 |
Popravdě řečeno, nemyslím si, že to, zda žije sexuálně či nikoliv nějak ovlivňuje účast na mysteriu... Myslím, že je to spíše věc duchovního vyzrání, přátelství s Bohem, vnímání toho poslání - a to by nemusel ovlivňovat zrovna celibát. Dle mého cítění.
A ano, i v historii byli lidé zasvěcení, kteří žili jen pro náboženské úkony - ale na druhou stranu v mnoha jiných náboženstvích bylo právě milování součástí přímo obřadů, bylo vyvýšeno na něco posvátného. Takže zase záleží na úhlu pohledu.
A nemyslím si, že tu jde jen o sexualitu. Jde o blízkost druhého člověka, oporu, pohlazení.
Samozřejmě že neodsuzuju celibát. Jen se mi nelíbí, že to musí být podmínka k tomu, aby mohl být knězem. Protože prostě někdo je stvořený k tomu, žít o samotě, jiný ne. Ale musí mít kvůli tomu menší schopnost být dobrým knězem?
Nepopírám, že manželství přináší mnoho problémů - např. problémy v rodině, rozháranost mezi posláním kněze a manžela, apod. Ale problémy jsou i v celibátu, osamělost, touha po dětech, apod. Takže vše má své pro i proti. PRoto bych to radši viděla jako dobrovolné, ne jako povinné.
A s tím, když někdo nevydrží, aby nebyl odsuzován, ale prostě dostal v církvi jinou funkci.
A s tou poslušností je to fakt, asi jsem ještě nedospěla k tomu, abych něco takového přijala a chápala. |