 |
sil, meridion: děkuji za odezvu ;) Jsem zvyklý, že si tu už jen tak něco mumlám v koutě a zapadám papírem a prachem ;), nicméně potěší mě samozřejmě, když tohle elegnatní, nostalgické a velmi příjemné čtení někoho baví.
Do konce roku bych měl rád zkorigované a vystavené i tři zbývající kapitoly, ovšem na Sinaji, v předposlední kapitole panu autorovi trochu ujela ruka, a zastavila se někde na pětadvaceti tisících slov, proto si raději dávám víc času.
Mimochodem pokud mi napřesrok vydrží ještě nějaká energie mám Mortonových cestopisů v zásobě k přeložení ještě několik: ještě jeden díl středmořsko-středovýchodní trilogie (cesty sv. Pavla, čili znovu kousek Svaté země, Sýrie, Turecko, Ŕecko a středomořské ostrovy); jednu knížku o severní Itálii, jednu o Římu a tři o Anglii ;)) Něco z toho asi opravdu časem na pořad přijde, pokud ano, zase se s tím vynořím. ;)
Teď ale k sedmé kapitolce: po babbylonských Semiramidiných zahradách a po pyramidách, potkáme další starověký div světa, maják z alexandrijského ostrova Faros - a dozvíme se, jak Byzanc přiměla Araby, aby si ho sami zbořili ;).
O Alexandru Velikém už párkrát řeč byla, teď se ještě dozvíme, že jeho hrob možná nemusel být tak úplně ztracený, ale skryl se pod mešitu a jméno starozákonního proroka.
Nu a pak už vede cesta do pouště a do dějin: za mnichy, poustevníky, a posledními živými koptskými kláštery. |