 |
Myslím, že je několik faktorů, které to v současnosti zhoršují a zrychlují ten trend:
- kult lidí, kteří ničím nevynikají - je celkem příznačné, že vědomostní soutěže mají nejnižší finanční ceny, zatímco absurdní soutěže, kde stačí být divný exhibicionista, mají ceny o dva řády vyšší. Snižuje se tak vnímaná hodnota vědomostí, zručností a schopností (samozřejmě, neplatí to zcela paušálně!)
- naše společnost má sklony k rovnostářství a "inteligenci" vnímá jako něco podezřelého a negativního (viz Zemanova Lumpenkavárna). Vzdělání se nepovažuje za výhody, řada náročných oborů má velice nízkou společenskou prestiž, a to včetně učitelství. Vědci, kromě pár slavných jmen, jsou považování za ňoumy, kteří neumějí vydělat opravdové peníze. Těch pár, co se prosadilo, za to často vděčí spíše společenskému statutu celebrity než ocenění výsledků jejich práce
- výchova k přehnanému sebevědomí - oceňuje se schopnost se prosadit, více než skutečné schopnosti. Sebereflexe je vnímaná jako slabina. Navíc je stále silnější "kult dítěte", které rodiče nekriticky zbožňují a odstraňují všechny překážky, které oškliví učitelé hází jejich talentovanému dítku pod nohy. Dítě je zvyklé za případné neúspěchy vždy vinit druhé, nenaučí se pracovat se svými slabinami a proměnit je v silné stránky.
- snadno dostupné informace - díky internetu už téměř není nutné vyvíjet žádné úsilí o vlastní uvažování. Může to být i podvědomé - při existenci takové záplavy informací, názorů, publikací...je opravdu nutné a možné k nim přidávat ještě další (vlastní) názor? Nebylo už všechno dávno řečeno a je tudíž rychlejší to bez přemýšlení okopírovat?
- no a v neposlední řadě hraje roli i ekonomický zájem škol na počtu studentů. Zrovna tenhle trend bych ale dlouhodobě neodsuzovala, protože se díky němu jen oddělí školy, které budou mít prestiž od těch, které je už dnes zbytečné v životopise uvádět (aneb kdo by dnes přijal absolventa plzeňských práv, že jo) |
