 |
Ginny: ještě k modlitbě, pokud jde o otázky ...je to dialog, nebo monolog? Je možné poznat, když Bůh odpovídá... - i když Aes to popisuje dost výstižně :-)
Modlitba je mnohem složitější záležitost než vlastní odříkávání modlitby, a teprve její jednotlivé fáze dají dohromady onen dialog.
Pokud se modlím slovy - třeba někde z knížek, žalmy - to je prakticky moje část rozhovoru, kdy něco chci vyjádřit. Většinou skončím u vlastních slov (Krylovo Děkuji je fajn, já měla období, kdy jsem se neobešla od Nohavicova Jako jelen když vodu chce pít, případně od Audioslave a jejich Like a Stone případně Coldplay a The Scientist - neptejte se mě proč :-) ). Postupně je možné přejít od různě povzpomínaných vět až k "mantrickému" opakování jedné fráze (moje oblíbená je Tomášova věta "Pán můj a Bůh můj").
Důležitou částí modlitby je paradoxně moment, kdy neříkáš nebo nemyslíš vůbec nic: naopak čekáš, nasloucháš - tady je právě prostor pro Boha a jeho sdělování. Jaké to pak je, se fakt těžko popisuje - Aes to hezky vystihuje slovem blízkost. Bůh sice nemluví, ale prakticky jeho přítomnost vnímáš v pocitech, myšlenkách, paměti...
Dalším zajímavým momentem, který souvisí s modlitbou, je tzv. temná noc - zakoušení nepřítomnosti Boží, jeho mlčení. (v souvislosti s tím se hodně nedávno psalo o Matce Tereze a jejích dopisech, které hovořily o prociťování Božího mlčení).
Pak je tu samozřejmě kontemplace - uchvácení Bohem - která je sice cílem, ale rozhodně není výsledkem vlastního modlitebního snažení, jako spíše výsledkem aktivity druhé strany.
O tom ale moc nesdělím, protože se s tím sama potýkám - aspoň můžu odkázat na nějakou literaturu do začátku (ať žije knihovnice:-) ):
- velmi srozumitelná a čtivá je ona Torkingtonova trilogie Prorok, Poutník a Mystik – mě vlastně poslala na cestu objevování křesťanské mystiky a spirituality;
- jedno z nejoceňovanějších děl, které se věnuje modlitbě je Hrad v nitru od Terezie z Avily - pro mě to ale bylo strašně obtížné čtení, chce to brát hodně pomalu, a spíš nad tou knihou hodně rozjímat a nechat se vést jednotlivými fázemi, než se chtít jenom informovat;
- schůdnější je doprovázející knížka Anselma Grüna Modlitba jako setkání - tady je i pár úryvků.
Třeba tenhle rozkošný:
K metropolitovi Anthonymu přišla jedna stará paní a stěžovala si, že přes mnohé modlení nemá nikdy pocit Boží přítomnosti. Metropolita jí poradil, že se v příštích týdnech nemusí vůbec modlit. Má prostě čtvrt hodiny sedět na místě, vycítit mír ve svém pokoji a radovat se z něho, a potom před Boží tváří plést. Po nějaké dobře přišla zase a vyprávěla:
"To je úplně pozoruhodné. Když se modlím k Bohu, přesněji řečeno, když k němu mluvím, necítím nic. Ale když sedím tiše proti němu, cítím, že jsem obklopena jeho přítomností". |