 |
Cindo, ač se obvykle v takovýchhle diskusích nevyjadřuji, tvůj názor mi přijde prostě nepochopitelný. Jak můžeš odsuzovat matku za to, že nechala ty děti žít? Nějak to nechápu. Mluvíš o tom, jak je hrozné, když se o ně musí starat- pravděpodobně měla nějakou naději, že přežijí a nebudou nijak postižení. A tudíž i počítala s tím, že děti nepřežijí nebo budou postižené. Tudíž na sebe bere riziko stálé péče, o které mluvíš (A o které, ač opravdu nejsem natolik životem zocelená jako Ty,- a to vážně není ironie- něco ve svém osobním životě vím). Toto je její rozhodnutí o jejím životě. A rozhodnutí o životě jejích dětí? Myslím, že vycházet z názoru, že tyto děti by byly šťastnější, kdyby se nenarodily, je hloupost- při momentální lékařské péči a pomoci všelijakých nadací přece i mentálně postižené dítě, které by tředa vyšlo z takových operací, může žít relativně šťastný život (z jeho pohledu).
Chceš po té matce, aby brala své děti jako zrůdy případně jako "chybu"? Přijde mi, že na to nemáme nikdo právo, soudit ji.
Ano, já jsem pro to, aby žena, která své dítě nechce, měla možnost interrupce. Ale rozhodně bych nikoho neodsuzovala, že se rozhodl dítě mít- ač s rizikem, že bude mít genetickou vadu, ze které třeba poplynou zdravotní či mentální postižení.
A mimochodem... sice do tohohle ani v nejmenším nevidím, ale myslím, že nemáš právo rýpat Aes do toho, co bylo jejímu bratrovi. Ale to třeba zase žvaním hlouposti...
Ale asi rozhodně ve svém věku nemám tolik vědomostí, zkušeností ani rozumu jako ty, Cindo. Přesto mi tvůj názor přijde opravdu hodně tvrdý vůči někomu, do jehož záležitostí nevidíš. |