01:25:01
01. 07. 2025

Místnost
Svatyně
Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek.
Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat...

Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit



« ««   36   »» »

Aes Sedai, vloženo 19:09:44  28. 09. 2010

A nechceš přijet přednášet do Brna?! Nejlépe o víkendu, kdy mám školu. :) :)

Mellor, vloženo 18:14:33  28. 09. 2010

Gobers: vážně o tom uvažuji :o)

Gobers, vloženo 10:40:37  26. 09. 2010

Omlouvám se za spam, ale třeba to někoho zaujme... učím tento semestr na HTF UK dva kurzy z církevních dějin, tak kdyby to někoho zaujalo, rád ho uvidím. Anotace je následující:

Dějiny starokatolictví ve světě (LHIS24)

Přednáška poskytuje přehled o vzniku a vývoji starokatolického hnutí a o jednotlivých místních starokatolických církvích. Všímá si reformních proudů v katolické církvi před I. vatikánským koncilem, reakcí na dogmatizaci papežské neomylnosti a universálního jurisdikčního primátu, vzniku jednotlivých národních starokatolických církví a jejich vývojem. Zvláštní pozornost věnuje přednáška holandské (staro)katolické církvi, jejíž konflikt s Římem je staršího data, vzniku Utrechtské unie a ekumenickým vztahům (s Anglikánským společenstvím, s Filipínskou nezávislou církví). Zmíněny budou i aktuální otázky v jednotlivých národních starokatolických církvích a jejich specifika. Na tuto přednášku navazuje v LS přednáška Dějiny starokatolictví v českých zemích.

2 kredity, kolokvium

Katolická alternativa v dějinách (LHIS23)

Přednáška se zabývá katolicitou v její dějinné realizaci. Všímá si jednotlivých definic pojmů katolicita, hereze, schizma a pod. ve staré Církvi a přibližuje klasické pojetí katolicity sv. Vincence z Lerina. Hlavní část přednášky je pak věnována jednotlivým reformním (nikoliv reformačním) směrům v rámci západní katolické církve. Zde jde především o clunyjské hnutí, středověký konciliarismus, český utrakvismus, galikanismus, jansenismus a další směry. Závěrem si přednáška všímá i aggiornamenta a II. vatikánského koncilu v rámci římskokatolické církve a ekumenického dědictví katolických reformních proudů pro současnost.

3 kredity, zkouška

Výuka bude probíhat v blocích zhruba 1x měsíčně vždy v pátek v budově HTF UK (Pacovská 350/4, Praha 4. U metra Budějovická). Od 8:30 do 11:45 první přednáška, od 13:00 do 16:15 druhá přednáška. (viz rozvrh: http://www.htf.cuni.cz/HTF-146.html )

Termíny blokové výuky jsou: 22.10., 12.11., 3.12., 17.12. 2010 a 7.1. 2011

Kterýkoliv student UK si to může zapsat v SISu (musí, pokud chce dostat kredity). Hosté jsou na přednáškách též vítaní. ;)

Clarice, vloženo 23:01:32  25. 09. 2010

Cena lidského života je tak vysoká, že snaha o vyčíslení by o dost zmenšila hodnotu našeho vlastního. Protože ono je v podstatě úžasné dělat něco pro druhé, ale pokud by šlo fakt o přežití, většina by instinktivně zaujala vůči ostatním obranný postoj a jediné o co by se snažila, by bylo přežití jich samých.
Pak jsou tu takové ty výjimky, které se rády pro druhé obětují. Jak ale potom vnímá takový člověk sám sebe a právě tu osobní oběť (i třeba obětování vlastního života pro někoho jiného)? Kdy si to promyslí a ví přesně, co bude následovat. A přitom ví, že to nemusí dělat.

PetrKor, vloženo 20:56:12  20. 08. 2010

Legolas: To je jedna ze základních tezí křesťanství :)

Legolas Craft, vloženo 20:07:15  19. 08. 2010

Bůh jako limitní případ člověka... to mě nikdy nenapadlo, ale dává to světu nový rozměr :o).

PetrKor, vloženo 14:34:48  19. 08. 2010

Aes: Výborně napsáno :)
Verlit: Mě při tom napadla jedna otázka a sice z jakého hlediska člověk bere cenu lidského života - vůči čemu. Protože pokud chci změřit nějakou veličinu, musím mít základní jednotku, kterou beru z nějaké reálné entity (třeba 1 m je dlouhý "takhle" :) ). To jde podle mě v jednotlivých případech. Třeba v trosečnících jde jednoznačně o schopnost přispět k záchraně skupiny - otázka je, jestli obětuji deset lidí na záchranu dvou :) Kdybych to měl hodnotit obecně, tak mi jako měřítko přijde Bůh - a vzhledem k Němu jsme si všichni rovni :)

Aes Sedai, vloženo 23:53:56  18. 08. 2010

To je otázka, nad kterou jsem se sama již mnohokrát zamýšlela. A nikdy si nejsem jista odpovědí.

Poprvní mě na tu myšlenku přivedla kterási spolužačka. V hodině psychologie si měli představit lávku, na které stojí oni a jejich nejbližší. A pak museli jednoho po druhém z nejbližších shazovat, protože všechny ta lávka neudržela. A umět si vysvětlit, koho shodit a proč. Neuměla jsem přijmout, že bych musela někoho shodit. Radši bych skočila sama...
Ale dokázala bych skočit i v případě cizích lidí? Třeba tady v tom příkladu lodi? Teď si říkám, že bych to cítila jako morální povinnost. Že bych nemohla někoho k smrti odsoudit (v případě, že by se dotyční házeli přes palubu). Pokud by se jen vysazovali na pustý ostrov, asi bych byla ráda, že mezi vysazenými nejsem? Ale kdo ví, jak by to bylo čelem k realitě. Zda by moje dobrá předsevzetí nešla do háje a já se rvala o život... A i když mě zajímá, jak bych se doopravdy v takové situaci zachovala, jsem na druhou stranu ráda, že nic podobného řešit nemusím.

Pokud bych měla vybrat mezi "užitečností a dobrem", těžko bych jasně rozhodla. Dobrý člověk většinou to dobro nějakým způsobem šíří. Ale třeba jen tím, že lidem pomáhá v rámci svých schopností, které nemusejí být nijak velké. Užitečný člověk zase nemusí být tak dobrý. Kdo má větší cenu - hodná uklízečka, která přináší dobro tím, že povzbudí úsměvem pár lidí, nebo doktor, který zachrání stovku životů, ale nechá si za to dobře zaplatit? Samozřejmě ideální člověk by byl dobrý a užitečný - třeba doktor, který léčí ty nejchudší. Ale mám právo někoho odsoudit a vzít mu šanci stát se lepším?
V ideálním případě by se vždy měl najít někdo, kdo se dobrovolně obětuje, protože "pane doktore, vy zachraňujete lidské životy a já to neumím, tak skočím a vy dál zachraňute životy", nebo "hele, jsem sice lékař a ty zlodějíček, ale chci ti dát šanci, abys začal žít lepší život, tak tu šanci, prosím, nepromarni, stojí můj život". Nějak takhle... Pokud bych musela rozhodnout a nemohla obětovat sebe, nevím, koho bych zvolila... ale rozum mi říká, že při volbě mezi dobrem a užitečností asi užitečnost...

Podobný problém mám i v případech, kdy někdo dělá sbírku na operaci nějakého těžkého případu. Výsledek je nejistý, rodičům dítěte chybí x milionů, aby se aspoň pokusili dítěti zachránit život. A já si říkám, jestli ta cena za jediný lidský život není příliš vysoká, vždyť za jeden třeba i nakonec zbytečnuý pokus by šlo třeba zachránit levnější operací životů více... Na druhou stranu chápu ty, kteří o ten svůj jediný život bojují. Ale osobně bych nechtěla, aby někdo z mých příbuzných v případě nějaké takové nemoci psal inzeráty "sháníme tři miliony na léčbu v USA..." Protože i kdyby ta léčba zabrala, cítila bych se asi hrozně, že třeba kvůli záchraně mého života zemřeli jiní lidé, na jejichž záchranu už peníze nezbyly... To jsou ale ošklivé otázky, že jo! ;)

Mellor, vloženo 22:46:59  18. 08. 2010

Já bych doplnil, že když už přistoupíme na to, že někdo posuzuje cenu lidského života, vždy musí docházet k posouzení jeho ceny ve vztahu či vzhledem k něčemu (ke společnosti, kultuře, lidstvu.. ale i jemu samotnému, jiným jedincům). V závislosti na tom se bude přirozeně "cena" měnit.
Kupříkladu život člověka, který bude ku prospěchu celého lidstva bádat na poli chemie a fyziky bude pro žebráka mít menší cenu než život člověka, který mu daroval několik mincí. První má větší cenu pro společnost, druhý pro jedince (přičemž i první může v konečném výsledku mít cenu pro jedince, ale málokdo to ocení a tudíž se to v ceně víceméně neprojeví).
Aneb relativita vládne světem :o)

(A kdybyste chtěli posuzovat cenu lidského života na obecných principech, pak byste museli definovat, co to ty obecné principy jsou)

Legolas Craft, vloženo 19:45:44  18. 08. 2010

verlit: A co je to, že není člověk dobrý? Protože pokud je člověk společnosti nějak prospěšný, koná jí logicky dobro. Naopak člověk, který společnosti škodí určitě není užitečný.

Každá společnost, která by začala určovat hodnotu člověka aniž by jí hrozilo akutní nebezpečí je dle našich měřítek špatná sama o sobě. V takovém případě se sice dá tvrdit, že důležitější je, aby byl člověk dobrý. Nicméně neexistuje prostředek, jak to určit a proto musí mít všechny životy stejnou hodnotu. V této rovině se vlastně vedou debaty na téma trest smrti.

A když vezmeme v potaz jen situace, kdy společnosti nebezpečí hrozí, tak je rozhodně důležitější člověk, který je pro přínosem. A přínosem může být samozřejmě pouze člověk, který je ochoten nějakým způsobem ve společnosti fungovat (a vracíme se k prvnímu odstavci).

Agáve, vloženo 19:11:30  18. 08. 2010

Nevím, co je horší; skupinu ztroskotaný nešikovných dobráků a nebo šikovných grázlů. Ti první by si šikovností prst v pozadí zlomili a pravděpodobně by dlouho díky vlastním chybám nepřežili a u těch druhých, kteří by měli svým konáním šanci na přežití resp. záchranu by si jiný člověk (negrázl) nebyl jist ničím, ani vlastním životem.

Asi bych šel trosečničit sám.

verlit, vloženo 19:04:35  18. 08. 2010

Mě ani tak nešlo o to, že bychom dokázali takhle "rozhodnout", to je samozřejmě nemožné.
Jde o to, čím posuzovat hodnotu života.
Když tu otázku změním, tak např. je důležitější, aby byl člověk dobrý nebo aby byl užitečný?

Aniž bych dokázala přesně říct proč a bez použití jakékoli logiky, pocitově by moje instiktivní odpověď byla "je důležitější, aby byl dobrý".

Agáve, vloženo 19:00:02  18. 08. 2010

Verlit: Odpověď na Tvé příklady neexistuje. To se nedá určit. Asi bych se plně přiklonil k Legolasovi.

Legolas Craft, vloženo 17:42:38  18. 08. 2010

Schopnost přežít, přizpůsobit se okolnostem a přínos pro společnost.

Ve chvíli, kdy do toho zamotáš vztahy a city, získávají všechny životy stejnou hodnotu - každý je pro někoho "nepostradatelný". A míra lásky se nedá měřit a tedy ani porovnávat.

verlit, vloženo 17:13:46  18. 08. 2010

No to jistě, ale mě šlo spíš o to, co je podle vás nejdůležitějším měřítkem hodnoty lidského života.

Hallorn, vloženo 16:31:47  18. 08. 2010

P.S.: než plýtvat časem a námahou na řešení tohoto morálního dilematu, měli by trosečníci vymyslet, jak z té šlamastiky ven tak, aby nemuseli obětovat nikoho.

Hallorn, vloženo 16:30:24  18. 08. 2010

Verlit: Trosečníky by šlo asi vyřešit leda tak, že by se někdo z nich přihlásil dobrovolně. Samozřejmě pokud by se nepřihlásil nikdo, museli by to všichni respektovat.

verlit, vloženo 15:27:47  18. 08. 2010

Dneska jsme se s kamarádem dostali do filozofické diskuze, při které mě hned napadla Svatyně jako místo, kam ji přenést.

Diskutovali jsme o tom, co definuje poměrnou cenu lidského života

(když pomineme fakt, že samotní snaha o jeho "ocenění" může být považovaná za nepřijatelnou)

Začalo to takovou to klasickou psychologickou hrou, kde lidi představují trosečníky v lodi, kteří musejí postupně v každém kole jednoho obětovat a je nutné se rozhodnout, kdo to bude a pokud možno ostatní svými argumenty přesvědčit...no a skončilo to tou filozofií.

Co si o tom myslíte vy?

Řešili jsme například dilema, je cennější život člověka, který má mnoho dětí nebo člověka, který nemá rodinu, ale spoustě lidí aktivně pomáhá?

Co člověk, který je dobrý a v životě nikomu neublížil vs člověk, který je hajzl, ale jako geniální chemik umí vytvářet nové léky.

Popravdě čím déle jsme to rozebírali, tím větší dilemata nám vznikala. Ještěže člověk ve skutečnosti takovou otázku řešit nemůže a nemusí.

Mellor, vloženo 20:12:13  16. 08. 2010

Jéje, to jsem se nenadál :o) Díky za odpovědi, třebaže nejsou pro mou spíše filosofickou duši plně postačující. Je ale vždycky dobré poznat názor někoho druhého, i kdyby ten názor zněl "nevím".
Jinak většina mých otázek byla čirá sémantika a jsem rád, že jsi se s tím tak pěkně poprala :o)

Aes Sedai, vloženo 21:59:35  09. 08. 2010

No však jsem na to měla moooc času! :)))

« ««   36   »» »

Zpět



Fantasy a Sci-fi: Taverna
© Jirka Wetter, jeremius@fantasy-scifi.net
, 2001 - 2005
Design: Rinvit, Jeremius
Na textech se podíleli Pavel Džuban a Toomz
URL: http://fantasy-scifi.net/taverna/taverna.php