 |
verlit: nejčastějií vyloučení z kolektivu a že se děti budou bez televize doma cítit méněcenné (!), protože nebudou vědět, co tam chodí /za kraviny - můj doplněk - nezlobte se, ale ty školou povinné děti se fakt většinou nedívají na dokumenty/, občas padne i to, že se zblázníme, když je nebudeme moct odložit před bednu (samozřejmě formulované kulantněji)
mimochodem, já bych byla ráda, kdyby naše děti poslouchaly pohádky v rádiu - nebo prostě zvukové nahrávky - myslím, že to ohromným způsobem rozvíjí fantazii - pamatuji se, jak jsem já takhle občas poslouchala dramatizace a že jednou, už nevím, co to bylo za pohádku, jsem to tak obrovsky prožívala a skoro jsems e u toho až bála, jak jsem si to představovala.
A co rozhodně nechci je dopadnou tak, aby se náš rodinný časový harmonogram řídil podle televizního programu, protože malá slečna prostě MUSÍ sledovat tohle a tohle.
PetrKor: pokud se nepletu, tak to není jen možné, ale skoro jisté.
Eržika: no, ony si děti vždycky něco najdou, myslím, že už se o tom kdysi kdesi na taverně mluvilo. Taky doufám, že Kníkátko bude spokojené a další případná Kníkátka taky. My jsme s mým mužem oba docela hraví a už te´d máme doma slušnou zásobu her, kromě toho hrajeme DrD a taky si spolu čteme, takže snad se s námi kulíšci do budoucna nudit nebudou. Mimochodem, strašně se těším, že Kníkušce pořídíme loutkové divadýlko, až bude trošku větší /momentálně by samozřejmě opapala všechny loutky/ |