 |
Já si to zase představit dovedu, ale asi jen strašně povrchně.
Když jsem tu před nedávnem reagovala na nějaký článek o tom, že NASA už brzy pošle lidskou posádku k Marsu, přišlo mi zbytečné tam prostě jen doletět, otočit se a vrátit se. Posádka by totiž udělala v podstatě to, co už udělaly sondy a jen proto, aby (pochopitelně pravděpodobně Američan) viděl Mars na vlastní oči z blízkosti, která se člověku zatím nenaskytla, je plýtváním zdroji.
Tak proč tam lidi neposlat na trvalo?
Já bych dokázala opustit vše, co tu mám, kdybych měla šanci svůj život změnit. A že to pro ně bude změna.
Budou se muset naučit žít úplně jinak a pokud se jim to povede, bude to signálem pro ostatní, že lidé spolu žít dokážou i za extrémních podmínek.
Třeba průběh osidlování Marsu ukáže nám na Zemi jak nějak pochopit cenu lidského života.
A znovu říkám že to vidím asi strašně povrchně, ale některé věci, ač se zdají těžké, jsou vlastně strašně jednoduché. |