 |
Chápu tě naprosto. Mám noční můry víc nebo míň celý život, v mnoha situacích si je teda nepamatuju a bohudíky za to, často ale jo. Obecně mi na to pomáhá nespat sama a odpustit si některé podněty před spaním, ale když už noční můru mám, mám to podobně jako ty - jediným řešením je nějak to endogenně vyřešit. V nějaké době, kdy jsem těch můr měla hodně, jsem se taky dostala do stavu, kdy jsem si ve snu dokázala uvědomit, že to není reálné a že se jedná o nějaký "zprostředkovaný" vjem, a nevím jak, ale vytvořila se mi pojistka, která se mi vlastně až dodnes skrz tyhle typy snů zachovala - v okamžiku, kdy jakože "užuž" se nějaké to NĚCO stane a já vím, že to je sen a chci z něj ven, v tom snu prostě vypnu mobil. :) A dostanu se z něj pryč. Vím, že to asi zní vtipně, ale nějak se mi prostě podařilo si v hlavě vytvořit tenhle mechanismus, který funguje - a opravdu když o tom přemýšlím, tak si snů, které jsem skončila takhle, vybavuju hodně. A ta můra se pak už v té dané podobě nikdy nevrátila.
Nevím, jestli ti to k něčemu je, neumím dát návod, jak to funguje, jen to říkám jako že chápu, co říkáš, a že to tak může být. Jsou typy nočních můr, které mají vnější příčinu, typově depresi, a takhle se vyřešit nedají, a pak jsou ty, co prostě člověk má inherentně vždycky - a u těch mi tohle funguje.
(mimochodem možná tohle bude mít něco společného s těmi stresovými lidmi :-P) |
Ocitli jste se v nouzi? Dušičku vám pofoukáme v
Duté vrbě, zanadávat si můžete ve
Ventilačce , ale tady se vám dostane praktické rady a pomoci.