 |
Nebo jinak. Vysvětlím to ještě polopatičtěji. A ber to prosím jen jako můj osobní názor, byť by se jistě našlo nemálo lidí, kteří by s ním souhlasili.
Všechno má nějaké meze růstu. I lidská společnost. Konkrétně nás omezuje především prostor a zdroje energie. Takže máme v zásadě tři možnosti.
1) Neřešit to, a počkat, až se "to" podělá samo. Ovšem s tím, že následky budou fatální.
2) Omezit spotřebu, porodnost, a zavést nějaký druh totalitní vlády, která to všechno bude udržovat v předem stanovených udržitelných mezích. Což mi připadá snad ještě horší než první případ.
3) Napnout síly a v příštích několika staletích zahájit expanzi do vesmíru.
K uskutečnění možnosti 3 je zapotřebí věda, resp. neustálý růst vědeckého poznání. A věda může růst pouze ve svobodné společnosti, která ji bude podporovat.
Bude-li věda jakkoli omezována, ať už politicky, nebo finančně, tak nás s jistotou čeká bod 1 nebo 2 nebo oba. Pokud věda poroste, máme naději na bod 3.
Už rozumíš? To je ten důvod, proč mě nemálo vytáčí jakákoli snaha o cenzurování učebnic, politizaci vědy, škoství a podobně. Kreacionisti to svým vlastním, zvráceným způsobem myslí dobře, ale nevidí, že si vlastně kálejí do vlastního hnízda. |