 |
Chesterton: I. Člověk v jeskyni
Vytrženo z kontextu:
"Není přirozené považovat člověka za přírodní produkt. Nemá nic společného se zdravým rozumem mluvit o člověku jako o jednom obyčejném objektu v krajině či na pobřeží. Vidět ho jako zvíře, znamená nedívat se zpříma. Není to zdravé a rozumné. Je to hřích proti světlu, proti světlu bílého dne proporcí, jež je principem vší reality. Dospívá se k tomu přeháněním výmýšlením argumentů, umělým výběrem určitého světla a stínu, vyzvedáváním menších či nižších věcí, které mohou shodou okolností vypadat podobně. Zřetelná, hmatalená věc, stojící ve svitu slunce, věc kolem které můžeme chodit prohlížet si ji ze všech stran je docela jiná. Je také docela mimořádná a z čím více stran si ji prohlížíme, tím mimořádněji vypadá. Velmi nápadně a důrazně to není něco, co by následovalo nebo přirozeně plynulo z něčeho jiného."
Nic to nedokazuje. Konstatování, že vidět člověka jako zvíře je nezdravé a nerozumné mohu brát jako něčí názor. Dle mého názoru má člověk víc společného se zvířaty, než toho, co společné nemá.
O o mysli, představivosti a vůbec všech mozkových procesech u zvířat víme natolik málo, abychom je mohli stavět úplně kvalitativně níž, než člověka.
Felixova úvaha o počítačích: Stará 286, která se v DOSu ovládala psaním textu do příkazové řádky se také diametrálně liší od moderního počítače s WindowsXP, kde klepete na ikony, přepínáte okna, která dokonce mohou být poloprůhledná a přes sebe. To nemluvím o virtuální realitě, kde si pomocí speciální rukavice můžete chmatat v prostoru a počítač do rukavice dává feedback podle toho, co virtuálního jste zrovna uchopili... Jeden počítač, který vše interpretuje jen jako písmena, bez představivosti, druhý, který vše vidí na několika plochách nebo dokonce v prostoru. Diametrální odlišnost. Všechny dva (tři) počítače jsou však jen stroje fungující na elektrickém přenosu dvojkové soustavy mezi soustavami tranzistorů a médii, kde je magneticky, elektricky nebo opticky uložena. A přímo vznikli jedni z druhých.
(měkké i je schválně)
Když počítač vytrhnete ze zásuvky, okamžitě rozdíl mezi dva-osm-šestkou a novým dvoujádrem smažete. Dva rovnocenné bazmeky plné nějakých podobných součástek.
Člověk s prorvanou krční tepnou na tom bude stejně jako srna. V obou případech jen mrtvé zvíře.
Zde bych polemizoval bych z úvahou o gotických ptačích hnízdech...
"Předpokládejme, že by pták pečlivě vybíral rozbočené větvičky a špičaté lupeny, aby vyjádřil pronikavou zbožnost gotiky, ale pak se obrátil k širokému listoví a černému bahnu, když chtěl v černější náladě přivolat Bálovy a Aštartiny těžké sloupy a své hnízdo tak věru proměnil v jednu z visutých zahrad babylonských. Předpokládejme, že by pták udělal malé jílové sošky ptáků proslulých v literatuře či politice a přilípl si je na čelní stranu svého hnízda. Předpokládejme, že by jeden pták z tisice ptáků začal dělat jednu z tisíce věcí, které člověk dělal dokonce už na úsvitu světa a můžeme si být jisti, že by pozorovatel takového ptáka nepovažoval jen za pouhou evoluční varietu ostatních ptáků, považoval by ho za věru strašného divého opeřence, možná za ptáka věštícího něco zlého, a jistě za věštebné znamení. Tenhle pták by ptakopravcům pověděl ne co se stane, ale něco, co se stalo. Stalo by se to, že by se objevila mysl s novým rozměrem hloubky, mysl podobná lidské. Kdyby nebylo Boha, nelze si představit žádnou jinou mysl, jež by to mohla předvídat.
Co dokazuje, že jestliže si průměrný opeřenec nevymýšlí jednou gotická a poté renesanční hnízda a nelepí si na ně sošky, že je něco kvalitativně nesrovnatelného s lidmi? --- Opět jen spekulace.
Nelze vytvářet půl sochy nebo půl gotického přednáznaku. Představivost a výtvarné snahy prostě jednou musely přijít - nebýt a najednou se objevit.
Stejně jako byly jednobuněčné organismy, jednobuněčné, jednobuněčné, jednobuněčné, a najednou mnohobuněčný. Tak živé organismy nebudovaly estetická obydlí, nebudovaly estetická, nebudovaly a najednou je budovaly. Ten první náznak nelze rozpůlit. Nelze ho udělat spojitým. První náznak prostě přijde. Malé dítě taky najednou začne brečet, když mu začnou růst zoubky. Bolest překoná nějakou hranici, nad kterou ji dítě vnímá, a tak spustí. Ne že by dávalo předzvěst postupným sem-tam fňuknutím, když se zoubky chystaj růst. Jeden-a-půl-buněcké organismy také neexistují. |