 |
Celé představení se mi strašně líbilo, jak už jsem se jednou či dvakrát letmo zmínila :-) Strašně se těším na záznamy a ještě víc ne reprízu, kde si to budu moct vychutnat i s detaily, které mohly v šeru zaniknout.
Všichni jste byli úžasní, kdybych ale přece jen měla vypíchnout několik momentů, které mě doslova dostaly, protože jsem je buď nečekala, nebo byly postavy neuvěřitelně přirozené, tak jsou to asi tyhle:
Toshirův vstup na scénu
Pojetí Smrti s průvodkyněmi a celá scéna s odchodem Merkucia za zvuku flétny
Klaiřino: Pardon, to byl jinej, co říkal: „tykej mi“
Merkucio, potácející se z bálu: „Klucííí, kde jste?“
„Ty roztomilý čertíku!“
Lokiho taneček „na plese“
Romeova věrohodná romantičnost
Deidre Kapuletová v scéně rvačky
Benvolio ala Julie, radující se, že se konečně objevilo nějaké pití
Ovšem stejně bych vás musela vyjmenovat všechny:
Cigi byl skvělý, nevím, jak to dělá, ale má v sobě jakousi věrohodnou prostotu, v tom nejlepším slova smyslu. Jeho postavy jsou vždycky úplně čiré.
Loki je stejně převtělený ďábel, to mi nikdo nevymluví. Takže ten vlastně hraje, když před námi v civilu předstírá, že je zdravotníkem.
Deidre má v sobě energii, nad kterou vždycky znova žasnu. Všechno kolem ní se vždycky doslova rozsvítí.
Anya mě překvapila tím, jak se převtělila s křehké romantické duše do ječící Montekové! A to nemluvím o tom krásném alkoholovém opojení po bále :-)
Toshira už jsem zmiňovala, pořád si pamatuji ten šok, když se na prvním taverním divadelním představení proměnil z tichého hocha (za jakého jsem ho omylem považovala) do majestátního panovníka. Ovšem v téhle hře se opět překonal. Jak říkám, Julčo, kam jsi dala oči
Klaiřiny chůvy už jsou také pomalu legendární a tahle byla fakt kouzelná. Moje nejoblíbenější hláška viz nahoře :-)
Silmarien byla dokonalá Julie, křehká, utkaná z měsíčního světla, s Dekameronem pod postelí. Jo, jo, mňamky mňam.
Že měl Fionor pěkně těžkou roli, když měl zahrát uvěřitelného Romea, o tom už tu taky byla řeč. Jen jsem zírala, netušila jsem, že takový romantický jinoch může být jeho parketa.
Iwo coby Tybalt – opět dokonalá volba obsazení. Vůbec mi ho nebylo líto, bídáka jednoho :-)
Orkiho otec Patrik, praktický i roztržitý v jednom. Nikdy bych nevěřila, že to bylo náhradní obsazení. Scéna s pokusem o přehození oživovací lahvičky...dokonalost sama.
Quadrix a jeho mlčenlivý doprovod – taky už jsem se rozplývala. Ta mlčenlivá vážnost zcela vymazala případné asociace s rozverným Smrtěm a přitom být odveden na onen svět tak krásnými dívkami, to musela být příjemná smrt. Ta sošná vážnost a jistá něha jeho průvodkyň...poezie sama
Rivan – byl pro mě dalším velkým překvapením. Sice jsem ho předtím nikdy neviděla, ale prostě jsem nečekala tak dokonalého Merkucia. I na tom relativně malém prostoru vytvořil další zcela věrohodnou postavu, přesně v duchu toho, že je to vlastně jedna z hlavních postav Romea a Julie
Činkapi – malá rolička, pravda, ovšem opět v té zkratce perfektní
No a Skřítek – last but not least – přesně nadávkovaný humor, to je tak strašně těžké, aby neshodil vážnost příběhu a přitom přinesl komické odlehčení. Profesionální výkon, co dodat.
Doufám, že jsem na nikoho a na nic nezapomněla a ještě jednou všem moc a moc díky za zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. |