 |
Mango je nádherné ovoce, to co je k sehnání tady v ČR je ubohá atrapa toho, co se dá koupit v tam, kde je mango doma, např. v Indii.
Ty, které jsem tam měl nejradši byly tvarově podobné švestce, barvu měly žlutou až k meruňkové a velikostí jak dvě mužské pěsti dohromady, nebylo problém koupit dvě manga tak kolem 1 kg. Byly šťavnaté, tak, že z nich tekla šťáva jako z úplně zralých broskví, ba i víc.
Taky jsem se jednou snažil ušetřit a koupil jsem si takové, které byly čeveno-zelené (šlupka měla takovou barvu, jako některé naše jablka červené líčko na světle zeleném základě) a měly výrazné špičky. Oproti těm výše popisovaným měly značně nevalnou chuť a jak jsem se později dozvěděl, byly určeny pro dobytek. :-)
Problém manga byla konzumace, nejlépe se jedly nad umyvadlem svlečený do pasu. Mango se příčně nařízlo až k pecce a pak se obě půlky otočily protoi sobě tak, aby se uvolnila pecka. Někdy se povedlo lépe, někdy hůře, někdy se pecka uvolnila úplně, někdy tak že na ní zůstala část dužiny. V každém případě se ale ta část manga (v které pecka zůstala) se kolem pecky okousala a položila na talíř. Pak se člověk se lžičkou věnoval té druhé půlce, kterou mezi tím třímal v druhé ruce nad umyvadlem. Lžičkou se vyjedla dužina a šťáva, šlupka se odhodila. Pak přišla na řadu druhá půlka, zubama se chytila pecka, která koukala z ještě nenačaté druhé poloviny manga a otočila se v rukách. Okousala se pecka a pak se lžičkou vyjedla druhá půlka manga.
Pak se šel člověk kompletně umýt. :-)
Zní to trochu barbarsky, ale v hybienických podmínkách Indie to byl nejlepší způsob jak nejméně kontaminovat mango.
V Evropě propagovaný způsob oloupání nešel z hygienických důvodů použít. |