 |
Doplním ještě s dovolením pár svých poznámek. Možná vám ten nástin kursu přišel zajímavý, leč obecný a odtažitý. Dovolte mi poněkud vám přiblížit, že jde o věc v níž často kypí vášně a někdy může téct i krev. A to prosím nemyslím na pašován starožitností, které se kdesi po cestě mezi chudým, leč usilovným vykradačem hrobů a zámožným, lenivým, leč vážným sběratelem nějak ošklivě nepovedlo.
Chci poukázat na to první téma totiž využívání a zneužívání historického bádání a archeologických výzkumů v politických sporech a národnostních svárech. Šovinisté pěti kontinentů dokáží z faktu, že kdosi kdesi našel kosti, chatrč, osadu či palác kohosi, kdo mohl být či byl jejich předkem zpřed pěti set nebo pěti tisíc let dovodit věci, které mají rozhodnout o dnešku a zítřku, samozřejmě podle nich, v jejich prospěch a někdy snad až doslova v duchu starého výkřiku nenávistníkůFiat justitia et pereat mundus , ti zdánlivě sofistikovanější by se mohli ještě ptát „Je-li věda s námi, kdo proti nám? “
Nu věda....poukážu na dva notorické, byť v praktických ohledech poněkud rozličné příklady. První jsou nacisty řízené či inspirované výzkumy, které ovšem začasté měly s vědou společné to, že se týkaly historických lokalit a s archeologií tolik, že k nim začasté patřilo kopání v zemi. Jinak to bylo bádání natolik ve více významech slova okultní, že věru přísluší publikacím typu Jitro kouzelníků a buďme rádi, že nejširší povědomí jim v posledních letech zajišťují udatné činy speciálního agenta Blaszkowicze na monitorech našich počítačů ;). Tím druhým, dlouhodobějším a smutnějším je samozřejmě vzpomínka na to, že i archeologie vězela v ideologické výkladové kazajce zdobené dělnicko rolnickým náčiním.
Ovšem konkrétní příklad, na němž bych rád případnou debatu uvedl a inspiroval je starší a není zatížen oněmi děsivými ideologiemi, které jsem právě zmiňoval. Přesto je dle mého mínění velmi výmluvný a velice ilustrativní. Vlastně by stačilo jedno slovo. Rukopisy. Jistě, nebyla to věc přísně vzato archeologická, ale náš problém dle mého mínění ilustruje výtečně. Včetně pudů a vášní, které kypěly a kritického rozumu, který v osobě profesora Masaryka byl bit, a věru že opět skoro doslova. Od jednoho moudrého pána ukradnu k celé věci jen jednu poslední poznámku. Vlastenci tehdy vedli líté boje o literární památku, čím dál zřejměji mimořádně pochybného původu. O některých skutečných dokladech starobylosti národní kultury tehdy možná ještě ani nevěděli – třeba o dnes již dobře známých malbách ve znojemské rotundě.
Ještě velmi krátce k poněkud příjemnějšími tématu k diskusi, či k výměně námětů pro výlety či návštěvy, totiž k presentaci výsledků archeologického bádání. Na základě svých poměrně velice skromných zkušeností mohu říct, že tohle Angličané opravdu vyučují a vyučují velice dobře všude, kam jen strčíte nos mezi významnější hromadu kamení. Od Stonehege, přes římské lázně v Bath, po opatství sv. Augustina v Canterbury či ruiny Glastonbury, všude umí člověka zejména pomocí šikovných audioguides uvést do souvislostí, historie a tradice místa z něhož někdy zbylo opravdu jen pár kamenů. Považuju to vždy za velmi užitečnou a inspirativní věc. Velmi obsáhlou kapitolou by samozřejmě bylo i třeba takové British Museum, tedy pokud se člověk ovládne a nestane se raketou prolétající za dvě hodiny kolem dvou tří desítek „nej“ exponátů pokrývajících pět či šest tisíciletí a příliš mnoho zemí a kultur, než aby to dávalo nějaký jiný smysl, než odškrtnuté čárky v seznamu. Pokud ovšem budeme pro jednou rozumní a věnujeme nějakou tu hodinku oblíbené době či kultuře uvidíme, jak nápaditě, informativně a přitom snesitelně co do rozsahu poměrně laického vnímání a chápání dokáží v BM ty „kosti, střepy, kovy a kamení“ poskládat a vysvětlovat.
Provinil jsem se tu před časem proti citlivosti a vkusu mnohých jistou ovšemže náležitě žlučovitou pří podnícenou zmínkou o vykopávkách pod římským sv. Petrem. Na Řím tu poukážu závěrem a ne na svůj spor. Kam tam totiž šlápnete, kříží se vám pod nohama oba aspekty toho, čemu onen předmět na UCL říká public archeology. A jsou-li místa jako ony vatikánské Scavi, které vyvolávají vedle zájmu či obdivu i vášně, pak jsou tam snad i místa jako S Clemente či S Cecilia v Trastavere—nebo podle vkusu a zaměření cokoliv od Pantheonu a Fora Romana po basilky z nějakého pátého století—kde k vášním není důvod, vyjma té jediné, totiž té, kterou ponouká a probouzí i jen pociťované vyprávění věků. Chápu historiky i archeology, že mají vedle všech ostatních důvodů, proč bránit svá fakta i ten, že když jim jim je ukradnou a po svém vyloží šovinisté, fanatici a jiní ideologové mohou z toho nakonec být i požáry a krveprolití. Jsem na druhé straně velmi, velmi rád, že přesto dokáží udělat mnoho proto, aby cesty jak bez škody dospět k od fakt a výkladů k vyprávěním otvírali a činili je přitažlivými.
Myslím, že bychom si tu o tom všem mohli docela dobře chvíli povídat. |