 |
Zaprvé: dělat z pozice vzdělaného a už dlouhou dobu dobře placeného člověka soudy o tom, jak mají jednat nevzdělaní lidé bez peněz, kteří mají třeba zkušenost s dlouhou a devastující nezaměstnaností, v oblastech, které třeba v posledních dvou dekádách prošly poměrně dramatickou decimací tradičních odvětví, je prostě blbost. Je samozřejmé, že proti útlaku je třeba bojovat, ale ve skutečnosti je podle mě docela dobrý vyhlédnout ze své sociální bubliny a uvědomit si, že ve spoustě lokací a sociálních skupin je prostě "podat stížnost na pracák" nepříliš řešitelný problém už s ohledem na to, kolik lidí u nás má třeba problém normálně zformulovat žádost. (O tom, že taky mimochodem záleží na tom, do jaké míry nás systém formuje k slepé poslušnosti/odporu, asi nemluvě.)
Je tedy pravda že tím, že jsem právě z Ústeckého kraje z tradičně sklářského regionu, mám na tohle možná opačně extrémní náhled a přijde mi, že v situaci, kdy (částečně i zapříčiněním státu) se v regionu v krátkém čase zdecimuje několik základních pilířů místního průmyslu a u dalších se to plánuje, a bavíme se o hromadě lidí v tomtéž regionu, která tam je tradičně usedlá, má tam typicky nemovitost (a "dojíždět k baráku / rodině s dětma" na víkend je mimochodem něco, co poslední dobou ve zvýšené frekvenci porozuju na vesnici a je to celkem dlouhodobě devastující pro rodinné vztahy a životy těch lidí, především teda těch dětí, že), má poměrně jasnou a úzkou kvalifikaci, omezenou schopnost používat informační zdroje, a ještě před nějakou dobu pocit, že životní perspektivy mají v cajku pořešený. Ten náhlý šok takřka úplný smrti odvětví, která živila celé mikroregiony, se skutečně nedá z hlediska demografických vlivů shrnout "no tak ať se přestěhjou a najdou si úplně jinou práci, jinak jsou to ufňukaní pitomci" - zdravíme severní Skotsko, žejo.
Podobně tak je celkem trendem, že v zoufalých oblastech je tendence více zneužívat zaměstnance - protože volba "budu si stěžovat a možná se něco změní, ale takřka jistě mě vyhodí - v době, kdy jsem třeba rok hledal práci, mám dluhy, děti atd." vs. "budu mlčet, budu se mít špatně, ale pořád líp než kdybych nepracoval" fakt není tak triviální jak ji vykresluješ verlit. Asi můžeme obdivovat lidi, kteří si vyberou č. 1 (pokud zrovna nejsme jejich děti), ale nemyslím si, že má kdokoliv z nás právo odsuzovat lidi v tý druhý situaci. |
Ocitli jste se v nouzi? Dušičku vám pofoukáme v
Duté vrbě, zanadávat si můžete ve
Ventilačce , ale tady se vám dostane praktické rady a pomoci.