 |
S omluvou nepřicházím, žádnou nečekám a nepřijímám. Tlusté čáry jsou škodlivá fikce. Co má smysl je čára v písku, kdy každý, co znamená a co se stane pokud ji překročí. Buďto k věci, nebo druhou o zem.
Ti, ke kterým jsem se už tímhle způsobem v této diskusi postavil, si takovou reakci plně zasloužili. Mělo je smést a zahnat do patřičných mezí mínění ostatních. Že se tak nestalo je chyba a hanba těch, kdo se tím bavili nebo planě hořekovali.
Hallorn a JDP nestojí o diskusi, přichází se vyvztekat, provokovat, urážet a ponižovat. Jejich jednání má všechny rozhodující znaky bezectného šikanování. Tím si nestěžuji. Na to abych je zpráskal, nic jiného se s tím dělat nedá, stačím.
Takhle ta věc stojí, velmi prostě a očividně. Buď zde člověk, který je zvyklý bez výmluv a omluv říkat, co si myslí bude okopáván, okřikován a zesměšňován bezectnými posměváčky, nebo ti dostanou dostatečně rychle a důrazně na vědomí, že tohle se v tomhle lokále nedělá. Pokud ne, pak si, děkuji pěkně, svůj pořádek udělám sám. Nezkoušejte, a říkám to jedinkrát a se vším důrazem, mi to pak ale vyčítat. Nepokoušejte se mi říkat, že dělám to samé a horší. Postarejte se to, aby se tu dalo diskutovat, třeba i s jiskřením a hodně od podlahy. Ale ukažte těm, kdo se chovají nemravně, že tu nemají místo. Pokud vám tom vaše předsudky a iluze brání, pak se nedivte, že si pak udělám místo po svém.
A je tu ještě jedna věc. Řekl jsem, že o omluvy nestojím. Nestojím o omluvu motivovanou sofistikovanou filantropií, což je jen jiné jméno pro vytříbenou, zjemnělou přehlíživost založenou na dojmu vysoké nadřazenosti. Jde v zásadě v tuctu variant opakovanou hypotézu, že rezolutní projev je stoprocentním důkazem nezměrné vnitřní nejistoty a křesťanské přesvědčení spolehlivý indikátor charakterové, intelektuální a osobnostní infantility. Tenhle soubor vlastností pak samozřejmě znamená, že nutně musím, i tom nejklidnějším stavu, trpět čímsi, co je v očích starostlivé pozorovatelky, v podstatě chronickou duševní chorobou. A když jsem ze svého klidu nějak vyrušen, pak nutně musím trpět jako zvíře (čímž se začínám téměř dostávat na okraj jejího relevantního zorného pole) a proto je mi nutno, při vynaložení veškeré velkomyslnosti, nutno projevit jistý soucit z povinnosti. Je to omyl, je to zbytečné, al ale za laskavost se nakonec sluší, z povinnosti, poděkovat.
Předpokládám, že tenhle komentář bude mít jediný výsledek – a prakticky zdejší správce vyzývám, aby se podle očekávatelného vývoje zařídili. Dosavadní konsensus se zde jeví být takový, že jediným rušitelem míru jsem tu já. Dostatečně jsem vysvětlil, proč tomu tak není. Mám nicméně za to, že závěr bude takový, že jsem překročil nejzazší přípustné meze a je nutno mně pro obnovu pořádku vykázat. Naposledy mi, kam jen mohl, zavřel přístup jeden trapný ješita. V tomto případě se na správce hněvat nebudu. |