Místnost

Svatyně

Tato místnost je určena pro všechny, co mají chuť napsat někam své tajné myšlenky, sny, básně, pro debaty o Bohu, lásce, smrti, morálce, svědomí a takových věcech. Tohle je ta správná místnost, kde se probírá řada etických, náboženských a podobných otázek. Ve vývěsním štítu budou postupně přibývat odkazy na zajímavé stránky, sem a tam přibude trocha statistiky a rodí se seznam probíraných témat... Místnost má od 23:26:19  13. 10. 2001 pronajatou Agáve. Spolusprávce: Eva.

Pokud se chcete zapojit do diskuze, musíte se do Taverny nejdříve zaregistrovat nebo přihlásit

Ginny, vloženo 00:05:08  27. 06. 2008
	PetrKor: prosím, jeden, dva příklady z toho bambilionu by nebyly? Netuším, co myslíš, mezilidské vztahy jsou už podle názvu záležitost lidí. Potřebuju věřit v Boha, abych mohla třeba milovat? To snad ne...

PetrKor, vloženo 23:49:01  26. 06. 2008
	Hallorn: třeba jestli bude nebo nebude pršet? Abych měl rovnou banální příklad... A třeba v oblasti mezilidských vztahů je těch příkladů bambilion... :)

Hallorn, vloženo 22:59:21  26. 06. 2008
	Pak bych ovšem vznesl dotaz: na co nestačím sám (resp. na co nestačím s pomocí jiných lidí a techniky), že k tomu potřebuji boha? Mě teda nic nenapadá a to už o tom pár hodin poctivě přemýšlím.

verlit, vloženo 22:53:42  26. 06. 2008

PetrKor: To máš pravdu, ale jaksi mi uniká, jak to souvisí s touhle debatou. Chci říct, že rovnice: "Na všechno nestačím sám, ergo kladívko existuje bůh" je pro mě trošku...za vlasy přitažená :-))) V tomhle se nejen nikdy nemůžeme shodnout, ale myslím, že skutečně opravdově nemůžeme svá vzájemná stanoviska ani procítit. Pro mě je prostě naprosto samozřejmé a logické, že bůh není. Tak logické, že nemám potřebu o tomhle faktu ani nijak přemýšlet nebo ho zdůvodňovat nebo tak. Prostě stejně jako existuje zemská gravitace, neexistuje bůh. Jedno i druhé je pro mě stejně samozřejmé. Pro vás je to naopak. A v tomhle základním pohledu pak poměřujeme vše ostatní a nutně to vidíme zcela jinak.

PetrKor, vloženo 12:05:39  26. 06. 2008
	verlit: Podle mě je nedospělost v tom, že si člověk nepřizná, že na všechno sám nestačí...

Aes Sedai, vloženo 10:32:33  26. 06. 2008

S vítáním občánků jsem přišla já ;-) a tím tě přivítají do společnosti určité země, tvořené určitou kulturou. Taky máš smůlu, když se zákony a kultura té země neslučují s tvou životní filozofií. Máš jen možnost změnit občanství. Ale nikdo tě "odvítávat" nebude ani se ti nijak omlouvat za to, že tě kdysi přijali do země, o kterou jsi nestála. Tak je to z mého pohledu. A Eva to teď pěkně vystihla s tou dospělostí.

Eva, vloženo 09:37:11  26. 06. 2008

Verlit: to jsem nebyla já :-) Mně už je Tvůj myšlenkový postup dost jasný :-) Aha, a v tomhle případě chápu i Tvůj pohled na nedospělost - prostě trváš na tom, že si věřící uměle stvořili náhradního otce, protože potřebují ochranu - zatímco věřící budou povětšinou trvat na tom, že si nic nevytvořili, ale (biblicky řečeno) Bůh je zavolal jménem, ergo kladívko je, navíc je tím, kterým je, a věřící to akceptují, aniž by to nějak ohrožovalo jejich svobodu a osobnost :-))) Hehe, fakt neslučitelné postoje :-)

verlit, vloženo 09:21:25  26. 06. 2008

Eva: Vítání občánků, to je dobrý příměr. Ne, netrvala bych na odvítání, kdyby šlo o jeden trapný akt v minulosti a nikdo se k němu nevracel. Naopak bych trvala na odvítání, pokud by se skupinky Přivítaných občánků pravidelně scházely, stavěly si budovy, vyjadřovaly se ke společenským a politickým událostem, vyznávaly mě naprosto cizí filozofii a čerpaly ze státního rozpočtu. Pak bych trvala na tom, že chci být oficiálně odvítána na věky věků :-))) Ještě k té dospělosti/nedospělosti mě napadá, v čem ten dvojí pohled může být. Dítě nebo dospívající obvykle začne být opravdu dospělé, když mu přestane vadit, že ho rodiče oslovují "dítě". Když akceptuje ten fakt, že to neohrožuje jeho osobnosti a samostatnost. Z tohohle pohledu jsou věřící dospělí, protože boha jako svého otce akceptovali a nevadí jim to. Z mého pohledu je to ovšem jinak, protože podle mě bůh neexistuje. Nejde tudíž o akceptování figury otce, ale o její umělé vytvoření. Proto je to z mého pohledu zcela opačně dětinské chování, protože je třeba si nejprve "tatínka" vymyslet, abych ho posléze mohla akceptovat. (a chci odkřít a chci a chci a chci! Aha, já nejsem pokřtěná. No tak nic :-)

Eva, vloženo 08:23:19  26. 06. 2008

Meridion: hehe, dozrál čas, už dávno jsme si tu takhle něco nevysvětlovali :-) Upřímně: Starý zákon jsem začala chápat teprve poslední dobou, když jsem začala poslouchat a číst, čím že se to vlstně zabývají biblisté. Znáte někdo Hellera? Miluju toho pána, jeho moudrost, odvahu a hloubku na kterou se pouštěl ve zkoumání biblického textu. Až s ním jsem porozuměla, co se vlastně myslí tím, když ve vztahu k Bibli někdo mluví o několika rovinách textu, co všechno je mohlo inspirovat, na co mohou odkazovat, s jakými událostmi jsou provázané. Kdy naopak provázané nejsou, ale my to z překladu nepoznáme, že tenhleten konkrétní text je vlastně jenom oslavný hymnus. Tady je odkaz na nějaké mp3, které natáčel pro Český rozhlas - třeba nějakou zkuste, mně se třeba hodně líbí ta Nevěstka Rachab, úchvatné je i Stvoření světa. Jak píše Aes - jsou to zejména dějiny cesty k Bohu. A pro mě silné lidské příběhy: nebo spíše příběhy člověka? Skoro vzorce lidského chování, které se navzdory tomu, že to všechno známe, s neměnnou pravidelností opakují.

Aes Sedai, vloženo 08:03:26  26. 06. 2008

Meridion: asi nemám zrovna správný křesťanský přístup k Bibli, co já vím, ale osobně to mám takhle: Starý Zákon je pro mě příběh, dějiny hledání Boha jednoho národa, podaný očima toho národa. Příčí se mi ty násilnosti, co měly být z Boží vůle. Ale věřím v taková ta Boží zjevení tam, projevy jeho vůle. Třeba jeho příchody v ševelícím větru, hořící keř. Je to pro mě zápas mezi divokým pudovým lidstvím jednoho národa a cesta k Tomu, co ho volá. Tedy ho beru s takovou osobní rezervou. A Nový zákon už je pro mě osobně věrohodný.

Aes Sedai, vloženo 07:59:35  26. 06. 2008

Já se k tomu ještě vrátím. Vadilo by ti, Verlit, že jsi třeba jako malá byla na vítání občánků? Chtěla by jsi po státu, aby tě "odvítal"? Pro ateistu to je přece to samé, protože nevěří v neviditelné Boží znamení... A z církve můžeš vystoupit, nejsi někam zařazená proti své vůli. A připadám si dospělá se vším všudy, co k tomu patří. Jsem zodpovědná, rozhoduju se sama za sebe. Jen mám možná jinak nastavené osobní hranice toho, co považuji za správné a co ne. A taky vím, že někde mám Otce, se kterým si můžu popovídat o věcech, o kterých ne s lidským tátou - i když máme moc hezký vztah. Je pro mě úžasné vědět, že ať se v životě po..re cokoliv, pořád je tam někdo, kdo mě bude mít rád, i když všechny kolem ztratím. Prostě jsem našla Lásku - a mít lásku stojí za to. A ještě si dovolím být lehce rýpavá (ber to, prosím, s rezervou) - nedospělá mi někdy trochu připadáš ty, představuji si takovou Verlitku, jak dupe a volá "já chci odkřít, já chci odkřít, já chci" :)))

Meridion, vloženo 07:59:12  26. 06. 2008

No nozdar, co jsem to tu nechtěně rozpoutala. A to jsem jen chtěla Evě ukázat, že nebyla sama kdo měl křest "a la bojovku". Navíc k tomu křtu proti vůli a výchově, která z něj vyplývá: Základní výchovu mi babička poskytla během toho měsíce prázdnin. Ze začátku jsem s ní odříkávala každý večer modlitby, abych jí udělala radost (resp. abych jí nezklamala), ale pak se z toho stal zvyk, i když jsem se vrátila k rodičů a já si pozvolna uvědomila, že v Boha věřím. Do kostela na mši jsem od návratu od babičky sama nikdy nešla - teprve po cca 10 lety, když jsem se seznámila s Arengou. Při těch několika mších, co jsem od té doby absolvovala, jsem si uvědomila, že navzdory mé snaze porozumět a sžít se, je pro mě to, čemu katolíci přikládají význam, trochu vzdálené, stejně jako jsem už dříve seznala, že sice věřím v Boha, ale nikoliv Bibli (nebo aspoň všemu z ní). Takže dneska sice pravověrná katolička nejsem, ale víra v Boha navzdory ateistické rodičovské výchově ve mně zůstala.

Hallorn, vloženo 00:18:26  26. 06. 2008
	Zajímavá diskuse... Verlit a nestačil by ti papír, že tě církev propouští ze svých řad? Mě třeba by stačil :-)

Vever, vloženo 23:05:25  25. 06. 2008
	Verlit: Ona to stejně není želva, tak je to jedno. A je fakt, že tahle Zeměplocha je asi nejfilozofičtější ze všech a taky ti jí vřele doporučuju.

verlit, vloženo 23:00:49  25. 06. 2008
	Eva: Jo, jo, tohle prostě vidíme přesně, ale naprosto přesně opačně :-) Aspoň se shodneme na tom, že se nikdy neshodneme ;-)

PetrKor, vloženo 22:33:51  25. 06. 2008
	verlit: Ještě bych to Evino zpřesnil: Křest tě nikam nezařadí, křest ti pouze umožní se do skupiny zařadit. :)

Eva, vloženo 22:28:28  25. 06. 2008
	Verlit: vzdát se sebe kousku sebe nikoliv kvůli vlastnictví vesmíru (rozumíme si, že vesmír je tu pouze obrazem něčeho ohromného a krásného, že jo?), ale z lásky k Němu :-) Ano, i na tento Tvůj názor na věřící si dobře vzpomínám. To víš, můj subjektivní pocit je přesně opačný: cítím, že jsem dospěla, teprv když jsem uvěřila :-)

Aditu, vloženo 22:26:06  25. 06. 2008
	verlit: tak to se do ní ale rozhodně pusť, stojí za to :) zvlášť tobě by se mohla líbit :))

verlit, vloženo 22:24:15  25. 06. 2008

Vever: Malí bohové jsou jediná Pratchettovka, kterou jsem nečetla. Na začátku se tam ošklivě chovají k želvě :-) Eva: No právě. Vidím to přesně naopak. Celý vesmír už mám, proč bych se proto měla ještě vzdávat kousku sebe? :-)) Pro mě je víra prostě slabost, to už jsme tu taky kdysi probírali. Nechci urážet a být ošklivá atd., ale věřící jsou čistě z mého osobního a soukromého pohledu lidé, kteří v jenom, zcela určitém aspektu života potřebují nedospět. To není nic pro mě.

Vever, vloženo 22:15:06  25. 06. 2008
	Verlit: Četla jsi Malé bohy? Tam je něco o tom, že militantní ateista je z pohledu boha skoro stejně dobrý jako věřící :))

Zpět