 |
Juj, nějakou chvilku jsem tu nebyl a pěkně se to tady rozjelo... Takže si dovolím reagovat i na poněkud starší příspěvky a možná si trochu zahraju na advocata diaboli ;-).
Ad jazyky: Každý, kdo chce dělat vědu, musí umět cizí jazyky. To halt jinak nejde. Možná jsem deformovaný asyriologií takového toho starého střihu, kde platí, že pokud neumíš kromě tuctu mrtvých ještě alespoň 4-5 živých jazyků, tak jsi považovaný za polovzdělance, a kde historky o badatelích, co se třeba během měsíce naučili litevsky, protože si potřebovali přečíst nějaký článek v litevštině, jsou běžnou součástí folklóru, ale moc bych za to nedal, že to bude platit i pro vážně míněnou archeologii nepředovýchodní. Světovy odborný diskurz probíhá anglicky...(nějakou dobu nic)...německy...(dlooouho nic)...a francouzsky. Co není v těchto třech jazycích, to neexistuje. Zní to možná blbě a radikálně, ale je to tak. Publikování v češtině má smysl u populárně naučných publikací pro širší veřejnost, ale publikovat cokoliv užšího a odbornějšího v češtině je vyhozené úsilí. Ty další dva lidi, kteří dělají stejnou nebo podobnou specializaci a tudíž by publikaci v češtině ocenili a především využili, citovali a případně kritizovali, totiž můžu pozvat na pivo a říci jim to tam. ;-)
V jakém jazyce publikovat? Tohle je trochu komplexnější problém. Nemůžu souhlasit s paušálními tvrzeními, že němčina je "vhodnější pro věděckou publikaci, protože je přesnější", to je podle mého názoru mýtus. Částečně to může platit třeba ve filosofii, ale tam je to z historických důvodů a dáno tím, že řada filosofů, kteří nadlouho definovali obor psalo německy a tedy zavedli německou terminologii. Obecně platí (alespoň v mém oboru určitě), že vědecký diskurz v anglicky mluvícím a v německy mluvícím prostoru probíhá částečně paralelně a ne vždy se překrývá. A pokud se člověk pokouší tak nějak lavírovat mezi obojím, tak většinou volí publikační jazyk podle toho pro koho (jaký časopis, edici, apod.) píše, na jaké výzkumy přitom navazuje a případně s kým na tom spolupracuje. Já osobně třeba rozhodně raději angličtinu, ale paradoxně všechno, co jsem psal poslední rok, bylo německy. Teď se zase dostávám k nějakým rozdělaným anglickým článkům.
Interdisciplinarita a různé "módní" přístupy: Naprosto chápu okouzlení při prvním setkáním (a i při dalších ;-)). Člověk když vypadne do širšího světa, tak si kolikrát připadá jako dítě v cukrárně. Jenomže ono to má i svou stinnou stránku, někdy se to s tou interdisciplinaritou a různými alternativními přístupy trochu přehání, zvláště právě v tom anglicky mluvícím prostoru. Já jsem vždycky byl toho názoru, že člověk by měl nejprve umět to své "řemeslo" a pak se teprve pouštět do interdisciplinarity. Pakliže se rovnou začne interdisciplinaritou a také se u ní zůstane, tak nakonec také můžeš dost dobře zjistit, že umíš od každého něco a ve skutečnosti nic. Takže ano, v každém případě, ale se zdravou mírou... když mi začne sumerské texty interdisciplinárně zpracovávat člověk, který nemá ani tucha o klínopise, tak je něco poněkud v nepořádku (a že bych mohl citovat dost příkladů).
Nepublikované výsledky výzkumů: Tohle je strašný problém, který je ale všude. V mém oboru se odhaduje, že z od 19. století nakopaných klínopisných tabulek je dosud vydáno jenom +/- 10 procent. Že se teď objevují zpracování vykopávek z 50.-60. let je bohužel naprosto běžné. A jsou to často věci naprosto zásadní! A netextové materiály jsou na tom samozřejmě ještě podstatně hůř. :-( Takže s bednou z roku 1989 to je ještě celkem pohoda. :-D Na vině je samozřejmě notorický nedostatek finančních prostředků (i když to se dá řešit třeba publikací na internetu, v tomhle je příkladná třeba Cuneiform Digital Library Initiative), ale také velká vytíženost badatelů. Jde o velmi minoritní obory (sumerština a akkadština je na tom ještě dobře, tam se to na světě počítá ve stovkách lidí, kteří se jí více či méně zabývají, ale jak člověk zabrousí do některých minoritních jazyků a kultur Předního východu, tak už je zase na těch třech... pěti... akorát že už je problematičtější dostat je najednou na pivo, protože každý je v jiném koutě planety ;-)). No a zákonodárství předovýchodních států, které nedovoluje vývoz artefaktů ze země tomu taky nepřidává... V Bagdádském muzeu jsou bedny s tisíci a tisíci tabulkami, které nikdo nečte, nikdo nezkoumá, nikdo na ně nemá čas.
Tož tak. ;-)) Reakce uvítám... ;-) |