 |
Hm, tak jo, nechtěla jsem se tu zaplítat, protože si užívám poklidný a šťastný advent, ale už mi to zase nedá: Hallorne, obávám se, že názory, které tu prezentuješ, se mohou zdát místy mimo mísu vícero lidem. Záměrně nepíšu "tvoje názory", protože když jsem to tak četla, lekla jsem se, zda tu pod tvou přezdívkou nechodí třeba kolegové Zrzavý či Mihulka. Ti píšou snad úplně stejně - asi máte stejné zdroje.
Ale k věci: pokud jde o vývoj nových technologií ve středověku, nemůžu jako zemědělec nepřipomenout jařmo, chomout a podkovy, které navýšily potažní sílu natolik, že bylo možné zapřahat čtyřkolý vůz. Pak tu máme třeba trojpolní systém, který umožnil výrazně zvýšit výnosy. Dále vodní mlýn a zejména vačkový hřídel, který umožnil využít sílu živlu pro mechanický pohon kladiva či bucharu (srdečně doporučuji návštěvu bývalého opatství ve Fontenay, cisterciáci byli fakt koumáci).
Pak by tu byl kolovrat, vodorovný tkalcovský stav, kolečko, zdvihák, hydraulická pila - no ono vlastně i gotiku jako stavební sloh vymysleli ve středověku. A to je sakra dílo. Stačí si vylézt někde na věž katedrály.
Při tvrzení, že po antice mohla následovat rovnou vědecko-technická revoluce děláš velkou chybu v tom, že opomíjíš stav a strukturu společnosti. Myšlenkově by se to možná mohlo povést, ale chyběly hospodářské a zejména ekonomické struktury, které by mohly větší technický rozvoj financovat.
Co mi ještě připadalo zajímavé: cisterciáci například vymysleli systém, kterým dodnes jedou nadnárodní společnosti; a to formu mateřských a dceřinných společností.
Jako významný středověký zlepšovák bych viděla i vznik vesnic a zejména vznik univerzit (ať už si o tom, co se tam tehdy učilo, myslí kdo chce co chce).
Jinak ke čtení rozhodně doporučuji LeGoffovu Encyklopedii středověku, pro začátek třeba kapitolu Rozum od A. Murraye. Mohu krátce citovat?
---
V posledních stoletích antiky se církevní Otcové mohli snadno dopustit "dokonalého zločinu". Pokud šlo o hlavní křesťanské doktríny, vypůjčili si již od řecké filozofie vše, co potřebovali. Nezbývalo jim než založit ruce a čekat, až zmizí zbytek pohanského dědictví, které, přestože bylo zhmotněné v tisících knih, nemělo nakonec dlouhý život. Jen o několik generací později, v 7. století, se jel muslimský vládce Alexandrie zeptat muslimského chalífy Umara, jak by se mělo naložit se slavnou Alexandrijskou knihovnou plnou řeckých papyrů, největší knihovnou světa. Znění odpovědi, které mu dal chalífa, se na islámském území ještě dlouho potom tradovalo. Odpověděl totiž, že knihy, jež knihovna obsahuje, mohou buď potvrzovat korán, a pak jsou zbytečné, nebo naopak koránu ptoriřečit, a pak jsou bludné. V každém případě musí být spáleny. Tak byly alexandrijské pece po dobu šesti měsíců pilně zásobeny palivem. Latinští církevní Otcové naproti tomu neměli ani přes svoji přehnanou úzkostlivost potřebu uchylovat se k takovým extrémům, aby ničili vše, co nebylo křesťanské. Přitom by bylo stačilo nechat prostě antickou kulturu zahynout. Co však udělali oni? Pravý opak. Orosius, Boethius, Cassiodorus a jiní sledovali tentýž plán, který vyložil Augustin v De doctrina christiana, a věnovali velkou péči tomu, aby uchránili antické vědění v té formě, jež se později stala výchozím bodem středověké renesance...
----
...čímž nijak nechci snižovat význam znovuobjevení řeckých textů pro pozdější rozvoj astrologie, lékařství, fyziky a čeho všeho ještě. |