 |
Tak bych si dovolila připojit se ke spokojeným divákům Hvězdného prachu :-) Možná jsem už předtím slyšela až moc nadšených výkřiků, takže bylo moje očekávání vybičované na maximum, ale zklamání to rozhodně nebylo. Perfektní humor a skvostné herecké výkony.
Samozřejmě, člověk si musí uvědomit, že film není knížka. Jinak bych si musela postěžovat (s Nerionem) na absenci nebo jiné vyznění některých poetických, magických a půvabných momentů. Kde jsou všechny ty zvláštní a cizí bytosti, které Tristram postupně objevuje? Kde je jeho poznávání toho neznámého a přece podivně povědomého světa, jehož pravidla se teprve učí znát? Kde je postupné sbližování během strastiplného putování se zraněnou Yvaine? O závěru ani nemluvím - chápu, že ten knižní by asi ve filmu vážně nefungoval...
Celé to divoké finále (od střetu u díry ve zdi až po závěrečný "výbuch" v paláci čarodějnic) jsem skousla díky spoustě vtipných momentů, ale ocenila bych, kdyby bylo kratší a jednodušší. Co ta finta s plačící stařenkou? Efektní, ale z hlediska logiky příběhu zcela pitomé. A konečné vyřešení pomocí "zážehu"? Hmmmm, to je podle mě scénáristický úlet typu "tak už to musíme sakra nějak ukončit, jak bysme to... jóó, tohle bude vypadat dobře!" Fakt nejsem šťoura, ale Gaiman mívá všechno zatraceně dobře promyšlené a takovéhle berličky přece nemá zapotřebí?!
A ještě si zašťourám - prolog s dopisem pro hvězdárnu mi přišel úplně mimo mísu, zbytečně matoucí a zdržující.
No, tak to jenom na okraj. Na druhou stranu, některé momenty byly naprosto nezapomenutelné. Prakticky všechno, co souviselo s lodí (přistávání na vodě! lov blesků!), krajina, stormholdské panstvo včetně malé, ale skvostné role starého pána, dokonce i kritiky vysmívané triky se mi líbily ("stavba" hospody). |
