17:34:42
06. 07. 2025

Místnost
Svatyně
Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek.
Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat...

Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   55   »» »

verlit, vloženo 15:42:41  30. 08. 2009

Aelis: Díky za skvělá slova!

Aes: K té otázce rozvedených, teď jsem trochu zmatená, hlavně tou poslední větou, že do kostela chodí dost rozvedených.
Během života každý z lidí tisíckrát poruší různá přikázání - ať už ta, která v dnešní době prakticky nemají žádné opodstatnění nebo ta, která jsou základními pilíři morálky (vražda). Všichni tihle lidé mohou normálně chodit do kostela, předpokládám. Rozvedení manželství snad ani není v rozporu s nějakým přikázáním, ne? Co bůh spojil...atd. je pozdějšího data. Ale i kdyby tomu tak nebylo, měla jsem za to, že mše se slouží i ve věznicích a i tam mohou vězni jít k přijímání. Aspoň jsem si to vždycky myslela. A rozvedení nesmějí?

Aes Sedai, vloženo 15:33:36  30. 08. 2009

ACE: Cítím to jako Aelis, s tím omezováním svobody. Lidstvo se stále vyvíjí, pohled na to, co je špatné a co ne, se mění. A jak jinak by se měnil, kdyby se o tom nediskutovalo, neargumentovalo? Ukázala jsem to třeba na tom příkladu otroctví - dřív bylo pro mnohé morálně přijatelné, pro jiné ne - a muselo to projít dost tvrdým vývojem, než se prosadil názor, že je fuj. Já myslím, že člověk má právo říkat, že je něco v jeho očích špatně - a buď to ostatní také přijmou a tento názor se stane všeobecně přijímaný, nebo přijat nebude a bude na něj pohlíženo třeba jako na blázna.

Války z náboženského hlediska - nevím, nakolik ti lidé měli v srdci Boha, když do ní šli. Mnozí určitě, mnozí zase ne a viděli především možnost nahrabat si při rabování. Přesvědčovat někoho silou je nesmysl, ale tehdy byla jiná doba. Byly to především mocenské zájmy - ale to už se tu probíralo. Na druhou stranu bránit, co je mi svaté, svou zemi apod. je právo každého člověka.

S tím, že někdo dělá něco pro mé dobro: Taky to nemám ráda. :) A církev mě v tomhle nijak neomezuje. Má řadu pravidel, např. Desatero :), o kterém věřím, že bylo dáno samotným Bohem, tedy největším dobrem. Vím tedy, že třeba krást není dobré. Ale svobodně se můžu rozhodnout to buď dodržovat, nebo porušovat. Když to poruším, nikdo mě z církve nevyhodí (až na nějaké extra výjimečné případy). Ani mě za to v církvi nikdo nezavře, nezbije, nevyžene... pokud věřím, že to je špatné, tak taky věřím tomu, že jsem se tím vzdálila od Boha - a to by měl být pro věřícího ten největší trest.

Aelis: Misionáři: pokud by někomu vnucovali víru, nejsou to správní misionáři. Posláním misionářů je většinou s těmi lidmi tam žít, pomáhat jim v jejich každodenním životě. Sloužit obřady pro ty, kterým ta víra vyhovuje a kteří ji dobrovolně přijali. A pokud žijí životem, který přináší druhým něco dobrého, je možné, že těch lidí se přidá víc, kteří přijmou novou víru. Znám osobně několik misionářů, žijí mezi těmi nejchudšími z nejchudších, jeden z nich žije v Pákistánu, takže mezi muslimy, kamarádí se s nimi a tvoří jakousi spojku mezi chudými vykořisťovanými farmáři a těmi bohatými, jako ten, kdo umí číst a psát, jedná s úřady, buduje školy, kam chodí i křesŤané i muslimové, apod. A druhý na Haiti také hledá finance pro budování škol, shání pomůcky pro postižené apod. Nikdo z nich nestojí s bičem a neříká "a teď z vás budou křesťané". Myslím, že obrázek misionářů je hodně zkreslený minulostí, kdy se za misionáře vydával kdekdo a to, kolik práce za sebou mají, kolik osobních obětí, dnes nikdo nevidí...

A co se týká svatby: nikdo nezakazuje nikomu na mši sv. chodit, jde jen o přijímání eucharistie. Jinak jim žádná církevní činnost není zakázána. A i to příjímání jde někdy vyřešit, ale řeší se případ od případu. Do kostela chodí opravdu i dost rozvedených...

Aelis, vloženo 14:35:25  30. 08. 2009

ACE: Ostatně, když slyšim, že někdo dělá něco "pro mé dobro", tak mi obvykle přeběhne mráz po zádech a všechno se ve mě naježí:-).

Aelis, vloženo 14:34:09  30. 08. 2009

ACE: Já ti moc dobře rozumím a vím, že si protiřečím. Já také nesnáším, když chce dělat někdo něco "pro moje dobro" a také se toho bojím. Já rozhodně nechci, aby někdo dělal něco pro mé dobro, když je to proti mé vůli.

Ale já mluvila spíše o tom, zda omezovat svobodu někoho pro dobro jiných. Tedy zda například zákonem někomu zakázat týrat zvíře. Ten někdo může říci "Co je vám do toho, je to moje zvíře, můj majetek.". Jenže to zvíře je živá bytost a když se za něj někdo nepostaví, tak si samo nepomůže. Stejné je to s ochranou přírody, dětí, prostě těch, co se sami bránit nemohou. Ale na tohle téma jsem tu debatu asi rozvíjet nechtěla, to už je asi trochu něco jiného, mě to jen napadlo v souvislosti s těmi potraty. Protože tam se jedná také o někoho, kdo se sám bránit nemůže. Jinak jsem určitě proti omezování svobody kohokoliv. Pořád si myslím, že pokud někdo neomezuje moji svobodu nebo svobodu někoho jiného, tak ať si dělá co chce a ať si žije tak, jak cítí, že je správné.

A náboženské války kvůli víře nechápu. Jak mohu někomu vnucovat svoji víru? A proč bych měla kvůli víře bojovat či dokonce vraždit? Můžu bojovat za to, abych si ubránila svou víru (nebo svůj způsob života, svou zemi, apod.), ale proto, abych někoho přesvědčila o své víře? To je přeci nesmysl.

Popravdě řečeno, nejsem ani přesvědčená o misionářské činnosti. Je fajn ukazovat druhým svou víru (pokud o to stojí), ale přesvědčovat je o ní? To už je pro mě omezování jejich svobody a také důkaz mé netolerance.

ACE, vloženo 14:01:36  30. 08. 2009

Aelis - když jsem si přečetl co píšeš tak mi to přijde takové protiřečící si ... na jednu stranu píšeš " společnosti, chybí, je tolerance. Schopnost respektovat toho druhého i s jeho názory, zvyklostmi a vírou. Proč máme pořád potřebu přetvářet ostatní k obrazu svému?" a ochvíli později "pokud neomezuje ty, na nichž mi záleží (což mohou být všechny ostatní cítící bytosti). Pak mám asi potřebu je bránit a zasahovat tak i do jeho svobod" - ale tohle je přesně to proti čemu tu někteří z nás stojí a brojí. Také souhlasíme s tím, že je nutné se respektovat a vyslechnout ale striktně odmítáme názor "já vás mám všechny rád a proto za vás rozhodnu o tom co je pro vás dobré". Budu mluvit teď za sebe ale to je přesně to čeho se hrozně bojím! Bojím se toho, že tu zase bude někdo, kdo bude v mém zájmu rozhodovat o tom co je pro mě "dobré". A v historii je z mého pohledu tohle přímo esenciální pro dvě organizace Komunistickou stranu a Církev svatou. Nevím jak ostatní ale já jsem proto doslova přecitlivělý na názor, který v sobě spojuje výrazy "moje víra říká, že ... a já pro vaše dobro vám tedy přikážu/zakážu ..."

V tomhle ohledu bych se chtěl věřících zeptat na to jak to vnímají oni?

A taky jak vidíte spojení toho principu "pro vaše dobro" a třeba vznik náboženských válek? Protože přesně z toho vznikají a hlavně vznikali. Historici mě teď možná nařknou, že hnacím motorem byla spíše mocenská a politická nenasytnost církevních i jiných hodnostářů a víra mnohdy jen zástěrka ale ti obyčejní muži většinou měli v srdci v první řadě Boha.

Aelis, vloženo 12:35:14  30. 08. 2009

Tak jsem si to tu celé přečetla a možná mám také potřebu se k některým věcem vyjádřit :-)...

Co se týče koloběhu života a toho, zda je duše smrtelná či ne, tak nejbližší je mi asi pohled budhistický (který tu asi prezentovali J.D.P. a Hallorn, pokud jsem je správně pochopila :-) ) a to, že duše je nesmrtelná a že během reinkarnací se postupně vyvíjí a směřuje k tomu, aby splynula s Bohem (Universálním Vědomím). Samotný člověk, nebo jeho ego (což je asi něco jako vnímání sebe sama, svojí identity), si asi nic z předchozích životů nepamatuje, ale jeho duše ano a to, co prožil v minulých životech a jak se zachoval, směřuje jeho další inkarnace a určuje, do jakých podmínek se narodí a jaké zkušenosti zažije.
Představa nebe a pekla je mi cizí, myslím, že nebe i peklo lze zažít na zemi. A že oboje slouží k tomu, aby se člověk víc a víc přibližoval k Bohu.
To, že si děti do určitého věku neuvědomují sami sebe, je podle mě dáno tím, že ještě moc nevědí, co je to ego, že žijí jaksi v přítomnosti a v sounáležitosti s Bohem ("hrají si s andělíčky").

A kdy začíná život? To tedy nemám z nějakého učení, je to jen můj názor, ale podle mě asi tím splynutím vajíčka a spermie. Tím podle mě začíná život, ale možná, že ne ještě identita člověka. A ta podle mě začíná až v okamžiku, kdy do toho zárodku (ať už je to "shluk buněk" nebo "něco", co už nějakého tvorečka pomalu připomíná) vstoupí duše. A nevím úplně přesně, kdy to je, dokonce si myslím, že to může být i dost různé. Na začátku to tedy podle mě už je živý organismus, ale asi nemající ještě vlastní identitu, tu to (omlouvám se za střední rod, ale nějak mě nenapadá, jak "to" nazvat :-) ) má podle mě až ve chvíli, kdy do toho vstoupí duše. Možná je tento okamžik totožný s tím, kdy si matka uvědomí, že je těhotná, kdy to začne cítit.

A potraty? Nevím, sama bych na potrat šla asi jen velmi velmi nerada a asi jen v případě, kdy by ten plod byl poškozený a já věděla, že by se ten člověk celý život trápil, že by neprožil kvalitní a plnohodnotný život a že já bych nebyla schopná mu celý život pomáhat. Ale cítila bych to jako vraždu. Věděla bych, že rozhoduji o jeho životě a smrti a že jsem za to zodpovědná. Stejně jako bych cítila odpovědnost za to, že nechám utratit nevyléčitelně nemocné zvíře. Nemůžu se zbavit té odpovědnosti, je to ukončení života, ale já na sebe beru to riziko (a tu "vinu").
Nemyslím si, že právo na potrat je jen věcí ženy. To dítě má také otce. A to dítě je živá bytost, mající vlastní identitu, od určitého věku vývoje v děloze určitě (alespoň podle mě, říkám tu jen své vlastní myšlenky, nejsou to žádná dogmata). Ale i tak by asi žena tohle právo mít měla. Je to především ona, kdo se o to dítě bude starat a je to její život, který se tím od základů změní. Měla by ale, podle mě, vědět, že potrat je zabitím dítěte (od určitého věku, nemluvím teď o miniinterupcích, kde se dá určitě diskutovat o tom, odkdy je zárodek dítětem apod.) a měla by na sebe vzít tu odpovědnost.

A co se týče porozumění si či soupeření mezi sebou...Mě tohle dost mrzí. Nechápu, proč máme potřebu se o víru hádat a proč máme potřebu jeden druhého přesvědčovat. Vždyť nejsme nepřátelé (a už vůbec ne my, tady na Taverně :-) ) a víra toho druhého mě může obohatit. Nemusím jí přijmout, ale můžu si o ní vyslechnout a zkonfrontovat to s tím, čemu věřím já. Buď zjistím, že je to té mé víře podobné a nebo zjistím, že není, ale to přeci není nic špatného. Minimálně mě to donutí o té mé víře zauvažovat a prověřit, zda je opravdu tak silná a to je taky fajn, ne? Anebo ještě ani nemám úplně silný názor či přesvědčení a pak mě názor toho druhého může někam posunout.
Přijde mi, že diskuse je moc fajn a že by mohla být obohacující pro všechny, jen kdybychom to nebrali tak citlivě a názor druhého nebrali jako útok na sebe či svou víru.
Řekla bych, že to, co nám všem, jako společnosti, chybí, je tolerance. Schopnost respektovat toho druhého i s jeho názory, zvyklostmi a vírou. Proč máme pořád potřebu přetvářet ostatní k obrazu svému? Co je špatného na (bio)diverzitě? Vždyť bez ní by život zanikl a kdyby byli všichni stejní, tak by tu byla strašná nuda :-).
Já to vnímám tak, že dokud ten druhý neomezuje mou svobodu, tak se mě to, jak žije, nijak netýká, je to jeho věc. S jedinou výjimkou, pokud neomezuje ty, na nichž mi záleží (což mohou být všechny ostatní cítící bytosti). Pak mám asi potřebu je bránit a zasahovat tak i do jeho svobod (protože on omezuje svobody těch, kteří se třeba sami nemohou bránit). Pak asi půjdu do "boje" a budu hlásit, že potraty jsou vražda (no dobře, tady do boje asi nepůjdu, ale každému to ráda řeknu a řeknu mu i proč, nicméně protože respektuji, že to je právo matky, tak za zrušení potratů bojovat nebudu, ačkoliv je mi těch dětí líto), že nemáme právo týrat zvířata a ničit přírodu apod.

A to, že lidé, kteří se rozvedou, nemůžou chodit k přijímání? To jako fakt? Takže ten, kdo byl nešťastný v manželství (ať už z jakéhokoliv důvodu), nemá nárok na chození na mši? A kdo mu to zakazuje? Bůh anebo církev?

Aes Sedai, vloženo 21:17:05  29. 08. 2009

Clarice: Nevím, já to taky nechápu.

Clarice, vloženo 21:13:41  29. 08. 2009

Já nechci, aby to znělo nějak divně, ale proč je problém třeba pro Žida jít, dejme tomu na katolický obřad, nebo opačně, pokud se týká jeho blízkého?

Jakožto nevěřící jsem byla na křtu a nedělalo mi to pražádný problém. A nevadilo to ani okolním věřícím.

Ty události v našich životech mají přeci naprosto stejný význam, tak proč řešit, jak se dějí?

Silmarien, vloženo 20:12:41  29. 08. 2009

Aes: No v tomto s tebou súhlasím:)) Aj švagrinej šli aj moje dievčatá (mamina a sestry) na svadbu do kostola, aj keď sú všetky neveriace. Zuzka sa vydávala, čoskoro mala byť ich rodina (s Peťom sme sa brali 3 mesiace po nej), tak jednoducho šli.

Aes Sedai, vloženo 19:18:08  29. 08. 2009

Jenom aby to zase někdo špatně nepochopil - předpisy naší církve nikomu nezakazují jít na svatbu, která není v souladu s předpisy apod. Možná to tak blbě vyznělo.:)

Aes Sedai, vloženo 19:07:41  29. 08. 2009

Silmarien: Každopádně je to to stejné, co nepochopím, když na bratrův pohřeb někteří nepřišli, protože jejich církev je proti kostelům... Když budu mít kamaráda žida a umře, tak mu půjdu na židovský pohřeb. Podle mě - i to s tou svatbou - je projev lásky k bližnímu, a ten má mít vždy přednost před nařízeními a předpisy...

Silmarien, vloženo 18:50:30  29. 08. 2009

Aes: Presne tak. Nie sú vylúčení z cirkvi "len" nesmú chodiť k prijímaniu - čo je vec pre mnohých strašne dôležitá.
K anulácii - áno, stále častejšia a preto sa teraz aspoň u nás brojí proti "jednoduchým" anuláciám. Posledná veta sa týka osobnej skúsenosti. Ja prosto nevidím rozdiel medzi človekom s anuláciou a bez nej. Keď je človek druhýkrát ženatý a niektorí katolícki kamaráti mu neprídu na svadbu, lebo predsa nemôžu v súlade s vlastnou vierou, aby to náhodou nevyzeralo, že to schvaľujú...ale keby mal lajstro s anuláciou, tak je všetko v pohode. Nerozumiem tomu - je ten človek s tým papierom iný? Zmenilo sa niečo na tom prvom manželstve? Nezmenilo. A preto, hoci sa moje sympatie a moje priateľstvo po počiatočnom hneve nijako nezmenšilo, vždy si budem vážiť tých kamarátov, ktorí prišli, aj keď som vedela, že sa to nezhoduje s ich presvedčením (predpokladám, že ste teda všetci pochopili, že sa to v istom zmysle týkalo priamo mňa:P).

Aes Sedai, vloženo 18:34:47  29. 08. 2009

Clarice: Ale oni ho občas zabili, občas nezabili - podle toho, jak se jim to hodilo...

Silmarien: Je to těžké, ono se vychází z Ježíšovy věty "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj". Ale osobně bych radila mlácené ženské, ať se rozvede, i když by měla církevní sňatek. Lidé, kteří se rozvedou, nejsou vyloučeni z církve, jenom nesmí chodit k přijímání (pokud nežijí s partnerem jako "bratr a sestra"). Anulace sňatku je pravda méně častá, ale řekla bych, že je stále častější.
Ovšem tu polední větu jsem vůbec nepochopila.

Clarice, vloženo 11:34:10  29. 08. 2009

Vever, Aes: To je zajímavé. Když některé kultury takhle řešily přístup k dětem a uznaly je třeba až ve třech letech, co těm lidem bránilo v tom, aby dítě opravdu nezabili? Myslím opravdu takové to "cosi," co jim říkalo, že se kolem tři roky motá něco, co můžou zabít kdy se jim zachce, přesto to ty tři roky vydrželi a pak dítě přijali.
Možná spřádali plány jeho budoucnosti a když zjistili, že ho výhodně provdají, nechali si ho.

Eskymáci to asi vystihli. Když člověk dostane jméno, a to i teď, získá tím určité postavení ve společnosti a pak už je těžší ho z ní vyřadit.
Když si vezmu třeba nalezence. Kolikrát jsme ve zprávách viděli dítě z popelnice, které našli ve čtvrtek, a tak se jmenovalo, já nevím, Vašík Čtvrtek (byl to snad i konkrétní případ). Ale co malý Vašík, až se začne pídit po své minulosti? Zjistí, že rodina Čtvrtkova ho nepřijme, protože tohle jeho příjmení vlastně souvisí jen ze dnem, kdy ho vyhrabali z odpadků. Jak potom takový člověk vnímá své postavení ve společnosti?

Silmarien, vloženo 11:21:05  29. 08. 2009

PetrKor: S koncepciou rozluky, resp. nemožnosti ukončenia manželstva a anuláciou ako takou.
Fakt, že keď jeden človek od druhého v manželstve odíde a rozvedie sa s ním (ten druhý s tým nesúhlasí) a odíde k niekomu inému, tak ten čo zostal je totálne nahratý. Nemôže sa znovu oženiť/vydať, pretože je stále podľa katolíckej cirkvi v manželstve s dotyčnou osobou. A anulácia mu nepomôže, pretože ak aj sa tam niekde vyštrachá dôvod, ktorým sa vôbec dá argumentovať, tak to dlho trvá a nemusí to dopadnúť.
A keď sa pozerám na kamarátov katolíkov, ktorým by stačilo aby ich kamarát mal papier o anulácii, aj keď on sám je presvedčený, že to jeho prvé manželstvo bolo manželstvom...tak je mi zle.

Clarice, vloženo 11:20:59  29. 08. 2009

Dozvěděla jsem se tu, že bych byla schopna zabít dítě, což mě tedy dost urazilo, ale řekla jsem si, že když je to jen názor bez podložení praktickou zkušeností, že to nebudu řešit.
Rozpor je v tom, že nepovažuji potrat za vraždu, kdežto jiný ano. Beru to a nebudu o tom nikoho přesvědčovat, protože bychom se stejně shody nedobrali.
Ale abych to srovnávala se škrcením novorozeněte, to je síla.

Aes: Ohledně ostroctví v Americe bych spíš řekla, že tam to bylo o uvědomění si lidských práv. Žeby nějak v té době vznikla deklarace? Bylo na čase prostě sjednotit postoje k životu a dovedu si představit, že pro černé obyvatelstvo to bylo něco úžasného.
Dneska se dočkáváme toho, že potomky "otroku" - původní Africké obyvatelstvo bílý muž opět zotročuje tím, že jim nutí naši moderní civilizaci. Zachraňuje je před hladem a opět, sice méně násilně, jim bere možnost svobodné volby. Opět jsme se tím vrátili k likvidaci té "méně vyspělé rasy."
Ono se říká, že když se setkají dvě civilizace, ta méně vyspělá zanikne. Je ale opravdu důkazem vyspělosti technický pokrok? Nebo, pokud to jde, schopnost se uživit vlastníma rukama?

Ohledně toho dělníka: Myslíš, že kdyby ses vrátila a řekla mu svůj názor, že by ho pochopil. Možná by tě napadl, ať už slovně, nebo fyzicky. Možná bys ho přesvědčila, že stojí zato alespoň o tvém postoji přemýšlet a pán by třeba chvíli opravdu přemýšlel. A už kvůli tomu by to zato možná stálo.
Ale většinou se setkáš s tím, že prostě narazíš na lidi, kteří tě neposlechnou třeba kvůli tomu, že by museli uznat, že máš pravdu.
Ale... pokud uznám, že má někdo v něčem pravdu, mám opět volbu, jestli se s ní ztotožním, nebo ne.

PetrKor, vloženo 11:00:03  29. 08. 2009

verlit: No právě - že cítím, jako by to nebyly srovnatelné činy a přitom si myslím, že to srovnatelné činy jsou... Ale teď mě napadá, že je to možná tím, že uvažuji o míře provinění toho druhého člověka... Že to s tím nějak souvisí...

Sil: Zajímalo by mě s čím z katechismu nesouhlasíš :) Podělila by ses? Jestli to pro tebe není moc osobní...

Silmarien, vloženo 00:31:42  29. 08. 2009

Vever: No ja neviem:) keď mamina čakala Sabínku a ja som jej dávala ruku na brucho, aby som cítila kopanie, mne už to ako dieťa celkom prišlo:p
Pre mňa potrat nikdy nebol možnosťou ani v čase, keď som kresťanka nebola, takže to nebude len vyznaním. Chápem rôzne dôvody, pre ktoré to ženy urobia, ale nemyslím, že by som toho niekedy bola schopná. A som ochotná svoj názor na potraty povedať komukoľvek, ale rovnako som schopná akceptovať ten jeho, aj keď s ním nikdy nebudem súhlasiť.

Eva: ak som to správne pochopila, tak gratulujem a držím palce:))

verlit: ad Marcus - je to jednoduché. Už nečítam. Debaty o trolloch a persona non grata neriešim. Momentálne to znamená vynechať približne tretinu až polovicu príspevkov. Kedysi som sa tu k Marcusovi vyjadrila, podebatili sme o tom na icq a tým to pre mňa skončilo (aj keď si už úprimne nepamätám ako). Takže čítam Evine príspevky a pár ďalších, keď sa v nich nezjavujú nejaké útoky.

A konvice sú mi fuk:) Ja nepotrebujem nikomu nič dokazovať, kto si čomu verí je jeho vec. K svojej viere som prišla po rokoch rozhovorov a rôznych zážitkov a čakala som na vlastné. Keď som sa ich dočkala, mohla som uveriť a nemať pri tom pocit, že to robím len preto, lebo tí strašní učitelia matiky a informy vedia svoju vieru tak logicky zdôvodniť:) Koniec:p Nemá zmysel nikoho presviedčať o svojej pravde, kým to nezažije na vlastnej koži a nepošle ho to do kolien. Štyristokrát vysvetlené nenahradí jedenkrát prežité.
A práve preto, že som nebola schopná prijať kompletný "kódex" zo mňa nie je katolík. Lebo pár vecí z katechizmu ma rozčuľuje:p To už som radšej pokrstený baptista, ktorému sa najviac páči u apoštolov a chytá nervy z totálnych charizmatikov:p

Aes Sedai, vloženo 00:19:43  29. 08. 2009

Třeba u Eskymáků to bylo do doby, než se otec vrátil z lovu a dal dítěti jméno. Jak mělo jméno, bylo plnohodnotným člověkem, do té doby ho mohl zabít.

Vever, vloženo 23:51:02  28. 08. 2009

Aes: Řekla bych, že jde spíš to, že dítě předtím, než se narodí přece jen není tak úplně dítě. Dokud je součástí matky, má ona právo o něm rozhodovat, po porodu už je samostatnou bytostí. Takže už nejde jen tak zabít.

Na tomhle je zajímavé, že různě v historii se věk, kdy se dítě stává plnohodnotným člověkem, dost lišil. Kdyžtak mě někdo opravte, kdo se v tom lépe orientujete, ale někde to mohlo být i třeba ve třech letech. Do té doby se zabít mohly, protože to ještě nebyly opravdové děti.

« ««   55   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php