 |
To je otázka, nad kterou jsem se sama již mnohokrát zamýšlela. A nikdy si nejsem jista odpovědí.
Poprvní mě na tu myšlenku přivedla kterási spolužačka. V hodině psychologie si měli představit lávku, na které stojí oni a jejich nejbližší. A pak museli jednoho po druhém z nejbližších shazovat, protože všechny ta lávka neudržela. A umět si vysvětlit, koho shodit a proč. Neuměla jsem přijmout, že bych musela někoho shodit. Radši bych skočila sama...
Ale dokázala bych skočit i v případě cizích lidí? Třeba tady v tom příkladu lodi? Teď si říkám, že bych to cítila jako morální povinnost. Že bych nemohla někoho k smrti odsoudit (v případě, že by se dotyční házeli přes palubu). Pokud by se jen vysazovali na pustý ostrov, asi bych byla ráda, že mezi vysazenými nejsem? Ale kdo ví, jak by to bylo čelem k realitě. Zda by moje dobrá předsevzetí nešla do háje a já se rvala o život... A i když mě zajímá, jak bych se doopravdy v takové situaci zachovala, jsem na druhou stranu ráda, že nic podobného řešit nemusím.
Pokud bych měla vybrat mezi "užitečností a dobrem", těžko bych jasně rozhodla. Dobrý člověk většinou to dobro nějakým způsobem šíří. Ale třeba jen tím, že lidem pomáhá v rámci svých schopností, které nemusejí být nijak velké. Užitečný člověk zase nemusí být tak dobrý. Kdo má větší cenu - hodná uklízečka, která přináší dobro tím, že povzbudí úsměvem pár lidí, nebo doktor, který zachrání stovku životů, ale nechá si za to dobře zaplatit? Samozřejmě ideální člověk by byl dobrý a užitečný - třeba doktor, který léčí ty nejchudší. Ale mám právo někoho odsoudit a vzít mu šanci stát se lepším?
V ideálním případě by se vždy měl najít někdo, kdo se dobrovolně obětuje, protože "pane doktore, vy zachraňujete lidské životy a já to neumím, tak skočím a vy dál zachraňute životy", nebo "hele, jsem sice lékař a ty zlodějíček, ale chci ti dát šanci, abys začal žít lepší život, tak tu šanci, prosím, nepromarni, stojí můj život". Nějak takhle... Pokud bych musela rozhodnout a nemohla obětovat sebe, nevím, koho bych zvolila... ale rozum mi říká, že při volbě mezi dobrem a užitečností asi užitečnost...
Podobný problém mám i v případech, kdy někdo dělá sbírku na operaci nějakého těžkého případu. Výsledek je nejistý, rodičům dítěte chybí x milionů, aby se aspoň pokusili dítěti zachránit život. A já si říkám, jestli ta cena za jediný lidský život není příliš vysoká, vždyť za jeden třeba i nakonec zbytečnuý pokus by šlo třeba zachránit levnější operací životů více... Na druhou stranu chápu ty, kteří o ten svůj jediný život bojují. Ale osobně bych nechtěla, aby někdo z mých příbuzných v případě nějaké takové nemoci psal inzeráty "sháníme tři miliony na léčbu v USA..." Protože i kdyby ta léčba zabrala, cítila bych se asi hrozně, že třeba kvůli záchraně mého života zemřeli jiní lidé, na jejichž záchranu už peníze nezbyly... To jsou ale ošklivé otázky, že jo! ;) |