 |
Proti logice nemám, prakticky, nic. Nad positivismem zachvám, raději, pietní mlčení. Než bych mluvil dlouho, raději jen projevím soustrast mysli tak sevřené a stísněné, až skoro dýchat nemůže a zrak jen jedním směrem a to ještě jen upřeně smí, nebo snad dokáže, upřít.
Možná jsem nejvytrvalejším a nejbezohlednějším příkladem umanutého monologu, o kterém padla řeč jinde, ale pro budiž mi výmluvou, nebo snad i omluvou, že se přiznaně chlubím cizím peřím. A četné škody, které jsem tu i jinde napáchal možná z okraje narovnávám, možná do výšky vrším čímsi lepším, než bych sám svedl.
Další kapitolka se jmenuje Démoni a filosofové. A znovu mám dojem, že se jaksi odjinud a ze strany příhodně komentuje i to, o čem se tu mluvilo.
Od mýtů, které jsou sněním s otevřenýma očima totiž v téhle kapitolce přecházíme k mýtům, které pokud jsou sněmím, pak jsou to noční můry. Jenže lidé, kteří se jim věnují jsou nakonec příliš praktiční, příliš orientovaní na výsledek, a příliš, jaksi, civilisovaní, na to, aby vlastně snili.
Pravda věru, Chesterton tu dosti provokuje, a poěkud naznačuje, že civilisace - v jistých ohledech a jistým způsobem- není to nejlepší, co člověka může potkat, ba věru, že je potřebí civilisiace, aby člověk využil, co je v něm nejhoršího. A že civilisace otevřela cestu k tomu, aby na trůn místo mýtů a bájí usedl rozum? Inu i k tomu tu najdeme nějakou tu myšlenku.
Mějte prosím jen na paměti, že tahle knížka podává svým způsobem souvislý výklad a s nejpříkřejšími soudy vyčkejte, bude-li možná na další kapitoly. Bohové a démoni v nich konečně svedou válku a pak příjde konce světa - nicméně zachovejte klid, ta knížka bude teprve v půli. ;) |