Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Gobers, vloženo 10:39:02  02. 09. 2009

ACE : To je právě ten vtip. Nemůžeš co týden litovat toho, že jsi cizoložník, to je takové to vulgární a nepravdivé pojetí svátosti smíření. Svátost smíření zahrnuje jako nutnou podmínku i účinnou lítost a předsevzetí, že se hříchu již dopouštět nebudeš. Čili bylo by možné se z cizoložství vyzpovídat, ale rozhřešení a možnost přijímat by Ti byli dány pouze pokud by ses zavázal k onomu celibátu. A to teď nezávisle na druhém (civilním) manželství, protože to kanonicky neexistuje.

Silmarien, vloženo 09:28:31  31. 08. 2009
	Aes: Presne tak. Každého osobná vec. Ja by som bola posledná, ktorá by mu bránila, ak by to malo pomôcť jemu. Mne je to teda jedno.

Aes Sedai, vloženo 08:45:41  31. 08. 2009
	Tak nějak, POKUD se to nevyřeší jinak. Do té doby mohl, protože "necizoložil". Jakmile má nového partnera, bere se to jako cizoložství a k přijímání nesmí (to platí i u žití na "psí knížku" apod.) Ale upřímně: kolik rozvedených týden co týden hluboce lituje, že cizoloží? ;)

ACE, vloženo 08:21:35  31. 08. 2009

Rýpavá otázka, takže když je někdo hezky v rozluce, tak to má na dosmrti za celibát, nebo bude co týden hluboce litovat, že je cizoložník? ... A když si navíc tu svoji cizoložnici čistě světsky vezme aby nebyl až tak bohapustým cizoložnikem (i když církev to stejně jako světský rozvod asi nepovažuje za podstatné vyjma následujícího), tak je stejně cizoložník a ještě nemůže ke svatému přijímání? A do té doby mohl??

Aes Sedai, vloženo 07:43:54  31. 08. 2009
	No je škoda, že to nedotáhl, třeba pro jeho klid. Někdy to může v člověku vrtat... Ale to je každého osobní věc.

Silmarien, vloženo 02:04:16  31. 08. 2009

Ja len upresním - dotyčný anuláciu nedosiahol. Začal s celým tým procesom (rozhovor s kňazom, zháňanie podkladov), ale nakoniec v tom nepokračoval - sčasti na môj popud. Ja anuláciu pre vlastné šťastie nepotrebujem a ak ma jednoducho pár ľudí z môjho okolo za manželku muža, ktorého som si vzala, nepokladá, je to ich problém. Pre nich by to možno papier vyriešil, pre mňa nie. Ja mu budem pokojne aj milenkou, ak som mu vo vlastnej viere a so všetkou vážnosťou povedala áno pred svedkami:p No a o rozluke je toho v Biblii viac, ale to je teologický problém:) V každom prípade, Matúš 19,9 - A hovorím vám: Každý, kto prepustí svoju manželku pre iné ako pre smilstvo a vezme si inú, cudzoloží." Mne toto stačí.

Aes Sedai, vloženo 20:32:18  30. 08. 2009
	Tak nějak. Pak jsou různé další případy, u kterých se to řeší individuálně, i když si třeba někoho najde... to už je ale složitější věc, do které bych nerada zabřehávala. ;)

Aditu, vloženo 20:29:47  30. 08. 2009
	aha, chapu, uz je to srozumitelnejsi... pokud se clovek rozvede, ale s nikym jinym zit uz nebude, tak je to z cirkevniho hlediska celkem prijatelne a eucharistii dostane...

Aes Sedai, vloženo 20:24:49  30. 08. 2009

Aditu, Velit a další: Děkuji PetruKorovi, že to po mně opravil. Byla jsem hrrr a asi se vyjádřila špatně. Svátostné manželství si udělují manželé navzájem. Je tam to "dokud nás smrt nerozdělí". Na manželství se nepohlíží jako na běžnou instiuci, ale na něco krásného, posvátného, co si dávají ti dva navzájem. Právě pro tu váhu manželství se doporučuje, aby se ti dva nejdřív dobře poznali. Musí projít předmanželskou přípravou, která by jim měla poukázat na různé aspekty manželství. Může se stát, že manželství nevydrží. Pak jsou tři různé možnosti. 1. anulace - zhodnotí se, zda to manželství bylo platné či ne. Příklad - muž si bere ženu A, ale touží po ženě B a tuhle si bere jenom jako náhradu, při první příležitosti ženu A opustí. Nebo když jeden z partnerů odmítá dítě a druhý po něm touží. Třeba. Jsou to jen rychle načrtnuté příklady. 2. rozluka: tzn. že ti dva spolu nemusejí žít, ale i mohou, ale nejsou prostě jako muž a žena. Říká se "od stolu i lože". :) Před úřady jsou dál manželé. 3. rozvod: to je čistě státní věc. Rozvod sám o sobě NENÍ důvodem k tomu, aby nemohli přistupovat k sv. přijímání. To jsem předtím napsala nesrozumitelně. Co se týká otázky na to, jak moc si uvědomují, co slibují: to je věc jiná, na to se pak taky dívá při rozhodování o neplatnosti manželství. Takle by se člověk mohl ptát u více věcí: Mohl kluk v 17 vědět, jak pro něj bude těžká kněžská služba? A možná by se našlo i víc příkladů i z civilního života... U té svatby proto církev tak trvá na řádné přípravě na ni, aby právě snížila pravděpodobnost rozvodu. Osobně si myslím, že člověk může mít někdy v životě všeho dost, už nemá sílu pokračovat v tom, čemu se zasvětil. Takové lidi neodsuzuju. Je mi líto, že jim to nevyšlo, ale místo odsouzení je lépe jim nabídnout přijetí a pomoc. Teď, pokud vím, se třeba aspoň v naší diecézi víc hovoří o rozvedených, dělají se pro ně různá setkání, atd. Ad. vrah: Nevím, kolik vrahů chodí ve věznici k sv. přijímání, nemám s tím zkušenosti. Podmínkou je opravdu ta opravdová lítost a předsevzetí. Hodně vrahů svého činu lituje způsobem "proč tam ten chlápek v noci chodil, pak jsem na něj natrefil a teď jsem tu". To není opravdová lítost... Jako že by někdo stál řadu u zpovědnice, přišel dovnitř, řekl "zavraždil jsem člověka", dostal rozhřešení a šel - pokud vím, není to tak jednoduché... Podmínkou je pokusit se napravit, co spáchal, myslím, že třeba pokud by se nepřihlásil policii, rozhřešení by nedostal, nebo tak nějak to je, musela bych to zjistit, úplně přesně to nevím.

PetrKor, vloženo 19:09:57  30. 08. 2009

Aditu (a i verlit): Chápeš to špatně :) I vrah, který svého činu nelituje, nesmí chodit k příjimání. Důležitá je tam právě ta lítost. Když jsem spáchal něco špatně, vím to, a nelituji toho, pak jsem v hříchu a nesmím jít ke svatému příjimání. Na druhou stranu - tou zamezující věcí není samotný fakt rozvodu, ten je z hlediska církevního celkem jedno - jednak církev rozvod prostě neuznává, druhak církev zná odluku a není s ní větší problém (situace kdy oba manželé jsou zajištěni včetně dětí a nemůžou vydržet žít spolu). Obzvlášť to není problém pro toho z nich, který rozvod neinicioval - což je většinou ten, který to pak moc neřeší. Problém začíná až při druhé svatbě - protože tato je z hlediska církve neplatná a proto člověk ji podstoupivší žije v hříchu cizoložství - protože lidově řečeno spí s někým jiným, než se svoji manželkou. (to je formulace, co? :) ) Aelis: Právě když to slibuji, tak si mám nejdřív dobře uvědomit co to vlastně slibuji. Že to slibuji opravdu na celý život... A ještě Aelis: p.Vacek jednou hrozně hezky kázal na téma, že podle jeho názoru v pekle vlastně ani nikdo moc není, protože Bůh je tak laskavý, že nakonec pro každého najde nějakou tu polehčující okolnost, aby mu mohl odpustit :) Silmarien: Člověk, který mi nepřijde na svatbu kvůli svojí víře, nemůže být podle mě správným katolíkem. Protože upřednostňuje svůj klid a svůj strach před pomocí bližnímu...

Clarice, vloženo 18:09:13  30. 08. 2009

Měla bych dotaz: Je tu někdo, kdo se nenarodil do věřící rodiny a na víru přistoupil třeba až v průběhu života? Co vede nevěřícího změnit názor? Tedy dovedu vytušit, že třeba špatné zážitky v životě, nebo hledání nového životního směru, ale to přeci nejde jen tak ráno vstát a říct si "ha, tak od pondělka začínám věřit a tečka." Musí k tomu vést asi delší cesta postupné snahy o pochopení života, který jsem vedla a který povedu potom. Nebo je to jinak?

Aelis, vloženo 17:43:37  30. 08. 2009
	A obávám se, že náboženské války se vedou pořád. Nebyla to jiná doba, žijeme ji pořád. Pořád lidé umírají "pro Boha" (ať už mu dávají jakékoliv jméno).

Aelis, vloženo 17:37:18  30. 08. 2009
	Obecně mám vlastně strašně nerada jakékoliv trestání. Pro mě je Bůh Láska, někdo, kdo mi rozumí a kdo ví, proč jsem to či ono udělala.

Aelis, vloženo 17:35:09  30. 08. 2009

Aes: A díky za příspěvek :-). Líbí se mi, že chápeš Desatero jako něco, co můžeš ale také nemusíš přijmout. Pro mě je to hodně silný kodex, něco, co se samozřejmě snažím dodržovat, ale zároveň chápu, že mohou existovat výjimky. Je hřích zabít někoho při obraně dítěte (nebo při obraně kohokoliv)? Asi ne, stejně jako by asi Bůh prominul krádež, pokud by někdo kradl pro uchování si života či pro to, aby uživil rodinu (pokud by neměl jiné možnosti).

Aelis, vloženo 17:30:44  30. 08. 2009

Aes: Je tedy hřích rozvést se? Je hřích rozvést se, když nejsem šťastná v manželství? Chápu, že se na to dá pohlížet jako na "hřích", pokud opustím manžela, který se o sebe pak nemůže sám postarat, ale pokud jsou oba samostatní, schopní se uživit a nemají společné děti? To tedy uvádím ten nejméně komplikovaný případ, vím, že existují i daleko komplikovanější (společné nesamostatné děti, apod.). Chápu, poruším slib (to ale jenom v případě církevních sňatků, během civilních svateb páry, pokud vím, nic podobného neslibují), ale copak v den, kdy to slibuji, vím, co slibuji? Vím co to je "až do smrti"? Znám toho člověka úplně? A co když se oba změníme? Má mi Bůh za zlé, když opustím někoho, s kým jsem nešťastná a kdo je třeba nešťastný se mnou?

verlit, vloženo 17:10:00  30. 08. 2009
	Mám pocit, že ten příklad, o kterém mluvila Sil, se týkal člověka, kterého opustil jeho manžel/ka a dosáhl rozluky. Takže ten opuštěný bude navíc potrestán tím, že mu je odepřeno i to, nač má právo každý kající se vrah? Pardon, já vím, že už to zase zní útočně, ale obávám se, že logice skutečně nerozumím.

Aditu, vloženo 17:06:35  30. 08. 2009

Pokud to chapu spravne, tak cirkev (minimalne rimsko-katolicka?) bere poruseni slibu za cin horsi nez vrazda nebo sedm smrtelnych hrichu? Chapu, ze to neni bezny slib, ze se sklada (nebo by mel) za pritomnosti nejvyssi autrity symbolicky pritomne aspon krucifixem v nadzivotni velikosti, ale prijde mi to silne prehnane a nevyvazene. Navic to z meho hlediska trosku odporuje vecem kolem odpousteni a krestanske lasky.

Aes Sedai, vloženo 15:53:08  30. 08. 2009
	Samozřejmě mluvím jen o "své" církvi, ruzné církve mají různá pravidla.

Aes Sedai, vloženo 15:50:52  30. 08. 2009

Verlit: To je dáno tím, co slibují v manželském slibu, že spolu budou až do smrti. A pozdějšího data to není, i když nevím, jak se to kdy dodržovalo či ne, nejsem historik. V Bibli se o rozluce přímo hovoří, když se ptají Ježíše, jestli má muž právo zapudit ženu. Vychází se právě z té už zmiňované věty, že nemá. (Pokud teda nebyly důvody, které to manželství činily neplatným už od jeho vzniku.) Ano, i vězňové mohou jít k přijímání. Ale každý, kdo k němu přistupuje, by měl splnit nějaké podmínky. Vyznat svůj hřích, upřímně ho litovat a snažit se jej už nedělat. Manželé, kteří se rozvedou po církevním sňatku a žijí s někým jiným, těžko toho litují či mohou slíbit, že se budou snažit toho vyvarovat. Proto nesmí k sv. přijímání. Ale pak se hledají další cesty, jak jim to třeba umožnit, pokud o to opravdu stojí, ale to už je opravdu případ od případu.

Aes Sedai, vloženo 15:45:20  30. 08. 2009

A ještě se vrátím k ACEho otázce: "Bojím se toho, že tu zase bude někdo, kdo bude v mém zájmu rozhodovat o tom co je pro mě "dobré". A v historii je z mého pohledu tohle přímo esenciální pro dvě organizace Komunistickou stranu a Církev svatou." Pohlížím na to z historického hlediska. Byla jiná doba. Vždy existoval někdo, kdo vládl, ostatní poslouchali. Prostě to tak bylo, byla to etapa lidského vývoje. MYslím, že je to etapa, která je překonána, lidé se naučili myslet jako jednotlivci - mluvím teď o naší kultuře. To, že církev něco určovala, bylo dáno tehdejším přístupem, tehdejší mentalitou. Jsem přesvědčena, že i církev už prošla touto etapou jako naše obyvatelstvo někam dál, že stále víc klade důraz na svobodu člověka. A narozdíl od komunistické strany přiznala chyby v minulosti, omluvila se za ně a vývoj jde jinudy. Komunistké zarytě tvrdí, že oni nic a lpí na svém... Aspoň tak to cítím já.

Zpět