 |
Byla jednou jedna krásná dívka a jeden mladý šikovný klenotník. Ti dva se do sebe zamilovali a brzy byla svatba. Dívčina se ke svému nastávajícímu stěhovala a vybalovala si tam své věci. Mezi drobnostmi našla i prstýnek. Nikdy jej nenosila, byl obyčejný, kroužek ze zašlého stříbra, bez jakýchkoli ozdob.
Klenotník své milované ženě povídá: "Takový zahoď, udělám pro Tebe tisíc mnohem krásnějších prstenů!"
"Ale ne, mne by stačilo, kdybys tenhle starý prsten nějak ozdobil."
Mladý klenotník tedy vybrousil nádherný křišťál, nejlíp jak uměl a využil při broušení vše, co se naučil. Pak vytepal lůžko a na starý prsten ten nový kámen přichytil.
"Děkuji Ti, drahý, žes ten starý prsten oživil," radovala se žena. "Víš, mám jej od matičky, ta od báby a ta od prabáby. Je tuze starý."
Prsten byl najednou krásný a zdobný, žena jej už neschovávala, ale při slavnostních příležitostech ho nosila. Pro ty dva byl symbolem jejich lásky. Všem se moc líbil a jednou ho snad zdědí i jejich dcerka.
--------
Tak praví pohádka.
Já v krumlovském zámeckém parku byl za svůj život již mnohokrát. Už snad od dvou let, co mě nožky skotačivě nesly, jsem pobíhal po pískových cestičkách. Každý rok se tam dostanu. Pamatuju si kytičky, kašny, linie keříků jak veliké bludiště a také důmyslnou točnu - otáčející se divadlo. Na ten div človíček pohlédl s respektem. Cestičky, stromy, keře, letohrádek Bellarie i osvětlení, to vše tvoří s otáčkem kompozici, jakoby tam bylo odjakživa. Cesty se k němu sbíhají, stojí ve středu jedné z částí parku a vše kolem mu je podanou rukou.
Zadní část parku za otáčkem už jsem nikdy moc neměl rád, je taková ošklivá, samé tlusté stromy a nějaká jezírka, málo trávy, žádné květiny. Přední část s květinami, řadami keřů a kašnami (odkud hlediště vidět není) a střední část s Bellárií a otáčkem jsem ale zbožňoval.
Jsou ale lidé, kteří se nejprve dočetli "ve vzácném barokním zámeckém parku stojí moderní otáčivé hlediště z 90.let, jak nevhodné" nebo "nevzhledná komunistická kosntrukce v historickém parku, skandál!" nebo "komerční habaďůra v památce Unesco, fuj, na poblití!" A vybaveni tímhle předsudkem jeli do Eggenberkova tam tu hrůzu najít, čekali něco naprosto příšerného a také to v tom uviděli.
Myslel jsem si, že tihle předsudkáři, tupci, škarohlídi, ničitelé a estetičtí fašisté se rekrutují jen z vrstev evropských byrokratů. Nebo fanatických památkářů. Nemile mne překvapuje že je jich část i mezi obecným českomoravským národem, děsí mě, že je jich plná taverna. Zajímavé je, že neznám JEDINÉHO JIHOČECHA, stran památkářů, který by na otáčku viděl chlup. Tady ho všichni mají rádi a jsou na dobře zhodnocený zámecký park pyšní.
Byl jsem na mnoha zámcích, viděl jsem v republice zámecké parky, které jsou srovnatelně pěkné jako ten Krumlovský (i ten má své chyby, např. pošmournou zadní část). Zámeckých parků je hodně. Jen jeden má otáčko. Část lidí, co do starobylého parku v Krumáči přijde, tam jde kvůli otáčku a přitom si jaksi druhotně prohlédnou i park. Park na otáčku získává, nikoliv tratí.
Celá unikátní scéna zase získává atmosférou parku, starobylým letohrádkem z cihel a kamenů a přirozeně krásným okolím. Otáčko zase na oplátku získává na parku.
Proč ho nepostavili někde jinde?
Protože lepší místo aby člověk pohledal! To se ukázalo i tehdy, když se už uvažovalo o vymístění stavby a žádná odpovídající lokalita se nenašla.
I pokud by se našla, papundeklem kašírované kulisy, plastové fontánky, čerstvě vysazené stromky a květinová výzdoba z Baumaxu nikdy nebude mít ani jednu desetinu atmosféry, co má divadlo ve stávajícím umístění.
Neumím si představit lepší lokalitu pro hlediště, ale neumím si představit ani lepší využití pro park. Využití šetrné, které mu neubližuje, naopak mu dává náplň. Dává mu příběh, dává mu program, dává mu smysl.
Každý, kdo v krumlovském parku několikrát byl a třebas i viděl jedno představení, tohle ví.
Vyškrtnutí z UNESCA je pseudodůvod, který si odpůrci vymysleli, aby mohli tlačit na politiky a strašit s ním malé děti. Nic takového původně nehrozilo, naopak i s fungujícím otáčkem byl Krumlov do Unesca zapsán!
Nehledě na to, kde někdo strávil kus života, nehlědě na opeřence, kteří si své sezónní hnízdečko vybudují jinde:
Bez otáčka bude park obyčejným nudným parkem a před Bellárií bude zet do očí bijící díra, kde něco bylo a není. |