Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Eva, vloženo 19:11:43  22. 08. 2007

Agáve: to o té lodi říkal Kalvín, myslím. Zrovna včera jsem četla o studii publikované v roce 1870 která prokazuje, že pokud by se všechny ty údajné zlomky kříže seskládaly, tak dohromady váží asi tak 1,7 kg, což zas taková hrůza není. Mnohem víc mě baví relikvie typu Ježíšovy mléčné zuby, předkožka či slzy, které vyplakal nad zkázou Izraele :-) verlit: přesně touto představou radostného hemžení trpím v každém kostele s ostatky (obzvlášť pokud je světec porozdáván zpřáteleným více či méně vzdáleným oblastem). Ta alegorie pomíjivosti musela být fakt příšerná...

verlit, vloženo 15:04:57  22. 08. 2007

Mimochodem – co se týká vzkříšení – ta představa, že se radostně budou hemžit rozložená těla a kostry je fakt miloušká. Je na co se těšit :-) Úplnou asociací se dostávám k jinému zážitku, kdy jsme v katedrále v Anglii viděli asi nejodpudivější zpodobnění Ježíše. Autor ho udělal na kříži, v nadživotní velikosti (cca 3 m na výšku), celého ze zbytků mrtvých ovcí, které posbíral na Vysočině – z kostí, cárů kůže, lebek, spečeného rouna atd. Prý šlo o alegorii pomíjivosti. Ona je i z obyčejného dřeva vyřezaná mrtvola na kříži dost morbidní, ale takhle teda předčila v morbidnosti všechno, co jsem dosud viděla a rozhodně všechno, co vidět chci.

Agáve, vloženo 15:00:22  22. 08. 2007
	Někde jsem s trochou nadsázky četl, že kouků dřeva z kříže na kterém byl ukřížován Ježíš je tolik, že by z toho šla postavit celá loď (míněno plachetnice) :-)

Eva, vloženo 14:23:41  22. 08. 2007
	No jo, někdo to bude mít při vzkříšení složité ;-) Otázku typu "který kousek toho onoho je pravý a který ne" mají tady dobře vyřešenou budhisti. Prý stačí ostatky hodit do vody a ty které patří k sobě prostě k sobě připlavou - hele

Aditu, vloženo 13:15:31  22. 08. 2007
	hlavně když už někdo umře (a je jedno, jestli na infarkt nebo setnutím, ukřižováním, zapletením do kola, utopením), má se pohřbít a nechat na pokoji. žádný hanobení ostatků typu "rozporcovat-rozprodat" ... dneska by za to člověk šel sedět.

Aes Sedai, vloženo 08:28:55  22. 08. 2007

Nějak oblíbené relikvie nemám. Hodně mě zajímá Turínské plátno. Líbí se mi tento příběh s pláštěm - Juan Diego našel ale kopec přímo porostlý kvetoucími růžemi, a tak jich natrhal tolik, kolik se mu jich vešlo do jeho pláště, indiánské tilmy. Když je před biskupem z pláště vysypal, vytvořil se na vnitřní straně pláště přímo před užaslými svědky obraz dívky - Panny Marie. A pak ještě hostie, která se proměnila v kousek masa... Jinak bych taky radši mrtvé svaté nechala spát, než je kouskovala a vystavovala ve skleněných rakvích. Vždyť jejich přímluva platí i bez tělesných ostatků! Vzpomněla jsem si na vtip k tomuto tématu: V jednom kláštěře ukazuje průvodce lebku a říká: "To je lebka sv. Ludigarda." Turista překvapeně: "Ale tu už nám ukazovali v předešlém klášteře!" Průvodce se nedá zaskočit: "Ta byla z dětského věku, tato z dospělého..." Protože se s ostatky kupčilo, častokrát se jednalo o kosti různých mrtvých osob či zvířat, mám prostě pochybnosti, co komu patří. Takže opravdu si na kosti, zuby, kůži, vlasy apod. v podobě relikvií moc nepotrpím.

verlit, vloženo 20:54:22  21. 08. 2007
	Mě se líbí relikvie typu "miska, ze které jedl XY", i když pochybuji, že existuje aspoň jedna pravá. Líbí se mi ale všechny ty legendy a pověsti okolo, které nakonec tvoří tu pravou podstatu spíš, než vlastní materiál. Kousky prstů, mozkové tkáně, zubů, lebky zamlada a ve starším věku a podobně mě jaksi odpuzují. Dávám přednost mrtvým v klidu zakopaným než rozkouskovaným a vystavovaným :-)

Eva, vloženo 13:08:12  21. 08. 2007

Hallorn: pokud vím, je široce rozšířená teorie o tom, že do plátna byl po mučení zabalený a obtiskl se sám poslední templářský velmistr Jacques de Molay. Na žádnou knihu si žel nevzpomenu, i když jsem nějaké nedávno četla. Ještě zkusím zavzpomínat. Osobně mám k relikviím a ostatkům rezervovaný vztah, přesto je moc ráda vyhledávám a navštěvuju. Líbilo se mi kouknout na Ježíšovo roucho v Trevíru, přestože hned u vchodu do katedrály byly k dispozici brožurky, že je nepravé, jelikož analýzy odhalily, že je vyšito čínským zlatým hedvábím. Taky jsem ráda viděla třeba kolínský relikviář tří králů i relikviář v Cáchách, který údajně ukrývá plášť Panny Marie, Ježíškovy plenky, Ježíšovu bederní roušku a plátno, na kterém ležela uťatá hlava Jana Křtitele (to je vůbec moje oblíbená sbírka). Jsem ochotná vzít na milost trn ve svatováclavské koruně už pro tu krásnou mytologii, která k tomu váže. Co vy a relikvie? Baví vás to aspoň jako sonda do života a kultury našich předků? Viděli jste nějaké obzvlášť zajímavé?

Marcus m, vloženo 14:30:21  06. 07. 2007

Inu Sindonia dělá problémy.... Jako podnět k zamyšlení nabízím jeden kratší televizní dokument o povaze a původu vyobrazení, které plátno zachycuje, ovšem anglicky první část druhá část třetí část videa jsou na YouTube, takže je to rozsekané po deseti minutách (a třetí díl končí v polovině zbytek už je další program EWTN). Shrnu jen hlavní body: obraz na plátně je negativ a vznikl odděleně (časově i místem) od krevních skvrn rovněž na plátně zachycených obraz zachycuje precizně tělo muže podrobného římskému bičování a ukřižovaného, umístění a povaha krevních stop rovněž odpovídá..nicméně je zjevné, že obraz není otisk...resp. nevznikl takříkajc svrchu plátna kontaktem s tělem a především obraz jak ho můžeme vidět nezachycuje tělo ležící, nýbrž vzpřímené. To všechno dává smysl a je nakonec hlavní příčinou trvalé kontroverznosti plátna. Jediná možnost jak by se nám totiž Ježíšovo plátno jako takové mohlo vůbec zachovat a nést nějaký obraz je, že fakt zmrtvýchvstání. A to, že by z oslaveného těla plátno spadlo, když Ježíš skutečně stál (nebo se vznášel, jak implikuje dokumnet) je jen praktický nicméně logický detail. Skutečně, kdyby plátno dokládalo "jen" to, že Ježíš mohl skutečně existovat a zemřít právě tak jak popisují evangelia nepůsobilo by tak provokativně, jako když dává na výběr mezi blíže neznámou technologií výroby padělku v blíže neznámé době na blíže neznámém místě nebo svědectvím odpovídajcím křesťanské víře ve vzkříšení. Aby nebylo mýlky: tato víra s plátnem ani nestojí ani nepadá. Hlásání křesťanského poselství se bez něj obešlo víc než tisíc let. V dokumentu padla koneckonců jedna zajímavá myšlenka. Autor říká, že o svém bádání mluvil s jedním rabínem. A ten se o zeptal: "Proč vlastně ten kus látky tak zkoumáte?" Autor odpověděl, že ho to bádání přívádí ke studiu Písma. "Pak tedy bádejte, to je správně," odvětil rabín. Lepší shrnutí významu relikvií těžko hledat. Jsou především znameními, odkazy a připomínkami.

Hallorn, vloženo 21:39:27  05. 07. 2007
	Daadulla: Děkuju, od tebe si takového hodnocení vážím. To co teď dělám se vědě do jisté míry podobá, ačkoli si to málokdo uvědomuje.

Daadulla, vloženo 15:22:19  05. 07. 2007
	Hall: ty ses minul povoláním, měl jsi být vědec!!! líbí se mi tvůj styl přemýšlení "co jde zkusit, zkusím a uvidím, i kdyby to měla být hloupost"

Hallorn, vloženo 23:23:45  30. 06. 2007
	Tím nechci říct že bych nevěřil že Ježíš kdysi opravdu existoval (někdo to křesťanství vymyslet musel), ale považuju turínské plátno "pouze" za zajímavý výtvarný experiment.

Hallorn, vloženo 23:22:13  30. 06. 2007
	Podle knihy kterou jsem měl kdysi dávno půjčenou a která se podobnými záhadami zabývala, mělo být takových pláten dokonce několik (patrně vzniklých podle jednoho vzoru který se nedochoval). Osoba zobrazená na plátně měla být jakýmsi umučeným významným templářským hodnostářem. Kdybyste o tom kdokoli něco věděli, budu rád za každou informaci.

Hallorn, vloženo 23:18:27  30. 06. 2007

Co se týče té pylové analýzy, někde jsem četl, že byla zfalšovaná. Že ta pylová zrna sice odpovídají co se týče druhového složení ale že všechny pocházejí z 20. století. Patrně nějaký náruživý zastánce pravosti plátna chtěl toto podložit ještě jedním "důkazem". Bohužel nevím kde jsem to četl takže to spíš jako taková nevýznamná poznámka na okraj. Druhá věc je že ten obraz, ať vznikl jak vznikl, není otisk. Několikrát jsem zkoušel touto cestou pořídit otisk obličeje a i když jsem se hodně snažil (i záměrně přitlačoval plátno na nabarvený obličej), vždycky vznikl deformovaný otisk (něco jako ty obaly z vánočního cukroví). Kdysi jsem o turínském plátnu viděl poměrně dlouhý pořad kde všechny tyhle alternativy zkoušeli a nejlepšího výsledku dosáhli pomocí camery obscury (promítli obraz reálné postavy na plátno a obkreslili.) To by vysvětlovalo proč je barva na plátně jakýsi druh rudky.

Nadriel, vloženo 20:44:50  28. 06. 2007
	no, podle mě je pravý. Už jsem o tom četla celkem dost článků a viděla nějaký dokument. Zaujaly mě ty mince na očích - byl to prý židovský zvyk(jedna z nich se razila jen asi ve třech letech, už nevím přesně kdy, ale odpovídá to) a tak dál a tak podopbně...

Adhil, vloženo 13:15:18  28. 06. 2007
	O tom jsem kdysi viděl dokument, zkoušeli to a výsledek byl velmi podobný Turínskému plátnu.

Cigi, vloženo 11:26:52  28. 06. 2007
	Hlásí se někdo dobrovolně?

verlit, vloženo 11:20:54  28. 06. 2007
	Koukám, že to budeme muset někdy nasimulovat v praxi. Někoho natřeme od hlavy k patě dehtem, zabalíme do plátna a pak prozkoumáme otisk, co? :-)

Cigi, vloženo 07:02:51  28. 06. 2007
	Když nad tím tak přemýšlím, tak to možná mohla udělat trnová koruna, kdyby vystupovala nad hlavu, tak by se tam plátno nedotýkalo.

Iwo Olorin, vloženo 00:46:54  28. 06. 2007
	No chápu, ale podle týhle logiky a taky podle lidské lebky a zemské přitažlivosti by protáhlá měla být logicky právě ta horní část. Navíc kdyby nechali to plátno moc volně, tak by se otisky ani nemusely dotýkat, ale ony k sobě sedí přesně; jako vystřihovací panáček...

Zpět