 |
A ted na chvíli k věci a k faktům. Jsou chvíle, kdy mi z mediální zpráv stačí jen titulky k tomu, abych věděl, že nemá smysl je otevírat. A protože v tonhle případě je pramen toho směšného zmatku poměrně stručný podělím se o něj. S ohledem na příliš dlouho a příliš vytrvalou zkušenost s iracionalitou rekací, které slouží výlučně k ventilaci předsudků, frustrací či zlé vůle, nepředpokládám, že bych měl možnost a důvod k dané věci cokoliv dalšího dodávat. Omezím se jen na unavenou pobídku těch pár set slov nejprve číst, uvážit a brát jako fakt vyjdařdující čísi podložené přesvědčení. Mohlo by to předjít hulákání o tom, že spolu to či ono nesouvisí, nebo jedno z druhého neplyne.
Zpátky k textu. Je to výňatek z knižního rozhovoru Ligth of the World německého novináře Petera Seewalda s Benediktem XVI. U příležitosti úterního vydání publikace jej zveřejnil "web jednoho z časopisů amerického vydavatele knihy". Knížka je už třetím knížním rozhovorem, kterým Seewald s Ratzingerem vedl. Pvní dva (Sůl země a Bůh a svět), vedl s nynějším papežem ještě jako s kardinálem několik let před jeho zvolením.
"U příležitosti vaší cesty do Afriky v březnu 2009 se opět stal terčem mediální kritiky postoj Vatikánu k AIDS. Ve celém světě je dnes pětadacet procent obětí AIDS léčeno a ošetřováno v katolických zařízeních. V některých zemích, jako je třeba Leshoto, ukazuje statistika čtyřicet procent. VAfrice jste prohlásil, že tradiční učení církve je jediným jistým způsobem jak šíření HIV zastavit. Kritici, včetně těch přímo v řadách církve, namítají, že je šílenství vysoce rizikové populaci užívání kondomů zakazovat.
Mediální pokrytí zbytek africké cesty kvůli jedinému prohlášení naprosto ignorovalo. Někdo se mně ptal, proč katolická církev zaujímá ohledně AIDS nerealistický a neúčinný postoj. Měl jsem v té chvíli dojem, že mě skutečně provokuje, protože církev dělá víc, než kdokoliv jiný. A za tímto tvrzením si stojím. Církev je totiž jedinou institucí, která lidem pomáhá zblízka a konkrétně prevencí, vzděláváním, pomocí, radou a provázením. A stojím si za ním také proto, že se jí nikdo nerovná v tom o kolik obětí AIDS, zejména dětí s AIDS, pečuje.
Měl jsem příležitost jedno z takových zařízení navštívit a hovořit s pacienty. To byla opravdová odpověď: že církev dělá víc než kdokoliv jiný, protože nepromlouvá ze soudní stolice v novinách, ale pomáhá svým bratřím sestrám tam, kde doopravdy trpí. Ve své zmíněné řeči jsem nečinil obecné prohlášení o záležitosti kondomů. Řekl jsem jenom, a to způsobilo tak velké pobouření, že problém nevyřešíme rozdáváním kondomů. Je třeba udělat mnohem víc. Musíme těmto lidem stát nablízku, musíme je doprovázet a pomáhat jim a musíme to dělat dříve, než se nakazí, a musíme v tom pokračovat i poté.
Víte, koneckonců, že lidé si mohou kondomy opatřit, když chtějí. To ale jen ukazuje, že samotné kondomy otázku jako takovou neřeší. Sama média mezitím přišla s vlastní takzvanou ABC teorií: Abstinovat-být věrný-používat kondom, kde je kondom chápaný jako ta poslední možnost, když dva přechozí body selžou. To značí, že naprosté soustředění na kondomy ukazuje na banalizaci sexuality, která je koneckonců právě oním nebezpečným zdrojem přístupu, který už sexualitu nechápe jako projev lásky, ale jen jako jakousi drogu, kterou si lidé vzájemně podávají. To je i důvod, proč je boj proti banalizaci sexuality také součástí úsilí o to, aby byla sexualita brána za positivní hodnotu a aby mohla mít positivní účinek na celé bytí člověka.
V případě některých jedinců, například když kondom používá mužský prostitut, to může být prvním krokem směrem k morálnímu chápání a jednání, první předpoklad odpovědnosti na cestě k obnovení vědomí, že ne vše je dovoleno, a že člověk nemůže dělat úplně vše, co by dělat chtěl. Opravdu to ale není cesta, jak se vypořádat s HIV infekcí. Ta může spočívat pouze v humanizaci sexuality.
Říkáte tedy, že katolická církev vlastně v principu není proti používání kondomů?
Nepovažuje to samozřejmě za opravdové morální řešení, ale v tom či onom konkrétním případě se může jednat, s cílem snížení rizika nákazy, za první krok směrem k nějaké jiné cestě, k lidštějšímu prožívání sexuality." |