Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Aes Sedai, vloženo 09:15:14  10. 05. 2010
	Osobně jsem se setkala s velkým zlem, bylo to něco nadpřirozeného. Nevím, jestli to byl zrovna ďábel nebo zlý duch. Ale bylo to něco nepopsatelně tíživého, koncentrované zlo. Takže svou představu asi už mám.

Orki, vloženo 09:15:02  10. 05. 2010
	"Největším úspěchem ďábla je přesvědčit lidi, že neexistuje."

verlit, vloženo 09:13:14  10. 05. 2010
	No Mellor se právě ptal, jak ďábla vnímáme individuálně, že jo :-)

Silmarien, vloženo 08:56:14  10. 05. 2010
	ad popis práce, viď Aes ad nefér, to je moje vnímanie, čím nijako nepopieram slobodnú voľbu človeka zvoliť si ale diabol v tvojom popise mi príde ako klasický Faust a ja diabla rozhodne nevnímam tým spôsobom:)

Aes Sedai, vloženo 08:37:21  10. 05. 2010
	No zvolili, to je fakt, ale když ti jedno z dětí to druhé přesvědčí, aby se šlo koupat v zimě, dostanou obě, ne? Jedno za to, že ho přesvědčilo, druhé za to, že mu na to skočilo. ;) Myslím, že spravedlivě a nespravedlivě se v tomto případě užít nedá. A s tím popisem práce: Dřív přece něco takového v popisu práce neměl. Bylo to jeho rozhodnutí.

verlit, vloženo 07:56:17  10. 05. 2010
	No ale já to chápu tak, že to má v "popisu práce", ne? Jinak si ale fakt nemůžu vzpomenout na nějaký příklad, kdy se chová nefér?? Aes: No ale otázka pořád zůstává. Proč by se měl ďábel chovat nespravedlivě, dává lidem to, co si sami zvolili. Bůh dělá totéž, ne?

Silmarien, vloženo 00:57:29  10. 05. 2010
	Práveže diabol podvádza, pretože nehrá na rovinu, fér, ani s otvorenými kartami. Dokonca sa často schováva za Boha a naučil sa napodobňovať ho. Znameniami, rečou, rozumne znejúcimi riešeniami. A pretvárka a schovávanie sa za zdanlivo rozumné veci sú jeho najväčšími zbraňami.

Aes Sedai, vloženo 00:02:29  10. 05. 2010
	To bylo na Spidera. ;)

verlit, vloženo 23:25:35  09. 05. 2010

Pokud použijeme logiku (a ano, vím, že věřící použití logiky rozporují), tak bůh a ďábel jsou neodlučitelné části skládačky. Pokud bůh vše stvořil a je všemocný, pak stvořil i ďábla a navíc, co by si bez protipólu počal? Vůči čemu by se vymezoval? Takže pro mě ďábel součástí božího plánu a svým jednáním jej plní. Není proto nijak zavrženíhodný, stejné jako není záporákem policista, který někoho připraví o svobodu tím, že ho zavře. Ďábel se nechová nijak odlišně od boha - oba člověka pokouší/zkouší, oba mu připravují protivenství, aby dokázal, co v sobě má. Oba mu za to něco nabízejí a oba se přitom chovají fér. Ďábel nijak nezastírá, že za to, co nabízí, je třeba zaplatit a pokud je mi známo, tak ani v pohádkách neexistuje žádná, kde by se ďábel dopustil podvodu - zato lidé se o to snaží permanentně :-)) Přiznám se, že nerozumím té poslední větě: "Oddálit někoho od Lásky ze žárlivosti - je to spravedlnost?" Spravedlnost? Co s tím má co dělat spravedlnost? Chápala bych otázku, jestli je to správné. Jestli je to hezké nebo ošklivé. Ale spravedlnost??? Pokud někdo ďáblu podlehne, tak je to jeho osobní volba, ne? A kromě toho nejvyšším vykonavatelem absolutní spravedlnosti je u křesťanů bůh. Řečnická otázka na spravedlnost by pak měla směřovat spíš k němu, ďábel si žádnou absolutní spravedlnost pro své činy, pokud vím, nereklamuje :-)

Aes Sedai, vloženo 23:14:21  09. 05. 2010
	Bůh - pro mě je především ztělesněním lásky. Lásky, jakou si ani neumíme představit. Ďábel - je něco hodně zlého, co žárlí na to, že my ještě Boží lásku máme. Umí dobře našeptávat, nabízí na první pohled lákavější řešení, umí dobře skrývat svou pravou tvář. Oddálit někoho od Lásky ze žárlivosti - je to spravedlnost?

Spider, vloženo 22:43:02  09. 05. 2010
	buh vubec nevim...ale jestli dabel je...tak je presne jako vsichni certi z ceskych pohadek...ne osklivej...ale spravedlivej...certi berou vzdycky jenom ty spatne...:D :D dabel byl jednou preci taky andel...

Mellor, vloženo 22:10:56  09. 05. 2010
	(A ještě bych rád řekl, že je to strašně prima moci se tak ptát a dopátrat se vašich názorů :o)

Mellor, vloženo 22:07:08  09. 05. 2010

Aes & zbytek, moc díky za odpovědi a názory :o) Eva: s tou výchovou jsem to myslel přednostně tak, že člověk tíhne k učení svých dětí o věcech, které věří, že jsou správné. To je dle mého dobře a přirozené. Nicméně ve chvíli, kdy dotyčná osoba moc dobře ví, že jeho pohled na svět není "věcí všech", dominantní, ale jen jedním z mnoha.. jak potom postupovat? Měl by dotyčný stejně usilovat o výchovu dítě k obrazu svému? Nebo vychovávat ve stylu Společensky uznaných pravidel (především etika (což se občas dá těžko, zvláště pokud je etika u dotyčného silně spjata s vírou)).. a ostatní věci již nechat na jeho svobodné vůli? Je to zatraceně těžká otázka a sám bych jen těžko odpovídal; myslím si, že to hodně záleží na individuálních okolnostech. Iwo: Mám podobný dojem; předně se mi neslučuje potřeba přimlouvačů s modelem Boha tak, jak ho chápu (a nejhorší na tom je, že znám z historie (a i ze současnosti) několik pohledů na Boha, takže v tom mám zmatek. U jednoho pohledu by se to sneslo (a pak by to opravdu polyteismus byl), u dalšího by něco takového bylo nemyslitelné.. etc) Jaký máte pohled na Boha? A jaký máte pohled na Ďábla?

verlit, vloženo 20:55:40  09. 05. 2010
	Sil: To zní ideálně rozumně :-)

Silmarien, vloženo 19:56:42  09. 05. 2010

verlit: no u nás to tak bolo. Ocino neveril, resp. neriešil, mamina neverila, resp. neriešila. Keď som bola u babičiek, chodila som s nimi do kostolov - u jednej do katolíckeho a u druhej do evanjelického (dobrovoľne). Keď som mala desať, chcela som sa nechať pokrstiť u katolíkov. Mamina mi to nevyhovárala, ale keď šla za katechetkou, ktorá ma náboženstvo učila (chodila som naň dobrovoľne poobede) a tá začala nútiť mojich rodičov, aby chodili do kostola tiež, hodila som spiatočku...aby som sa o deväť rokov k náboženstvu znovu dostala. Paradoxne z druhej strany, vo vášnivých argumentáciách s katolíkom. Ten mi vedel odpovedať na otázky ktoré som mala...a stala som sa protestantkou:) dobrovoľne, nenásilne a hlavne sama (aj keď Peťo sa do toho chcel montovať, lenže mu to Boh nechcel dovoliť:)) Aaa vlastné deti a ako a tak - keď pôjdem na bohoslužby, logicky pôjdu so mnou, tak to je:) Vysvetlím im, čo si myslím, prečo si to myslím a prečo je to podľa mňa správne. A ak sa raz rozhodnú samy pre krst, budem rada. Keď nie, nič to nezmení na tom, že budú mojimi deťmi ďalej.

Spider, vloženo 12:50:42  09. 05. 2010
	me vetsnou prijde ze nabozenske rodiny nepredkladaji zadne jine nez v to co veri...vetsinou (neznamena vsichni az me zase budete chytat za slovo) a pak jeste porad muzu citovat tu svou byvalou kolegyni ktera vychovava sve deti ve strachu z boha...coz me prijde vazne smutne...

Iwo Olorin, vloženo 12:48:43  09. 05. 2010

Mellor: K těm svatým - tak předně je třeba říct, že pro mnohé je křesťanství polyteismus už od doby, kdy si odhlasovali tu nešťastnou a nepochopitelnou platónskou pitomost o trojí boží osobě - to je například jedna z hlavních výtek Islámu proti křesťanství. Co se týče svatých samotných, tak podle mě to opravdu zakuklený polyteismus je. Pokud by si lidé měli být rovni, neměli by "svatější" přímluvci být potřeba. Pokud by se bůh měl rozhodovat spravedlivě, opět by přímluvci neměli být potřeba. Pokud ho jde tímhle oblafnout, je to bůh? Je to podle mě daň za to, že křesťanství expandovalo mezi tolik národů, kterým nebyla vlastní jak jeho původní židokřesťanská, tak novější filosofická řeckořímská varianta, protože než změnit celou mentalitu, je jednodušší nechat lidi se modlit jak jsou zvyklí, jen staré modly nahradit novými, ideologicky vhodnými a pro samotné křesťany "okecatelnými" (jen přímluvci, že). Katolíci a spol. na to ale mají jiný názor :-) Mimochodem, z historie jsou známé taky pěkné poznámky jako (omlouvám se, nemůžu teď citovat úplně přesně) 'Tvrdí o sobě, že mají jen jednoho boha, a přitom mají také boha války, jako my. Říkají mu Gabriel a je velmi mocný. Protože ale není hlavní bůh, odmítají mu tak říkat...' :-D Vždycky záleží na úhlu pohledu.

Aes Sedai, vloženo 10:40:36  09. 05. 2010
	Verlit: Ale to je hrozně těžké, nikdy dítěti nepředkládáš všechny možnosti. Týká se to všech možných životních situací. Vždy předáváš to, co znáš, čím žiješ, co považuješ za správné. Nejen ve víře.

verlit, vloženo 09:35:20  09. 05. 2010
	K té výchově potomků - no asi nejčistší způsob by byl od mala vysvětlovat: Spousta lidí věří, že existuje bůh a spousta lidí je přesvědčená, že neexistuje. My osobně jsme přesvědčeni, že existuje, ale ty si můžeš vybrat, jaký názor budeš mít - buď teď nebo až vyrosteš.

Eva, vloženo 08:16:33  09. 05. 2010

Jen letmo malé poznámky: pohled uvědomělého a o historii (nejen) vlastní víry se zajímajícího člověka: ano, přesně proto jsem se ke katolické víře obrátila (pokud by to byl jen "Bůh", pravděpodobně jsem skončila s kamarádkami někde u letničních). Rozpoznávání kořenů, co z víry vzešlo, co všechno církev dokázala (ano, i negativní věci, ale těch pozitivních je taková spousta!) - to je úžasné dobrodružství. A ano, uvědomuju si, že lidí, se kterýma se o tom můžu bavit, není zas tak moc. A jsem vděčná za každého, kdo se chce bavit bez předsudků, bez ohledu na jeho vlastní vyznání. Taky se mi strašně líbí názor, že by bylo lepší "potomkům žádnou víru nevnucovat a počkat do dospělosti, kdy již budou mít rozum vybrat si sami". Totiž pořád nevím, jak je to či ono prakticky proveditelné. Jak v dnešní době vnutit víru? Výchova malého dítěte v konkrétním náboženském prostředí přece není vnucování - je to prostě životní styl, součást rodinného prostředí. Těžko dítě můžu někde odkládat, když jdu do kostela. A když se začne ptát, to mu mám říkat: "To pochopíš, až budeš větší"? Každé dítě když vyroste, tak stejně k víře - k Bohu- musí přijít samo, nikdy neuvěří proto, že věří jeho rodiče. Je potřeba, aby to samo "prožilo". A co s tím udělá pak, je jeho v rukou, ať je vychované jak chce (ano, jistěže to může rodiče bolet, ale je třeba být v tomhle dospělý a nenechat se ovládat babičkou; mně osobně by stačilo, kdyby z dítěte vyrostl dobrý člověk. Hehe, to nejsem vůbec náročná.)

Zpět