 |
Eva: jo jo "a takový Klement Alexandrijský byl latinsky docela často" ;). Ostatně cudní překladatelé, anžto se Stark zmiňuje o "gentlemanech z Edingburghu" tak bych se nedivili, kdyby to byli skotští puritáni...a ještě k tomu ve viktoriánské éře...;) stručně řečeno no nazdar;).
Mně v té první kapitole zaujal propočet, jak se křesťanství běhen prvních třech staletí reálně mohlo šířit.
Zajímavé jsou na tom myslím dvě věci. Jednak to, že je jaksi realisticky možné, aby se křesťanské učení a obce za tu dobu rozrostly z pár hrstek v Palestině, Malé Asii a Římě na de facto polovinu populace říše. Jednak to, že je to svým způsobem příklad té staré poučky "milost předpokládá přirozenost".
Tím chci říct, že autor sice dosti logicky a zcela oprávněně argumentuje, že při té míře konverzí cca 40 procet za deset let se během tří století zmíněný výsledek dostaví, aniž by se co kvartál nebo pětiletku děly vícečetné reprízy letniční události v Jeruzalémě.
Podobně logicky vysvěltuje, na základně empiricky odpozorovaných zjištění, že v podnětem ke konverzi nebývá primárně učení, ale vztahy s danou skupinou, zkušenost s jejími členy a důvěra v ně.
Což v součtu a důsledku znamená, že křesťanství se muselo rozšířit tak, jak se rozšířilo díky svědectví života prvních křesťnaů a učení, které jejich životy formovalo.
Nešlo tedy sice zjevně o "zázrak" ve vlastním slova smyslu, ale současně ani o nic automatického a nutného. Velmi prostě řečeno: dnes víme, že stačilo udržovat od poloviny prvního století do první čtvrtiny čtvrtého stejné tempo a odvádět stejné výkony...ale co o tom tušili ti, kdo na tom projektu pracovali? Když na tom dělali dvě stě let a pořád jich byla relativní hrstka...;)
Z konkrétních záležitostí v dalším textu, které blíže vysvětlují příčiny úspěšného šíření křesťanstí zmíním dvě. Obě se týkají toho, co jsem už zmiňoval, totiž praktických důsledků života křesťnaů formovaného jejich učením.
Jsou to dvě "komparativní výhody" řečeno volně novější hantýrkou. Jednou byla péče o nemocné při několika rozsáhlých epidemiích, které v říši zuřily tuším ve druhém století. Už jen prostá ošetřovatelská péče zvyšovala šanci na přežití u významné části nemocných. Zatímco pohanská populace měst zasažené místo většinou opouštěla (a s tím se rozkládaly i systémy místní správy), křesťanské komunity se snažily přetrvat a v mezích svých možností pomáhat jak svým členům, tak dalším obyvatelům. Důsledek je zřejmý. Křesťané relativněji častěji přežívali a rostl jejich podíl v populaci a současně rozšižovali své vazby s pohanskými obyvateli měst. Ti pak měli víc křesťanských známých a přátel a to podporovalo další konverze.
Další "komparativní výhodou" byly....ženy. ;) Autor poměrně zajímavě líčí, že křesťanská populace měla více zdravých žen ve sňatkovém věku, než bylo v řecko-římském městském světě běžné. A to kvůli technicky řečeno "deviantnímu chování" - které spočívalo v odmítání infanticidy, umělého potratu a též extrémně nízkého sňatkového věku dívek. Což logicky vedlo jednk k vysoké míře exogamních sňatků, jednak k výraznější roli žen v raně křesťanských obcích (aniž bychom ovšem hovořili o nějakých chimerickýcb kněžkách ;) ).
Ono je tam toho víc..například kapitola zkoumající křesťanské mučednictví z hledika teorie racionální volby a podobně, ale to až na to přijde řada. Mimochodem nakousl jsem teď překlad druhé Starkovy knížky na téma otevřené v Rise of Christianty. Pokud se mi tedy bude s překladem mimořádně dařit možná se jím pochlubím až dokoriguju tenhle. |