 |
mě se to líbí ve všech podobách, i když v té české asi nejvíc.
Vever, Skřítku, to jsem netušila- ten zvyk(nápad, myšenka) mě mile okouzlil.
Do této doby jsem svátky trávila dost nepravidelně, příležitostně jsem některou z babiček provázela na hřbitov jako dítě i často během roku, (naštěstí mě nenutili, ale umím si představit, jak bych to vnímala kdyby...), v poslední době tolik nechodím- nevím proč, předloni jsem si říkala, že s něčím začnu potom to vyšumělo...Je to i trošku tím, že všchni moji blízcí jsou naštstí zatím tady se mnou . Ráda bych si našla nějaký vzpomínací rituál, i na ty, co tu teď nejsou. Tohle období je na to jak dělané. Přijde mi, že je jiného svátek, který si člověk dá sám a letitou tradicí daná ..., že se minimálně jednou v roce má a dá něco takového prožít. Je to takové ozkoušené a přitom tajemné a účinné, to se mi na tom líbí. Asi si před spaním otevřu okno se svíčkou.
Na střední škole jsme slavili Haloween, byla to dobrá příležitost, obrátit školu vzhůru nohama (když se to povedlo, tak v tom nejlepšim smyslu) ohromně nás to všechny spojilo. natahali jsme celé mraky kýblů s listím, zaplavili školu v kostýmech, navštěvovali tematicky zaměřené třídy, trochu rozprávěli, trochu rozjímali, někdy blbli. byla to jedinečná příležitost jak zatáhnout do školního kolektivu nové ročníky.
Halloween nemusí být nutně pouze veselý,- von i smích někdy může člověku spouštět mrazy po zádech- hrozivý smích, nevěřila bych tomu, ale když se to "povede", je to fakt síla.
I když jako jediný svátech zemřelých a duchů by mi to přišlo děsně málo. |