 |
Pí
Když zanedbám něco, co je relevantní, nebude můj model dávat pravdivé předpovědi. Takto budu na základě heuristických úvah a metodou pokusu a omylu vytvářet stále nové modely, dokud nedostanu ten, který dává pravdivé předpovědi.
A jak poznám v případě lidského chování, že tento model je pravdivý? Jak mohu vědět, že jsem zahrnula opravdu všechny faktory? Bohužel nijak, to prostě nejde. Alespoň ne v současné době. Protože každá metoda, kterou používáme, má své nedostatky. A některé z těch nedostatků se nedají zrovna obejít, bohužel. Dokonce i každá datovací metoda je nepřesná, snad s výjimkou dendrochronologie, ale i s tou jsou problémy.
A můžeš se pokusit tento model sestavit, to jistě, otázkou je, jestli máš šanci ho sestavit tak, aby fungovat. Lidé se o to pokoušeli, různé modely byly budovány i třeba procesuálními archeology. Prostě nefungovaly. Protože mohly vzít v potaz jen část faktorů. A mluvím o archeologii, protože to je moje specializace.
Můj argument nebyl založen na tom, že systematická věda je to nejlepší, co se nám mohlo stát, ale na tom, že poznatky z ní plynoucí (a další komponenty naší kultury) se ještě nestačili zažít malým dětem a primitivní kmeny je nikdy neobjevili, a proto mezi nimi existuje paralela.
Jak víš, že nikdy nic z toho nevymysleli? Je třeba si uvědomit, že ke ztrátě vědomostí může dojít. Některé věci se musí časem znovuobjevit. Nemluvě o tom, že myslím, že řadě lidí ani v naší společnosti se nepodaří vědu pochopit. Každý člověk, běžný, má velmi omezené možnosti i v dospělosti. Moje poznámka byla spíše o tom, že už se nemám energii bavit, diskutovat či jakkoli to nazveš.
"nejsem jistá, že ta naše "systematická věda" je to nejlepší, co se nám mohlo stát"
Proč?
Někdy mám pocit, že věda má tendence být stavěna nad všechno ostatní. Že v zájmu vědy se i lidé dost odcizují. Někdy mám i pocit, že v zajetí dnešního světa ztrácíme kontakt sami se sebou. Stačí se podívat kolem sebe, na vztahy mezi lidmi... Máme potřebu mít všechno pod kontrolou.
A opravdu končím. Jedu si zítra odpočinout ke kamarádce, a nehodlám se zabývat tímto až slovíčkařením. |