Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Eva, vloženo 13:22:10  14. 04. 2008

Epitaf jsem si teda ještě nevymýšlela, ale když už tady rozebíráte hřbitovy, tady mám pár záběrů z Pohoří na Šumavě - byl to krásný výlet, celý den pršelo a nad rašeliništi táhla mlha. Do toho polámané náhrobky a vůně hlíny, ještě trochu namrzlé v časném jaru ... a do toho ostrůvky sněženek...:-) Taky se mi docela líbí staré hřbitovy v Rakousku, hlavně pokud je tam minimum žulových náhrobních desek. Hezké jsou kované kříže a hrobečky zarostlé třeba vřesem nebo obecně kobercem kvítí podle sezóny. Hřbitovy teda zatím nefotím, ale nakoukané je mám dost, jak teď zkoumáme hornorakouskou Gotikstrasse - pár fotek TADY.

Aes Sedai, vloženo 23:44:03  13. 04. 2008
	Aby se pobavili? A co tak třeba "nazdar, pojd si se mnou povídat, čekám tě za pět minut" ;-)

Nadriel, vloženo 23:11:44  13. 04. 2008

Tak jste mi těmi řečmi o pohřbu žehem a hranicích připomněli jednu píseň: "Stoupá z mé lodi dým, já zvolna letím s ním. Houpám se s pěnou na vlnách a ke dnu klesá prach..." Ale anžto tu nemáme moře, a na přehradě či rybníku je to na nic (a stejně by to asi nikde nepovolili), tak holt nic:-) Stejně bych byla asi radši pohřbená do země. Tam jak říkala Ei:-) O epitafu jsme se bavili s přáteli minulý víkend:-) Já na žádný nepřišla-asi bych ani žádný nechtěla. I když by se třeba lidi alespoň pobavili, když by se procházeli po hřbitově:-)

Arenga, vloženo 20:33:23  11. 04. 2008
	no, u nás v rodině se traduje, že můj dědeček (ale teď si nejsem jistá, jestli to náhodou nebyl dědeček mámy), který měl srdeční vadu, coby dvouleté děcko umřel a posadil se pak v rakvičce, když ho nesli na hřbitov...

Ginny, vloženo 09:24:46  11. 04. 2008
	Ad pohřbívání zaživa: doporučuju Kulhánkův Noční klub. Z pohledu nesmrtelného upíra to má úplně jiný grády ;-)

Ageolite, vloženo 13:44:38  09. 04. 2008
	Vever: tak to bylo docela hnusný... zjistit, že vlastně neunikne a je pohřbená zaživa. Radši vězení

Aes Sedai, vloženo 13:38:42  09. 04. 2008
	Verlit: Je to možné, ono to bylo mezi tím "co se mezi lidem povídá" :)) Ale prostě se mi to líbilo:)

Vever, vloženo 13:12:28  09. 04. 2008
	Je ještě jedna, to bylo i zfilmované, někde. Jak dotyčná chtěla utéct z vězení, tak se dohodla s hrobníkem, že až někdo umře, lehne si k němu do rakve a on jí pak přijde vykopat. No, a on dlouho nešel, tak škrtla sirkou a podívala se, na čí mrtvole že to leží.

verlit, vloženo 12:58:20  09. 04. 2008
	Aes: Tak ta historka s mnichem je zcela zaručeně urbánní legenda, četla jsem ji v jednom sborníku.

Aes Sedai, vloženo 12:41:28  09. 04. 2008

No v té knize těhle případů bylo víc. Dokonce tam byl případ potulného mnicha, který žádal o nocleh v jednom domě. A zrovna tam zemřela krásná mladá dívka. Požádali ho, aby se za ni v noci modlil. A tak u ní bděl a modlil se, ale nejen to... Ráno odešel a dívka se toho dne probrala. No a když se mnich vracel, čekalo ho překvapení - potomek :) Prostě dřív to bylo častější, mohlo se stát, že se lidé, zvláště v hrobce, probudili a chodili po ní. A možná i zešíleli a vydávali různé skřeky, ono není se jim co divit. Nakonec i v hrobce u kapucínů mají jednu pohřbenou zaživa a v Buchlovicích pohřbili zaživa zase malého kluka...

Klair, vloženo 10:59:53  09. 04. 2008
	A co my víme? třeba prostě byla nepohodlná, tak jí majzli po hlavě a pohřbili za živa a dobře to věděli... a kvílení pak prostě vysvětlili očistcem

Eva, vloženo 09:35:48  09. 04. 2008
	Verlit: no vida, třeba je nějaká nebohá hraběnka chycená v nemilosrdném koloběhu událostí a je pohřbívána zaživa znovu a znovu, po staletí, různě po světě :-)

Ageolite, vloženo 09:32:02  09. 04. 2008
	Vever: to určitě... Představa, že se probudím v rakvi... a cítím, jak mi pomalu dochází vzduch... no fuj! U té hrobky bych řekla, že 3 dny možné jsou, přeci jen proud vzduchu, i když jak u které,ale zemřeš pak na dehydrataci. Samé lepší. Meridion: jj, určitě. Jmenuje se to Předčasný pohřeb.

Meridion, vloženo 08:44:41  09. 04. 2008
	Na stejné téma (oživlá mrtvá u dveří hrobky) napsal něco i E.A.Poe.

verlit, vloženo 08:18:25  09. 04. 2008

Eva: Úplně stejná historka, údajně pravdivá, se vypráví někde v Čechách, včetně toho, že lidi zvuky považovali za kvílení duší v očistci a že paní hraběnka seděla na schodech. Tak buď je to velká shoda okolností nebo si to Francouzi od nás vypůjčili...nebo je to celé urbánní legenda :-) Nedávno se objevil v tisku případ Američana, který byl prohlášen úředně za mrtvého a probral se. Ovšem to bylo dávno předtím, než by byl pohřben, taky myslím, že při dnešní medicíně a běžném odkladu pohřbu o x dnů to nehrozí. Ve válce, pokud se pohřbívalo narychlo, se to naopak mohlo stát celkem běžně. I když mi tam nehrají ty rakve. Na bojišti se pohřbívalo obvykle do společných hrobů a při převozu a ukládání do rakví na společném pohřebišti by šlo zase o dost dlouhé zpoždění...

Aes Sedai, vloženo 08:02:30  09. 04. 2008
	Četla jsem knihu o pohřbech za živa - a fakt síla, otrlé povahy ať si počtou! Bylo pro mě překvapující, kolik lidí bývá ve světě pohřbeno za živa. Nejhorší byl případ amerických vojáků za války, tam při otevírání rakví na jednom obrovském pohřebišti napočítali až 5000 zaživa pohřbených vojáků... Osobně se moc nebojím, protože člověk je pár dní v lednici a to už snad není moc šance se probudit.

Eva, vloženo 07:15:47  09. 04. 2008

Pche - kdyby škrabat na víko rakve. Tuhle jsem v rámci přípravy na cestu do Francie četla o jednom městečku, kde pochovali pana hraběte a 3 dny na to i paní hraběnku. Pak se začaly z hrobky ozývat divné zvuky, což místní občané považovali za kvílení duší v očistci. Až po 5 stoletích, kdy hrobku otevřeli, našli na schodišti u vstupního kamene sedět schoulenou kostřičku nešťastné paní. Ad hrob nebo popel: kdybychom neměli náš nádherný rodinný hrobeček na stráni nad vesnicí s výhledem na kostelní věž, Moravskou bránu a okolní lesy, nechala bych se nejradši rozprášit někam k rudým růžím. (taky jsme s maminou uvažovaly o pohřbu na zahradě pod ořechem, ale to se jednak nesmí, jednak je třeba brát ohled na sousedy a stejně je to tam podmáčené - hehe, vlastně by se tam dobře tesal skalní hrob).

Vever, vloženo 23:06:26  08. 04. 2008
	Ageolite: My jsme to řešili někdy celkem nedávno a nakonec jsme se dost jasně shodli na tom, že je lepší těch pár vteřin, než člověk uhoří, než několik hodin škrábat na víko.

Ageolite, vloženo 22:35:25  08. 04. 2008
	Vever: neděs!

Vever, vloženo 22:30:15  08. 04. 2008
	Aes: Nemáš třeba obavu, že by tě pohřbili zaživa? Takové to oblíbené kdy se probereš až v rakvi.

Zpět