 |
Trochu moudra z reality... (tohle zase možná nepřijde vtipný jiným, lidem, kteří se s tím setkávají denně...)
Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"
Nicméně v profesionálním životě často prosazujeme jiné strategie, podle kterých se v takovéto situaci pokoušíme jednat - velké poučení pro rok 2008:
* obstaráme si větší bič
* vyměníme jezdce
* říkáme: "Vždyť ten kůň vždycky jezdil."
* založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
* navštívíme jiná místa, jak se tam jezdí na mrtvých koních
* zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
* vytvoříme task force pro oživení mrtvého koně
* vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
* upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
* zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
* zapřáhneme pár mrtvých koní k sobě, aby se jim lépe táhlo
* prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo chvilku jezdit
* po poradě s veterinářem zakoupíme něco drahého, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
* vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
* nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
* nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
* restrukturalizujeme stáj a zdvojnásobíme příděly krmení
* prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
* povýšíme jezdce, pak si sedneme a počkáme, až se kůň sám zvedne
* budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a jejich poradci a našeptávači v Česku je samozřejmě jenom čistě náhodná... |