 |
...může nebo nemůže být křest proveden bez souhlasu křtěného, zda je k takovému souhlasu oprávněn jeho zákonný zástupce nebo prostě kdokoli ... - sice nejsem moc kovaná v historii, ale myslím, že debata na tohle téma proběhla už dost dávno: v dobách, kdy se ustanovilo, že mohou být křtěná nemluvňata. Podrobnosti nevím, můžu se někde poptat.
Myslím, že s tou dobrovolností a vědomou účastí to je stejný problém nepochopení, jaké ukazuje Dawkins směrem k faktu, že rodiče prostě nemohou vychovat dítě bez náboženství, pokud jsou věřící. Každý vychovává dítě k tomu, čemu sám věří (ale to už jsme tu taky kdysi psali?) a tak jak sám věří - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud rodiče věří, že je dobré nechat dítě do začátku aspoň pokřtít, ať mají tu možnost. Stejně jako má možnost ono dítě, později když pobere rozum, tuhle cestu s plným vědomím opustit ... nebo po ní jít dál, podle své víry.
Myslím, že je dobré, že některé věci z minulosti prostě nelze odestát a změnit - v takových chvílích si člověk dobře uvědomuje, že žije v čase, že žije s lidmi a mezi lidmi, a že jsou věci, které prostě nemusí záležet výlučně na něm, které sám neřídí - což je sice znepokojivé, ale obecně může platit o všem, co souvisí se vztahy a je jejich výsledkem :-) |