Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Hallorn, vloženo 23:58:00  23. 08. 2009
	Můžete tomu říkat třeba software, kdo máte rádi počítačovou terminologii. (BTW, přijdou windows po naformátování disku do nebe či do pekla? :-D)

Hallorn, vloženo 23:54:12  23. 08. 2009
	Aha, tak to vám dlužím vysvětlení, co myslím pod pojem "duše". Nevěřím, jak ACE tuší, v nesmrtelnou duši, jak ji chápou náboženství. Tím pojmem "duše" myslím souhrn všech interakcí neuronů - počínaje vegetativními procesy a konče myšlením. Takto chápaná "duše" samozřejmě začíná a končí svou existenci v níže popsaných okamžicích a k sezení na obláčku se moc nemá :-)

ACE, vloženo 23:43:24  23. 08. 2009

Aes, hmmm čím to asi bude ;-) Ale Hllornova definice se mi docela líbí, jen mě opravdu zaráží, že by do té nervové trubice cpal ON duši ... a hlavně co by s takovou duší dělal, kdyby se za chvíli na to potratila ... hm to je skoro očistec být nesmrtelná duše a jít si jakožto čistá sednout na obláček a přitom být duší de facto z žížaly - promiňte mi ten víraz ale lepší přirovnání mě nenapadá. Ať na to koukám jak na to koukám má pro mě ta věrouka prostě vážné trhliny, na které jakožto neteolog neznám odpověď. Hm docela dobré by bylo kdyby zavítal Gobers, ten by možná mohl vnést nějaké velmi zajímavé informace,zkusím ho pozvat.

Hallorn, vloženo 23:35:20  23. 08. 2009
	Aes: pokud jsi to dosud nečetla, doporučuji povídku Předčasný pohřeb od E. A. Poea. Po té tvojí knize to bude asi kašička, ale ... je to vynikající povídka. J.D.P.: No, však to je dobře, ne?

Hallorn, vloženo 23:30:09  23. 08. 2009

Já bych za počátek existence lidské bytosti (nebo obecně jakékoli bytosti) jakožto samostatného individua považoval okamžik, kdy se zakládá nervová soustava. Do té doby se podle mého názoru nejedná o kompletní bytost ve smyslu, chcete-li tělo+duše, ale je to zatím pouhé (proto)tělo. "Příroda" sama provádí určitou selekci - asi 10% embryí se buďto vůbec neuhnízdí, nebo uhnízdí, ale po čase hyne a vstřebává se - jedná se zpravidla o embrya s nějakým genetickým poškozením, neslučitelným se životem. Žena v takovém případě ani nepozná, že byla těhotná. Ta embrya, která se uchytí, mají už relativně slušnou šanci na normální vývoj. Ale to jsem odbočil. Analogicky k počátku individuálního života založením nervové trubice - "příbytku pro duši" - považuji za konec života mozkovou smrt, jak už jsem uvedl. Tělo bez fungujícího mozku těžko považovat za kompletní bytost, byť by přístroje udržovaly v chodu ostatní orgány, seč můžou. Takže nevidím etický problém v tom, použít takové tělo "na náhradní díly" k záchraně jiných životů.

PetrKor, vloženo 22:55:54  23. 08. 2009
	J.D.P.: To byla velmi konstruktivní připomínka... verlit: Vida - tuhle otázku jsem nikdy neřešil :) A popravdě řečeno mě na ni ani nenapadá odpověď - souvisí podle mě s tím, že se velmi obtížně definuje co to duše vlastně je... :)

Aes Sedai, vloženo 22:32:36  23. 08. 2009

ACE: Teď mluvíš jako ekonom. ;) Člověk není zvířátko, i když tak možná zezačátku vypadá. Ale již poměrně brzy začíná mít lidské znaky. Navíc kdyby ho někdo nebo něco nezabilo, stal by se z něj normální člověk. Podle toho, jak to bereš, by duši měl dostat jen ten, ze kterého bude užitek. ;) Na otázku, zda je duše v člověku od počátku, odpovím, myslím, že ano. Je to člověk od počátku, jenom hrozně mrňavý. :) http://prolife.cz/download/fotografie/1_vyvoj.jpg

ACE, vloženo 22:16:44  23. 08. 2009

No tak to by mě taky docela zajímalo kdo na to jak pohlíží, Imho ta duše by měla v těle být i když mozek už je mrtvý ne? :) Ne že bych já neměl jiný názor ale co na to místní. A s počátkem života, zase Imho je to někdy během vývoje plodu, v době kterou nedokážeme určit, kdy se oběví jiskřička říkejme tomu duše a to ve chvíli kdy plod přetne hranici, kdy by dokázal přežít jako člověk byl-li by vyjmut/porozen a to ať už s podporou přístrojů, náhodou či jinak ale tuhle chvíli z mého pocitu nedokážeme definovat. Když dojde ke spojení vajíčka a spermie tak to podle mě není ještě vůbec nic a i po další dlouhou dobu to považuju jen za schránku pro zvířátko a potom možná pro budoucí lidskou "duši" ... vezmeme-li v úvahu teorii duše a boha jako takovou tedy ... tak si nedokážu představit boha, navíc fungujícího alespoň trochu podle toho co učí křesťanství, který by plýtval dušemi na spermie s vajíčkem a stejně tak na plody, které nemají s člověkem nic společného. Být takovým bohem, tak se zabývám jen těmi, kteří mají aspoň mizivou šanci v dané době tu duši použít ... ten zbytek by přinášel jen zbytečnou "administrativu" ;-)

verlit, vloženo 21:35:49  23. 08. 2009

Mě připadá, že jsou tu dvě různé hranice - život v podstatě vegetativní, kdy je schopné dál fungovat tělo, ale nefunguje mysl (chcete-li, tak duše). No a pak ta "běžná" úroveň, kdy funguje obojí. Na konci života obvykle nebývá tolik kontroverze o tom, kde je hranice mezi plným životem, vegetativním životem a smrtí. Na začátku je to složitější. Což mě přivádí k otázce už spíš filozofické nebo náboženské než lékařské. Když odumře mozek, myslím, že je možné se shodnout, že odešla i duše. Že už skutečně není v těle přítomna. Ale co na začátku? Je přítomna hned od spojení spermie a vajíčka?

J.D.P., vloženo 21:31:43  23. 08. 2009
	PetrKor: Ach ano dekujeme vede za to, ze deti, ktere by jeste nedavno nezvratne zemreli ihned po porodu, dokazeme v podstate z niceho vypiplat. Myslim, ze Clarice to myslela na obecne preziti, pokud by nezasahovala veda atd.

Aes Sedai, vloženo 21:06:30  23. 08. 2009
	Přesně, to mě taky hned napadlo.

PetrKor, vloženo 20:58:27  23. 08. 2009
	Clarice: K tvojí definici začátku života mám jednu výhradu - inkubátor. Dítě v inkubátoru by často bez přístrojů nepřežilo, ale přesto ho za živé považujeme...

Clarice, vloženo 19:49:50  23. 08. 2009

A kdože to někdy ve starověku, snad, po smrti panovníka pochoval zaživa i jeho ženy, případně příslušníky dvora? Začátek života - když dítě dokáže samo přežít mimo tělo matky. Ne, že by si mělo samo hnedle shánět potravu, ale dýchá, orgány pracují, nepotřebuje přístroje. Jestli pak mamčinu péči dostane, je jiná věc. Za konec bych považovala zase stav, když už člověk prostě potřebuje podporu pro základní životní funkce. V tomhle stavu bych přežívat nechtěla. A když se to tak vezme, nechci se dožít ani toho, že budu někde v pečovateláku odkázána na to, až mi někdo utře zadek. Vím, co zažívala babička a být na obtíž lidem, kteří se starají dobrovolně a ještě za to dostanou zaplaceno, s tím ať mi každý... víte co. Zkrátka a dobře v okamžiku, až budu cítit, že se sama ani nevykadím, ráda bych odešla. Asi se mi to teď mluví, třeba se budu rvát za každou minutu, ale babičku hodně dodělalo to, že "byla na obtíž." O bolestech ani nemluvím.

verlit, vloženo 13:29:15  23. 08. 2009
	Ve válce, v dobách epidemií atd. určitě nebyl čas na přesnou diagnostiku, hlavně když se spěchalo s pohřbíváním kvůli možnému šíření nemocí atd. Na druhé straně myslím, že těch omylem pohřbených zase tolik nebylo, ale když se na takový případ přišlo, tak se o něm hodně mluvilo.

ACE, vloženo 13:22:33  23. 08. 2009
	Aes jsem rád, že mám MIMOŘÁDNĚ pravdu :) Kdyby tenhle přístup měli všichni věřící tak by možná mohlo být na světě klidněji .... ad. to pohřbívání, toho se hodně báli snad v období baroka či někdy kolem a hrobky si nechávali jejich objednatelé vybavovat zvonečkem, který vedl do rakve, pro případ, že by je náhodou pohřbyli ne tak úplně mrtvé :)

Aes Sedai, vloženo 12:45:59  23. 08. 2009

K té diagnostice: Četla jsem knihu o pohřbených zaživa a nic moc dobrý pocit. I nějaký patolog popisoval, jak se mu začal chlap na stole hýbat po tom, co do něj řízl... Dost hrozné bylo, že když otvírali rakve pohřbených letců z války, tak zjistili, kolik z nich se v té rakvi probralo k životu... a taky je za mrtvé prohlašovali doktoři. Bylo to dost vysoké procento, ale teď už ho nevím, musela bych to vyhledat. A ACE má mimořádně pravdu - Ten si to přebere. ;)

ACE, vloženo 12:32:02  23. 08. 2009
	On si to Ten tam nahoře nějak přebere ;-)

Aditu, vloženo 09:01:58  23. 08. 2009

verlit: mno, i to vyleceni je z dnesniho pohledu pomerne obskurni, ale diky casovymu odstupu taky vime velky prd jak to bylo :) Jenom jak se to predklada - Lazar zemrel, prisel Jezis, vlozil na nej ruku (plus minus terminologie, detaily mi unikaji, takze sry), Lazar vstal a zil stastne az dokud neumrel podruhe ... proste podle myho se konec zivota bere tak, jak ho bere vetsina spolecnosti. ta tehdy prohlasila Lazara za mrtvyho (byt treba na zalkade neprilis odborne diagnostiky), tak proste na tehdejsi urovni lekarstvi byl prohlasen za mrtvyho. My treba dneska prohlasujeme lidi za mrtvy ve stavu, kdy je veda za 200-2000 let bude umet "vzkrisit" nejakym banalnim zakrokem/medikaci ...

verlit, vloženo 08:54:59  23. 08. 2009
	Aditu: :-))) Jenže tam se dá důvodně pochybovat o úrovni diagnostiky ;-)

Aditu, vloženo 08:51:56  23. 08. 2009
	verlit: mno, mozna Lazar ... zaznamenano to uz par tisicileti (+/-) je :)

Zpět