Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 11:18:10  17. 09. 2009
	Aes: Ano, má právo rozhodnout o druhé lidské bytosti. Když to obrátím - proč by neměla?

Clarice, vloženo 17:08:46  15. 09. 2009

V případě, pokud se člověk nedokáže postarat sám o sebe, má někdo druhý právo to udělat za něj. Platí to pro děti, které jsou prostě na péči rodičů, nebo jiných opatrovníků přímo závislé životem. Platí to třeba pro mentálně a jinak těžce zdravotně postižené. To bychom tomu dali, kdybychom nechali takové lidi, aby si v klidu a pohodě zemřeli na nedostatek "péče." Otázka je, když se sem tam dozvíme, jak se k takovým lidem v ústavech chovají, jestli děláme dost. Obecně platná odpověď zní, „ale vždyť nás to nemusí trápit.“ Platí to pro přestárlé občany v pečovatelských domech. A nabízí se otázka, proč si myslíme, že má jedna každá tahle skupina naprosto odlišná "práva?“ Ono totiž za nenarozené dítě v pohodě rozhodne matka a třeba i tak, že těhotenství přeruší. Mnoho zdravě narozených dětí skončí v popelnicích, nebo v tom lepším případě v kojeňáku, dětském domově, u náhradní rodiny. U mentálně postižených (jen příklad) si také, více méně rozhoduje rodina. Ti silnější snesou celodenní péči (znám z okolí). Ti slabší nechají stát, aby se postaral. A v tomhle případě opět není nelidské přiznat, že "jsem ten slabší a nedovedu se postarat." (také znám rodinu). V případě starých lidí, tedy z téhle skupiny (pokud jsou způsobilí), jediných, kteří "si uvědomují, co se s nimi děje," v těchto případech bych jim dala právo volby. A je tu další ožehavé téma - eutanásie.

Aes Sedai, vloženo 08:07:08  15. 09. 2009
	Rozhoduje o životě druhé bytosti... Mám právo rozhodnout o životě druhé bytosti? Kde je hranice toho práva? U už zmiňovaných Eskymáků to bylo od "dání jména dítěti" do "neschopnost postarat se sám o sebe". Ale kde máme tu hranici "mít právo rozhodovat o životě druhé bytosti" my? ;)

Aelis, vloženo 23:48:52  14. 09. 2009
	Verlit: Krásně napsané. A také si nejsem jistá, odkdy už je embryo cítící "lidskou" bytostí...co my víme o tom, co prožívá, jaké vědomí má. I tak ale souhlasím s tím, že žena na potrat právo má. Ale má i tu zodpovědnost, rozhoduje o životě jiné bytosti.

Eirellin, vloženo 12:03:17  13. 09. 2009

Verlit: hezký;) akorát nevim, s tim odkdy je embryo lidskou bytostí.... když jsem byla na ultrazvuku poprvé, jen dva týdny po vynechání měsíčků, tak už mu krásně bouchalo srdíčko, (někdo tvrdí, že člověk je člověkem od tehdy...) a o čtyři týdny později už bylo i dost velký (3,5cm) na to aby sme viděli, jak se blaženě protahuje ve spánku, zívá, mává ručičkama a kope nožičkama (vypadal pak trochu rozčileně, že ho rušíme, když si tam tak hezky spinká hlavu podloženou pupeční šňůrou:-))... jen osm týdnů po početí...., takže podle platný legislativy, je tou dobou možný ho ještě asi měsíc i bez lékařskýho doporučení úplně klidně zabít... mně to příjde dost otřesná představa, a po tom co jsem viděla tehdy takhle toho svýho prcka ještě mnohem víc, než kdy předtim.

Clarice, vloženo 19:32:20  09. 09. 2009

ACE: To tedy pěkně děkuji :). No, mám takové dvě kámošky. Známe se od dvanácti, čili nějakých osmnáct let. Zažily jsme spolu toho moc a moc a teď, když máme každá svůj život (ani jedna dítě, ale jedna se na to chystá), všechny bydlíme furt ve stejném městě a vídáme se, se jednou za čas vyděsíme tím, jak jsme strašně dospělé a vnímavé a kdesi cosi. A nedávno nás napadlo..., já vím, že to není ten nej přístup, ale... která z nás odejde první? Jedna to být musí. A pak jsme zabrousily právě do vzpomínek, jak jsem tu psala... je vám pět a hrajete dětské hry, nic neřešíte a svět je krásný. A potom přišla řeč na lidi, kteří tu už nejsou. A pak jsme se probraly a začaly se bavit o jiných věcech, protože by nám asi hráblo.

ACE, vloženo 15:54:41  09. 09. 2009
	Clarice - vítej do klubu :)

Aes Sedai, vloženo 22:33:34  08. 09. 2009
	To, že jsem starší a ubíhá mi čas, mi ani tak nevadí. Ale občas mě napadne, když je nějaká šťastná společná chvilka, že jednou bude den, když už tu někdo z těch lidí okolo nebude... a to není fajn pocit, i když ve svém srdci cítím, že se s nimi ještě potom potkám... ale to už bude... jiné.

Orki, vloženo 20:06:24  08. 09. 2009
	Tak to přesně znam a zažívam docela často (nutno podotknout, že to neni moc konstruktivní přístup, ale..)

Clarice, vloženo 17:43:57  08. 09. 2009

Hmmm, hmmm. Tak tajné myšlenky, píše se v úvodu... Moje dnešní nejtajnější myšlenka je, že by bylo vážně bezva, kdyby se zastavil čas. Mám kulatiny, štve mě to a vůbec nevím, jestli budu furt stejná. Vadí mi ubíhající čas. To vážně. Vidět, jak stárnou rodiče a furt mít v hlavě vzpomínky na to, jak vám bylo pět a hráli jste s mámou dětské hry. A nebojte, nepiju, píši to fakt při vědomí, jen je mi nějak smutno, no :).

Felix, vloženo 18:00:42  07. 09. 2009
	Prý "v tomhle"! Jak kdyby se mnou ve všem ostatním nesouhlasila! :-P

Clarice, vloženo 17:12:07  06. 09. 2009

Já si tehdy moc dospěle nepřipadala a ona to řekla navíc při nějaké hádce. A pamatuje si to. Nedávno jsem na to zavedla řeč a jak se nám oživily vzpomínky. Mám pocit, že jsem jí na to tehdy řekla něco v tom smyslu, že by sice měla o dítě míň, ale i míň o toho, kdo jí bude ve stáří obskakovat. A jak tak vidím situaci v rodině, vůbec se na to netěším. Mám teď pocit, že s rodiči, až zestárnou, si užiju nejvíc. Prostě je to v pytli.

Aes Sedai, vloženo 14:22:44  06. 09. 2009
	V tomhle souhlasím s Felixem. Dítěti by se nikdy taková věc neměla říkat, ani když je dospělé... :(

Felix, vloženo 13:11:03  06. 09. 2009
	Některé věci se prostě nemají nahlas vyslovit. Ani když člověku na mysl přijdou. Je mi to líto.

Clarice, vloženo 11:27:46  06. 09. 2009

verlit: Něco jako "cesty, kterými jsme se nevydali," zkrátka rozhodnutí, které když uděláš, ti nenabídne žádnou jinou cestu. V běžném životě si v podstatě vždycky můžeš zvolit jak svůj život formovat. V případě života jiného je to o ještě větší zodpovědnosti. Ale... já nevím, přesto si stále myslím, že žena tohle právo má. I moje máma před tímhle rozhodnutím stála, tehdy docela nevědomky, protože nemohla tušit, co se jí narodí. Každopádně mi ale někdy ve čtrnácti řekla, že kdyby věděla, že budu postižená, že se mnou budou takové problémy, že by na potrat šla. Tenkrát mě to děsně ranilo a vím, že na to do smrti nezapomenu, ale pořád ji tak nějak chápu. Naštěstí to neudělala a teď vás tu má kdo otravovat -:))).

PetrKor, vloženo 22:37:14  03. 09. 2009
	verlit: Moc hezky napsané :)

verlit, vloženo 20:02:29  03. 09. 2009
	Ten obdélníček je smajlík :-)

verlit, vloženo 20:02:13  03. 09. 2009

Udělala jsem si sama pro sebe takovou chvíli filozofického zamyšlení (inspirovaného především příšerně placatou maďarskou krajinou při tříhodinové jízdě z Nyiregházy do Budapešti, kdy nebylo co dělat a na co koukat  ) a zkusila jsem hledat argumenty pro opačný názor, než který zastávám. Konkrétně pro oblast potratů. Jsem přesvědčená, že žena má plné právo na rozhodnutí o přerušení těhotenství a nepovažuji to za vraždu. Tak jsem se zamyslela, jestli najdu důvody, které by podporovaly názor odlišný. Vyšlo mi z toho následující (a není to přímo opačný argument, ale je to prostě trochu méně jednoznačný pohled na věc): embryo není ještě lidskou bytostí. Hlavně v ranných fázích (dejme to mu do druhého měsíce) je objektivně jasné, že nemyslí atd. Nicméně je to jedna zcela jedinečná, originální kombinace genetických informací. Na světě neexistují dva totožní lidé. Každý z nás je něčím originální, jedinečný, zcela odlišný od všech ostatních. Každé embryo v sobě obsahuje tenhle příslib. Je prostě jednou, naprosto jedinečnou, MOŽNOSTÍ. Takže potrat zároveň znamená takřka 100% pravděpodobnost, že právě tahle jedna jedinečná kombinace se už neobjeví, možná nikdy. Pokud jde tedy žena na potrat – a podle mě na něj má pořád plné právo – měla by zároveň vzít v úvahu to, že akceptuje zodpovědnost za tuhle jednu bytost, která do světa nevstoupí. Nevíme, jestli to znamená, že zabrání zrození masového vraha; geniálního hudebníka; člověka, který díky svým vrozeným schopnostem, stvoří tu nejničivější zbraň nebo člověka, který by byl ideálním partnerem jiného dosud nenarozeného dítěte a inspiroval by ho k něčemu úžasnému. Nebo by jen žil krásný a plný život. Nebo strašlivý život, plný nepředstavitelného utrpení. V každém případě tahle kombinace tím byla škrtnuta. Možná se zopakuje, možná ne. Určitě ne právě v tomhle okamžiku. Takže – jak silná je naše ochota na sebe vzít tuhle zodpovědnost?

PetrKor, vloženo 22:55:55  02. 09. 2009

ACE: Kněz rozhřešení neodmítá, protože ať ho udělí, nebo ne, konečné rozhodnutí je na Bohu, čili pokud se ti podaří oklamat kněze, tak je stejně "rozhřešení neplatné". Aspoň myslím :) Takhle to chápu já (to je dodatek pro verlit ;) ) A rozvody jsou povoleny třeba v anglikánské církvi (mimochodem důvod jejího vzniku :) ), u evangelíků myslím taky, protestanti určitě no a pak je v tom celkem bordel. Jistý sem si jenom tím, že Katolíci a pravoslavní ho zakazují - ale pak máš ještě asi bambilión dalších církví (jen v Čechách 14 oficiálních - starokatolíci, husiti, čeští bratři, čeští evangelíci, světoví evangelíci a tak :), takže kdo se v tom má vyznat :) No a každá to má samozřejmě trochu jinak. Třeba Mormoni to maj úplně jinak :)

ACE, vloženo 17:56:00  02. 09. 2009
	Gobers - tohle jsem tak trochu tušil :) ... nicméně lidé jsou lidé, chápu, že čestné a správné je opravdu litovat a ten kdo si jde svou cestou tak asi nelituje a zvážil všechny varianty ... jak kněz přistupuje k člověku, který byť se kaje, tak hřeší opakovaně a de facto je jasné, že se vymlouvá. Odmítá se někdy rozhřešení? Chápou manželství a jeho nerozlučnost všechny církve stejně?

Zpět