 |
V tomhle případě nejde primárně o autentický výklad učení víry. Jde o kázeňskou záležitost a druhotně o jistou formu duchovní patologie, nebo přesně o poněkud duchovně patologicko spiritualitu.
Ta partička novokněží (hlava mi nebere, jak ti klauni prolezli seminářem až ke svěcení) patří do okruhu extrémních tradicionalistů, nebo spíš reakcionářů (s autentickou tradicí mají společné jen to, že jsou to podle všech regulí ukázkoví schismatici - česky rozkolníci).
Vtipné je, že ačkoliv se staví jako vší pravé víry obhájci a zvěstovatelé nevypadá to na první pohled, že by měli nějaou zjevnou vazbu na některé již zavedené tradicionalistické společenství (a že jich existuje spoustu v různé míře zapojených i nezapojených do běžného života církve). Což je řekněme pikantní a svědčí to proti nim. Stručně řečeno proto, že jestliže tihle echt-katolíci mívají dosti "protestantské manýry", tak jejich rozdrobenost a vzájemná hašteřivost je toho příkladem nejvýraznějším.
Proč o nich mluvím tak příkře a proč mluvím o tom, že jde primárně o kázeňský problém?
Je to zřejmé z toho jejich přípisu. Mohli by psát každý týden jeden, nebo i častěji, podle toho, co by se jim nelíbilo v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. V úterý a ve středu by seděli na internetu a hledali, co kde kdo napsal o tom, co kde slyšel, že nějaký biskup (na druhém kontinetu) podle známého jejich kamaráda řekl a udělal. V neděli možní slouží mši, že po tridentsku je to poslední co by mi na nich vadilo.
Problém jejich uvažování a postupu tkví v tom, že na základě v zásadě nahodile sebraných incidentů, o způsobu a formě interpetace z vrozené slušnosti nemluvím, se obrací na své ordináře a další činitele místní církve a jim nadávají za to, co dle nich provedli biskupové v Irsku, Indii a Německu (to v pondělí, ve čtvrtek by to byl kardinál z LA, ženský klášter v Belgii a nějaký farář v Linci, v sobotu by to byl stav liturgie v Itálii, odsvěcené kostely v Holandsku a něco, co napsal nějaký theolog v Česku...a příští týden zas nanovo odjinud).
A kdyby jim to jaksi jen vyčetli, to by ještě šlo. Jenže oni jim v zásadě říkají: "Vy jste ta samá pakáž, pokud nám nedáte černé na bílém, že je odsuzujete a zříkáte se jich, přesně podle našeho mínění, tak jste stejní jako oni, přesně to samé si myslíte a učíte." Nu a k tomu přiloží papír s formulářem vyznání víry zcela specificky orientovaného na popření hereze dne. Pokud biskpové do daného termínu nepodepíší....mají padáka.
Fakt už chybí jen ty teze přibité na vrata katedrály a sotva ochmýřený páteřík deklamující nějaké nové "Zde stojím a nemohu jinak". Ale to už bych dokonce i Lutherovu památku urážel. Jednak už tehdy nebyl zdaleka sotva ochmýřený, jednak proti těmhle vejlupkům i myslel.
To, co tihle mladí klerikové převádějí je cosi mezi proletářskou revolucí a obrazem připomínajícím slavná slova "nová doba, host vyhazuje vrchního". Až na to, že tihle by chtěli blíže neznámé staré časy.
Jestliže jejich theologie má hloubku novinových výstřižků a promyšlenost odmlouvání televizi z gauče po třetím pivu, pak jejich eklesiologie (či přesněji to, jak prožívají to, co věří o církvi) se k něčemu katolicky normálnímu má asi tak jako cirkusové představení k tradiční latinské liturgii. Pánové půl roku po svěcení se jmou vnímané nepořádky ve všeobecné církvi napravovat tak, že rozešlou přípisy na všechna slovenská nádraží, konsistoře a kláštery (a na vědomí Svatému stolci) s tím, aby se k nim do pár dnů všichni přidali nebo rezignovali na své funkce, za příčínou exkomunikace pro zatvrzelé kacířství. Nu a když to dopadne dle očekávání, odkráčí středem rozešlou ještě pár výnosů na výše zmíněné adresy a jdou si budovat klášter, kde shromáždí zbývající malé stádce těch posledních, kdo vytrvali v pravé víře. To už není sitcom, to je jihomaerická telenovela (pokud jde o počet nudných a jednotvárně podobných episod v dějinách křesťankých společenství).
A pokud jde o ty patologické rysy jejich spirituality? Arogance majetíků pravdy, pýcha věrných a pečlivých zákoníků (pokud a dokud si ty zákony píší sami).
Ostatně diagnoza je to dávná a známá: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným." (Lk 18, 10-13) |