 |
Ale jistě že sbližuje, principielně je celkem neoddiskutovatelné, že jako taková je církev jen jedna (jak praví i Symbolum Apostolicum - ...[věřím v] svatou církev obecnou...). Nicméně již z doby rané historie vidíme, že jednotlivé diferenciace ve výkladu a přístupu existovaly. Principielně vzato není překvapivé, že vzhledem k individuálními preferencemi podmíněným drobným odlišnostem v přístupu k výkladu některých částí Písma i v odlišném vztahu k praktické stránce, především liturgice, existuje více konkrétních společenství. I v období prvních staletí je dost jasný, že trochu jiný, kulturními i individuálními odlišnostmi podmíněný, byl styl sboru v Římě, Cařihradu, Hispánii či Sýrii. Ať z hlediska ryze teologického, nebo třeba liturgického nesedí všem všechno, to není nic divného, průměrný nefanatik souhlasí s celkovým posláním i u jiných (přinejmenším "mainlinových" a nesektářských denominací), jen mu třeba z dlouhodobého hlediska vyhovuje trochu odlišný přístup. Na druhou stranu žabomyší spory mezi církvemi nebývají způsobeny vírou, ale naopak, jak říkám, totální bastardizací víry, kde se z "náboženského přesvědčení" víra jako taková, když se z nějakého důvodu přetvoří v nástroj k pseudolegitimizaci politikaření a boje o moc. Ale tohle už pak vůbec není o víře, protože takovýmhle jednáním ji ten, kdo se takhle chová, naprosto mrví... |