 |
Náhodný výlev: Já TAK nenávidím psaní seminárek! Zkoušky, jo zkoušky, to je chvíle utrpení, ale člověk se něco nového dozví, má chvíli adrenalinu, předvede nějaký herecký výkon a něco z toho je. Ale seminárky, kdybych já už nikdy v životě nemusela vidět jedinou seminárku, já budu tak šťastnej člověk! Ještě moct si vybrat nějaký rozumný téma, ale ty naše jsou všechny do jedné prostě suchopárný rozbor méně či více suchopárného textu - a upřímně je to naprosto k uzoufání.
Navíc na konci května byla De la Bete, takže dva týdny jsem místo seminárek psala kvanta textů tam... a ty dva týdny, když celkově jich na zkouškové je šest, to není úplně málo.
Stihla jsem zatím splést, v jakém jazyce mám mít text na seminárku, v jakém jazyce mám mít seminárku, prohodit data dvou zkoušek (tj. teď dva dny dělám seminárku, na kterou mám ještě víc jak týden, tu, na kterou mám ve skutečnosti výrazně méně času, jsem naprosto neřešila) a hodinu transkribovat devítiminutový rozhovor, abych ke konci transkripce zjistila, že by se mi vlastně víc hodil ten druhý - což bych zjistila, kdybych si je před transkripcí oba celé poslechla, žejo. Všechno je krásné. Že tam ještě někde visí dvě seminárky, co jsem ani nerozdělala, tj. dva termíny zkoušek, co ani nemám přidělené, popřípadě že pak je tam ještě jedna zkouška, ze které nepřišlo ani zadání... to mám upřímnou snahu neřešit.
Jo a zkouškové v září, to pro mě v úvahu nepřipadá, protože na začátku září už bych měla odjet do Edinburghu (jestli ze Skotska někdy doletí nějaká odpověď na přihlášku). |
