 |
Aelis: myslím, že otázku proč jsou lidi takoví, by mohli dobře odpovědět evolucionisti. Obávám se, že taková je lidská přirozenost :-)
(a vůbec se neboj, že bys měla být za blázna: je nás tu víc, co si tohle myslí...)
Pokud jde o náboženské války: už tu sice diskuze proběhla, takže jen krátký dojem. Základním problémem bylo spojení křesťanství se státní mocí, kdy se od něj začal odvíjet řád společnosti, autorita krále, postavení šlechty, duchovních, rozdělení tří stavů. Každá změna ve věrouce následně mohla (a taky často vedla) k narušení stability společnosti, omezení vlivu, postavení či majetku vládnoucích skupin. Ty se s tím prostě vypořádaly po svém, tj. mrtvý nepřítel = konec problému. Jsem moc ráda, že tahle etapa je pryč.
Pokud jde o prosazování Ježíše jako té jediné cesty ... ano, uznávám že Bůh se vtělil jako člověk Ježíš, a jako takový měl nárok říct, že jedině on je ta cesta. Tím ovšem absolutně netvrdím, že ti, ke kterým se zpráva o Ježíšovi vůbec nedostala, nemají možnost Boha (teď nijak nemyslím výlučně starozákonního, ale obecně Boha, který je stvořitelem života) nijak poznat. V křesťanství byla vždycky živá myšlenka, že Boha lze poznávat skrze stvoření. Jen trochu trvalo, než se zformulovalo, že Bůh je tu nejen pro ty, co přijali Ježíše, pro ty co ho nepřijali ale žijí přirozeně životem jako z víry, ale i pro ty, kdo Ježíše poznali, ale z důvodu svědomí ho nemohou přijmout (či jak je to přesně).
To je prostě riziko toho, že jako lidi žijeme v čase, postupně poznáme a učíme se zpravidla až z vlatních chyb. Ono zpětně se soudí strašně dobře, že něco bylo špatně, pavěda a tak. V momentě, kdy člověk žije, rozhoduje se a koná se samozřejmě snaží udělat to nejlepší podle svého svědomí (jak kdy), ale to nikdy neznamená, že to je skutečně to dobré...
Aes: jo, děsně strmý kopec, místy strže, trní, ovčí bobky a sysli, a ze všech stran se hrabou lidi - sem tam někdo zahlásí: hele, já mám na kus cesty mapu! :-) |