžícího koně může čas plynout jinak než v našem světě, ovšem nemůže stát, jinak by kůň nebyl běžící, ale statický. Kůň si může, i kdyby třeba náhodou nenosil hodinky, odměřovat čas třeba tak, že poběží pořád stejně rychle a bude počítat údery kopyt.

verlit, vloženo 11:33:55  27. 08. 2008
	Není to bláznivina, má to logiku a je to možný pohled na věc. Já osobně jsem přesvědčená, že jakékoli zachování individuální identity je nesmysl, ale pochopitelně nikdo nemůžeme nic z toho ani dokázat, ani dokonce na něčem postavit argumenty, že by to mělo být nějak a ne jinak.

Eva, vloženo 11:09:56  27. 08. 2008

Zkusím takovou bláznivou úvahu ohledně duše a hmoty: Tedy dejme tomu, že připustíme, že v našem hmotném světě existují objekty, které mají duši. Lidi, zvířata, rostliny, kameny, domy... tu duši tady na světě lze tedy vnímat jako součást nějakého objektu, jednotky, která ma určitý (časem proměnlivý) tvar zadefinovaný v hmotě. Co je vlastně hmota? Nejsem fyzik, takže se předem omlouvám, ale pokud ji rozebereme na dostatečně malé součástky, pořád nám něco zbude, to něco má nějaké vlastnosti, nějak se chová, ale v zásadě to něco je nakonec myslím stejné, ať už rozebereme slona, wolksvagen, nebo Temelín. Na určité úrovni tohle něco může být dokonce úplně stejné, jako když rozebereme jakoukoliv formu energie, třeba i tu duchovní, pokud si duchovní svět pro zjednodušení představím jako energii. Myslím, že ani konec vesmíru existenci tohohle něčeho - podstaty všeho, pralátky, prahmoty - nezruší. Že konec světa může znamenat přeskupení toho něčeho, změnu vlastností, úplné prolnutí ... Jediné, na čem se spolu asi neshodneme, je ono zachování individuality - s tím, že by nezanikl jednotlivec, jako píšete níže u budhismu, ale každý duch by si zachoval identitu a i v podmínkách "nové země a nových nebes", které různá náboženství slibují, měl tendenci se nějak definovat, podobně jako se tady ve starém světě definoval formou hmotného těla. Vzkříšení těla by tedy zdaleka neznamenalo seskládání původních součástek (ten veselý obrázek seskupujících se ostatků svatých rozesetých po celém světě, který jsme tu kdysi malovali) - ale možná nějaké seskupení "těla" jakožto "formy" onoho individua - ne maso, kosti, krev - ale prostě nějaká forma existence oné podstaty. Uf, to je bláznivina :-)

verlit, vloženo 10:16:27  27. 08. 2008
	No a to mě právě překvapuje. Pro mě je duchovní sféra prostě duchovní, bez jakéhokoli linku na hmotné tělo. (A tu deofágii už jsme tu probírali mockrát, tak už nebudu zlobit).

Eva, vloženo 09:05:11  27. 08. 2008

Možná je to tím, že ty podle tebe abstraktní představy pro věřící až tak abstraktní být nemusí - hmota a její duchovní energie se přirozeně prolínají :-) To, co předvádíme na tomhle světě viditelnými prostředky, se souběžně děje ve světě duchovním - proto jsou tak důležité symboly. Mimochodem s tou krví mě ještě napadla jedna věc: Židé (a pokud vím nejen oni) věřili, že krev je sídlem duše. S tím souvisel starozákonní zákaz jejího požívání, protože kdo vypil cizí krev, vypil i cizí duši, která se stala jeho součástí. Pokud tedy nabízí Ježíš svoji krev, nejde mu o změnu potravních návyků, ale o to, že kdo přijímá s krví jeho duši, stává se jeho součástí, součástí Boží - a z toho vyplývá i účast na životě věčném, který je věčným životem Boha... ale to je vlastně jedno.

Zpět