 |
Tak jsem si na sebe zase upletl bič. Zkouška z mikrobiologie na doktorském studiu biologie. Poslední kontakt s mikrobiologií na výšce, kde jsem dělal zkoušku z mikry, která byla spíš fraška než cokoliv jiného.
Chronologicky vylíčeno:
Zkouška byla už asi měsíc domluvena na tuto středu. Ale neměl jsem vůbec čas se tomu věnovat. Nakonec jsem si vzal na dnešek a zítřek dovolenou s tím, že se budu učit alespoň čtyři dny (i s víkendem).
V sobotu ráno začínám s učením. Zažívám šok, protože je zkouška v rozsahu celé "Brock's biology of mikroorganism" což je 1155 stránková kniha v angličtině. Asi jsem neměl co být překvapený, když jde o zkoušku na doktorském, ale byl jsem.
V sobotu odpoledne dokončuji pročítání druhé kapitoly a jdu si odpočinout k počítači. Následuje druhý šok (e-mail). Zkouška není ve středu, ale v pondělí.
Překonám záchvat paniky a nořím se do učení. další dvě noci spím jen pár hodin, nejím, nepiji (kromě kafe, toho si dopřávám po litrech), mám totálně zlikvidované zažívání, chytám křeče, horečku a další fajn projevy těžkého stresu. Ignoruji všechno a nořím se do stále větší hromady papírů popsaných poznámkami.
V neděli v noci upadám do bezvědomí, ale za dvě hodiny se probouzím a pokračuji v učení. Spolu se svítáním začínám chápat chemické principy metabolických drah bakteriální rezistence na beta-laktamová antibiotika. Překonávám postupně tři záchvaty paniky z faktu, že si skoro nic nepamatuji a to, co si pamatuji, mám zcela pomíchané. Dochází kafe. Zoufale zkouším modlitbu k různým bohům a pak místo toho pročítám podmínky produkce aflatoxinu B1 plísní aspergillus flavus, načež se psychicky hroutím. Probírám se hodinu před začátkem zkoušky, rychle se sprchuji, házím na sebe čistou košili a ne moc špinavé kalhoty a vyrážím.
Zkoušku jsem udělal.
Pohoda, ne? Nechápu, proč všichni s těma zkouškama tak stresujou... |
