Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

verlit, vloženo 12:32:02  14. 06. 2007
	Maidin: Jé, to TAK dobře známeˇ:-) Ale je to debata spíš do Přístavu začínajících spisovatelů. (S kamarády máme terminus technikus Hrnčíř - to je postava, která v příběhu buďvůbec nebyla nebo byla zcela vedlejší....a najednou se vrhne do příběhu a ať člověk dělá, co dělá, tak zjistí, že je to vlastně postava nepostradatelná, občas dokonce hlavní :-)))

Maidin, vloženo 10:00:24  14. 06. 2007

Děkuju za chválu:) O tom, jak jsou příběhy tvrdohlavé, bych taky mohla vyprávět:) Osobně totiž píšu častěji nějaké ty povídky, reportáže nebo fejetonky než básně... Z temných cárů mého podvědomí se právě teď dokonce vynořuje vzpomínka, že jeden z mých článků nesl jméno "Jak (ne)lehké jest psáti" :)) V tom článku jsem se vyřádila a popsala tam všechny svoje trable s psaním. Mám takový pocit, že mí hrdinové si žijí vlastní život... Sami se rozhodují, tvrdohlavě si stojí na svém, dělají to, co chtějí a jdou tam, kam chtějí... A MOJE NÁZORY JIM JSOU JAKSI TAK NĚJAK...UKRADENÉ:)) Tak třeba můj hlavní hrdina, do téhle vteřiny poslušný jako beránek mi najednou na trhu začne balit prstou trhovkyni... a to je konec, v této chvíli se můj milý chlapec definitivně urval ze řetězu a já vím, že od teď mi do všeho bude kecat:))))) Možná by mi to mohlo vadit, ale nevadí... Nevím, ale mám pocit, že když nechám hrdiny, aby si sami rozhodli co a jak, je celý příběh tak nějak plastičtější, živější a opravdovější.... A když se pak mí hrdinové rozhodnou umřít v boji nebo se dokonce i sami zabít, nebráním jím i když mi to rve srdce a i když bych třeba v koutku duše toužila po happy endu.

Nadriel, vloženo 10:37:47  12. 06. 2007
	Jo, a zpěv draka se mi opravdu líbí:-)

Nadriel, vloženo 10:36:40  12. 06. 2007
	Maidin: to je dost přesný popis vzniku příběhů:-) Ještě bych dodala takový můj pocit: příběhy sebou většinou nenechají manipulovat. Jednou se mi stalo, že jsem chtěla změnit závěr, nějak ho předělat, nebo zamlčet, jak že to vlastně je... Jenže to zkrátka nešlo. Muselo to dopadnout tak blbě, protože konec byl dán, než jsem napsala první slovo.

Dara, vloženo 18:36:56  07. 06. 2007
	Maidin: to chápu. Sem tam se něco takového vyskytne i u mě (i když poslední doboru je to zadupáno do země chemickými vzorečky a postupy). Ta báseň totiž vypadá, že chce říct i něco jiného, než jen vyprávět o záblesku možného minulého života. Tak mi to aspoň přišlo

Maidin, vloženo 17:51:45  07. 06. 2007

No, pěkně se nám to tu rozproudilo, až se málem červenám, že jsem stála u zrodu něčeho takového:) Dara myslím poznamenala, že očekávala větší komentář... Proč jsem něco takového napsala? No, víš, Daro, někdy je pro mě dost těžké najít ta správná slova... Nedokážu to popsat,tak jak bych chtěla... Prostě se mi v hlavě zrodí myšlenka, nápad, pocit... a nedá pokoj a nedá:)... Krouží mi hlavou, šeptá i do snů, poskakuje myslí a třepotá se jako půlnoční motýl... Sílí, je stále jasnější.. Postupně dostává obrysy, rodí se z nejasné prvotní mlhy... Září! A já o ní prostě MUSÍM napsat, dát jí život a tvar... Je to silnější než já... Tak tedy popadnu prupisku, papír a začnu psát... A pak není nic! Žádný svět,starosti, problémy... Nic! Jen já a ten příběh(nebo báseň). Ten příběh, který musí být napsán. Příběh, který CHCE být napsán!

toomz, vloženo 12:26:03  07. 06. 2007

Mno s tím božským uměním je to trochu těžší :) Jde o to, že si nemůžu říct "tak a teď budu božsky tvořit". Člověk, pokud chce tvořit božsky, nesmí vzhlížet vůbec nahoru, ale jenom koukat při zemi, okolo sebe. Pokud někdo plete do umění nějaké vyšší poslání a všude o tom mluví, většinou to je blbec ;-) Člověk se musí do svojí tvorby položit se vší upřímností, s vůlí předat ostatním nějaký hezký zážitek, dojem, vyvolat hezkou vzpomínku. A když se mu to podaří, až potom (jako druhotný produkt) se dá hovořit o tom, že to má nějaký hlubší smysl. Co? Nesouhlasíte? ;-)

Aes Sedai, vloženo 11:30:41  07. 06. 2007
	Zpěv draka se mi moc líbí, Asonanci poslouchám ráda. Nejsem proti tomu, aby to bylo zde. Věřím v jediného Boha, jsem křesťanka, ale mezi přáteli mám i ateisty a vážím si všech, ať jsou jakéhokoliv vyznání, co se dokážou obětovat pro druhé a konají dobro. Toť vše :)

Eva, vloženo 11:27:26  07. 06. 2007

Mě se právě hodně líbí ten komentář, kdy Maidin píše, že nemá dojem, že by v jednom ze svých minulých životů skončila jako dračí minutka, i když vyloučit to samozřejmě nemůže :-) A taky velmi dobře rozumím těm níže popsaným pocitům ohledně vzpomínek, probouzení ohně, palčivého žáru, bolesti i touhy... asi proto, že ve mě samé rezonuje ne zas tak dávno zažitý stesk a touha po něčem, co snad bývalo minulým životem - volání z druhého břehu - nebo snad otisk cizích vzpomínek, který si mě v ten moment našel.

Dara, vloženo 11:03:07  07. 06. 2007
	mě se básnička taky moc líbí. Jen jsem v téhle místnosti očekávala nějaký hmm, větší komentář. Jako proč zrovna něco takového náš básník napsal a jak se cítil, např. a určitě souhlas s tím Jediným Bohem

Eva, vloženo 09:44:36  07. 06. 2007
	No jo, dva ... to jsou ty pohádkové stereotypy :-) (možná by bylo načase začít zákopy zasypávat...:-) )

Iwo Olorin, vloženo 09:38:31  07. 06. 2007

A já dodám, že například v antickém řecku (prý) básníci ani nebyli považováni za 'tvořící umělce', protože poesie i hudba byly považovány za hlasy božských můz, které k nám skrz ně promlouvají... Takže myslím, že opravdu neruší. Ke všemu je Zpěv Draka opravdu povedený. (jestli přeci jen cheš nějakou tu kritiku, dej to do Čítárny, tam si to asi přečte víc lidí - a jestli nechceš, jsme rádi, že ses s námi podělila :-) K Asonanci - souhlasím s Evou, jenom si dovolím podotknout, že havrani jsou dva :-)) K jednomu... se radši vyjadřovat nebudu, zákopy jsou moc hluboké ;-)

Eva, vloženo 09:23:53  07. 06. 2007

Jako spoluprávce nemám vůbec pocit, že by tady básničky nějak rušily. Pro mě je to umění - a možná především hudba - která pozvedá duši. Sama vnímám Boha zejména v kráse, v harmonii. Znáte to - jdete někde po louce, lesem, vzduch voní, najednou máte pocit, kolik je kolem krásy, a někde ze srdce vytryskne pramen štěstí - a vědomí, že je svět milovaný :-) Takže umění má ve Svatyni určitě své místo a určitě ho tady vidím raději než hloupé zákopové války. Navíc se mi ta básnička od Maidin moc líbí. Pokud jde o Asonanci - nemám hezčí vzpomínky, než na to, jak jsme projížděli večerním Norskem mezi fjordy a do toho nám hráli (nejen) Tři Havrani. Taková muzika na správném místě dokáže opravdu navodit člověku vzpomínky na minulost, kterou prakticky vlastně nežil ... ale kdoví, kam sahá paměť člověka - podle mě není omezená jenom touhle naší současnou existencí. A pokud jde o jednoho Boha - sama jsem přesvědčená, že je jenom jeden Bůh. Pouze lidi ho můžou vnímat pokaždé jinak.

Maidin, vloženo 08:58:07  07. 06. 2007

Inu, já vážně tak nějak netušila, že se nacházím uprostřed kongruy:) Pokud je to tady zasvěcené debatám o bohu a smrti, omlouvám se, že jsem narušila posvátnost tohoto místa:) Poučení pro příště:)) Já rovnou a bez mučení přiznám, že nejsem křesťan a ani se jím nehodlám stát( i když se mě pár mých křesťanských přátel snažilo "přetáhnout":)) Mám svou pevnou a neotřesitelnou víru, která mě naplňuje a dává mi vnitřní klid. Nicméně to neznamená, že bych si křesťanství nevážila. Naopak mám v úctě vašeho Boha, pannu Marii, Ježíše a celý ten spolek:) svatých, (když si vzpomenu, jak jsem tenkrát v Berlíně zaujatě a zažraně:)debatovala s přátely o Bohu, o tom, co pro ně vlastně znamená, o zázracích... Ještě teď mě to zahřeje u srdce a musím se usmát... Mám ten dojem, že nikdy předtím a nikdy potom jsem si s nikým tak úžasně nepopovídala o jeho náboženství:)) Je mnoho věcí, které křesťanství vyčítám a stejně tak existují věci, které tomuto náboženství nedokážu zatím odpustit... ale přesto myslím, že můžu říct, že mám vašeho Boha ráda... a nepopírám, že miluju Ježíše za to, co pro nás udělal. Pár mých známých tvrdí, že modlení k Ježíši,není nic jiného než nekrofilie, uctívání mrtvoly přibité na kříži.... Opravdu dlouho jsem o tom uvažovala a nakonec jsem dospěla k názoru, že to tak není... Ve své podstatě tady snad ani o Ježíše nejde. Ježíš sám je totiž víc než cokoli jiného symbol. Symbol naděje, odpuštění. Pokud to správně chápu, tak Ježíš se za nás dobrovolně obětoval. Zemřel za nás... Za naše hříchy. Zemřel, aby nám všem mohlo být odpuštěno. A to je právě ten hlavní důvod (aspoň podle mě), proč se miliony lidí modlí k Ježíšovi. Oni věří.... Doufají! Doufají, že jim bude odpuštěno. Že skrze jeho bolest a utrpení dojdou pokoje... Ježíš je tedy naděje. A to je asi i důvod, proč ho miluju:) Dává lidem naději. Dokázal za nás zemřít. Dokázal zemřít pto to, aby nás zbavil hříchů. Jaká strašlivá i nádherná oběť!:) Takže já osobně (ač pohan:)) mám křesťanství v úctě. Ale stejně tak mám v úctě i islám, židovskou víru, hinduismus, budhismus, taoismus, šamanismus a ostatní lidská náboženství! Troufám, si totiž tvrdit (a je moc dobře, že jsem od vás pěkně daleko, protože byste mě jinak možná ukamenovali nebo upálili za rouhačství:))... Troufám si totiž tvrdit, že JE JEN JEDEN BŮH! To my lidé jsme mu dali tisíce dalších jmen! To my sami jsme vytvořili všechna ta "odlišná" náboženství! Tolik ke křesťanství a slibuju, že už nabudu tento sedánek narušovat něčím takovým jako "Zpěv draka" :))))

toomz, vloženo 22:46:08  06. 06. 2007
	A hlavně správce je Agáve, který se už vyslovil, tak co máte :)

toomz, vloženo 22:45:42  06. 06. 2007
	Vůbec vůbec ne ne ne! Pokud si dobře pamatuju, Svatyni založila Idril (měla tehdy tu překrásnou světlou ikonku s andělíčkem či co) jako útočiště pro jakékoliv zamyšlení, zastavení... tohle sem patří. Furt líp než zákopový války :)

Dara, vloženo 18:33:08  06. 06. 2007
	Maidin: akorát je to spíš do přístavu spisovatelů. Nebo se nějak nechytám. Protože tahle místnost má sice v popisku ...sny, básně,...ale důležitá je část pro debaty o Bohu....náboženské otázky a tak. ÉÉ, prostě bych řekla, že tady by to mělo být takové zamýšlení se nad životem

Maidin, vloženo 17:21:13  06. 06. 2007
	Omlouvám se a upřímně se kaju za těch pár gramatických chybiček:) Nějak se mi tam prostě vkradl šotek (hajzlík jeden:)) a já si toho nevšimla. Příště se polepším, přísahám:))

Maidin, vloženo 17:18:31  06. 06. 2007

Takže do třetice všecho dobrého i zlého. Vyslala jsem svého sokolíka s odpovědí na tvoji otázku, Olorine, a jestli seten idiot zase někde ztratí,tak mu vlastnoručně zakroutím krkem:)) Tady máš moji odpověď:) Tušila jsem nebo vlastně i věděla, že tady nikoho nemůžu s Asonance překvapit. A vlastně jsem ani nic takového nechtěla:) Proč jsem sem tady Tři havrany dávala? Inu, zpočátku jsem neměla odvahu dávat sem něco čistě jen a jen mého (řeči o tom, že každý spisovatel nebo básník rád přijme kritiku jsou pěkné kecy:) My z duše nenávidíme jakoukoli kritiku a kohokoli, kdo se odváží něčeho tak bohapustého, jako vytýkat něco našemu dílu, bychom nejradši ukamenovali nebo exportovali někam hodně daleko( předpokládám, že Mars, by byl vyhovující:))) Takže co, tím chtěl básník říci? Básník tím chtěl hlavně říci, že miluje hudbu Asonance(byť doma nemá ani jedno jejich CD marně se snaží na netu najít něco od nich do mp3) Básník chtěl taky říci, že je naprosto pomatený do historie a středověku obzvlášť:) Jejich písně mu dávají pocit, jako by tam skoro byl:) Náš básník má totiž divokou fantazii a nespoutanou představivost a Asonance(stejně jako všechna hudba, kterou poslouchá) v něm vyvolává nádherné představy,sny... A mladý básník se odvažuje říct, že i vzpomínky... Vzpomínky na minulé životy:) Všechna hudba, kterou poslouchá má v sobě NĚCO! Něco, co nedokážou popsat žádná slova... Něco, co mu v žilách probouzí oheň... Palčivý žár, bolest i touhu.... Náš mladý básník zjevně asi právě zešílel, neboť se rozhodl sem dát i něco SVÉHO:) Je to báseň. Nebo spiš balada. Balada ve volném verši. Volný verš básník miluje, protože podle něj je v něm svoboda:) Ale teď poslyšte dávný příběh. Příběh, na jehož nitky už celá staletí sedá prach. Teď poslyšte ZPĚV DRAKA... ZPĚV DRAKA Stůj!...... Hej, ty tam! Kdo jsi?... Ach, člověk..... Člověk? Tvé kroky víří prach a já se usmívám A věř mi, je dobře, že ten úsměv nevidíš Tak pojď, odvážlivče........ Jen dál Vítej v mém království Ostražitě se rozhlížíš Líbí se ti tu, člověče? Ne, viď? Já vím V těch stínech okolo Je něco, čeho by ses měl bát V těch stínech okolo Jsem JÁ Snad se nezdráháš, hrdino Tichý šelest v hlubinách A oblaka kouře Tam na pokraji světla a temnoty čekám Má mysl je ostrá a pronikavá Žár nořící se do duše Dokážu v tobě číst... Dokážu vidět... Ne, nenamáhej se lhát Už dávno vím Vím, proč jsi tady Přišels zabít. Skolit zrůdu. Ach! Mám být překvapen? Odpusť, cizinče Ale nejsi první.......... A ani poslední Voláš mě Vyzýváš Ať se ti zjevím Slibuješ utrpení a krev Ó, ano, bojovníku Máš pravdu Dnes poteče krev Ale nebude to ta moje Jak dlouho jsi hledal, synu člověka Jak dlouho ujížděl krajinou Pro slávu a čest? Tady však nenajdeš ani jedno Okamžik se tříští v bouři plamenů Sám čas hoří A před tebou tu teď Stojím JÁ V pohledu máš děs Už víš Jak vypadá strach? Slyším tvé srdce Slyším v něm tvou odpověď Ale já tě varoval, človíčku Měl sis dát pozor na svá přání Mohou se totiž splnit No tak... Pohlédni mi do očí Co tam vidíš? Pošetilče! Cos čekal? Já nejsem hloupý Ne JÁ NE Ne, mlč Netušíš Já byl dřív Dřív než ty a ten tvůj svět Hlupáku, cos myslel? Že jsem jen dávná pohádka? Zapomenutá záhada? Ale drahý........... Některé záhady ožívají A dovedou i zabíjet Tak padni na kolena, poutníče Před tím, kdo vládne mocí prastarých Pokloň se Přede MNOU Který viděl počátky věků Popros A možná se slituji Možná ti dopřeji rychlý konec Nevzdáváš se a tvé ostří trhá vzduch Překvapuješ mě Bojuješ jako divoká šelma A za tu odvahu.... Máš můj obdiv Ale mě nemůžeš porazit Mé spáry tnou... Rychleji než mžiknutí oka To bolí, viď? Skoro bych tě litoval, statečný...... Skoro Když praská štít...... Když láme se čepel meče....... Je v tom cosi poetického. Nemyslíš, rytíři? Proč křičíš? Ještě nemáš důvod Ještě ne Ale už brzy.........brzy ti ho možná dám Ó, ne Ty nebudeš žít v baladách A žádný bard nikdy Nezazpívá tvůj příběh Až ovane tě můj dech Až obklopí tě můj plamen Zemřeš Možná odvážnější než druzí..... A přece zapomenut Teď slyš má slova Ty Jež budeš navěky mým hostem Teď slyš můj zpěv A věz, ta píseň je pro tebe Pro tebe a všechny ty před tebou Zvrátím hlavu a křičím A v tom řevu se chvěje i tma JÁ Z OHNĚ ZROZENÝ OHNĚM JSEM A OHNĚM BUDU PO VŠECHNY ČASY JÁ............................................... JÁ, DRAK Snad se teď ptáte, proč mladý básník napsal právě něco takového? Pak vězte, že ani on sám neví:) Básník nemá dojem, že by v jednom ze svých minulých životů skončil jako dračí minutka, i když vyloučit to samozřejmě nemůže:) Tahle balada bude mít ale svůj původ spíš v básníkově dnes již tolikrát opěvované lásce k historii:)) Básník se nesnaži své dílo nijak vychvalovat nebo hájit. Moc dobře ví, že není dokonalé a proto bude mlčky a nehybně stát na pranýři kritiky. Přesto si ali dovoluje říct, že tohle dílečko( stejně jako všechny ostatní miluje:))

Iwo Olorin, vloženo 17:15:51  06. 06. 2007
	V tom případě doporučuju během psaní používat Ctrl+C a navštívit Ventilačku a od plic si ulevit :-)

Zpět